Nafta za 57 korun? Cestou z krize nejsou fabulace Schillerové ani vazalství Kremlu v režii SPD
Vládní opatření ke snížení cen pohonných hmot přes velký humbuk zatím přinášejí jen minimální efekty. Zvolená kombinace jde proti sobě, ceny se téměř nehýbou, někde rostou. Je to jen divadlo pro voliče provázené absurdními spekulacemi, čemu vláda zabránila.
Vláda měsíc přihlížela skokovému růstu cen nafty a benzínu, vyvolanému Trumpovou válkou na Blízkém východě, která se překlopila do ekonomické krize. Ani dnes po ohlášeném křehkém příměří není zdaleka vyhráno už jen proto, že část rafinérií v oblasti je poničená a průjezd tankerů Hormuzským průlivem kontrolují íránské revoluční gardy.
Marže jsou v pořádku
Připomeňme, že vláda zpočátku volila umírněný krok kontrolovat marže prodejců pohonných hmot. Ministryně financí Alena Schillerová si ještě koncem března pochvalovala, že klesly ze 3,50 korun až k jedné koruně za litr. Kontroly nenašly v chování distributorů žádný problém.
V té době se ceny nafty na dálnicích vyšplhaly nad 51 korun a premiér Andrej Babiš najednou ztratil nervy. Bájil o desetikorunových maržích vyvrácených experty a vyzval antimonopolní úřad, aby prověřil možný kartel na dálničních benzinkách. Nepomohlo ani mírné lokální stažení cen pod 50 korun a vláda začala s „kartelem“ vyjednávat.
Výsledkem je mix opatření snížit spotřební daň na naftu o dvě koruny, zastropovat marže na 2,50 korunách za litr a každý den určit maximální ceny, do čehož paradoxně promlouvají Babišem pranýřované společnosti MOL a Orlen, držící polovinu trhu. Vývoj situace zatím dává za pravdu skeptikům, že zvolené řešení je jen divadélko. Panikařící vláda něco dělá pro „naše lidi“, ale efekt je téměř nulový.
Většina ekonomů varovala před tím, že takto postavená opatření téměř nic neřeší. Zastropování marží deformuje trh, což může způsobit problémy malým prodejcům na venkově. Pochybnosti vyvolávají i státem nadekretované cenové stropy, nyní stanovené na zhruba 1,50 korun nad průměrem cen nafty a benzínu.
Zmařená očekávání
Rozhodnutí vlády se mělo projevit okamžitě, ale jeho účinky jsou velmi diskutabilní. Málokde klesly ceny nafty o dvě koruny za litr, což by odpovídalo nižší spotřební dani. Z toho je vidět, že tento pokles mnohé čerpačky kompenzují mírně zvýšenou marží. Ceny paliv zůstaly první den platnosti po bombasticky oznámených vládních opatřeních mnohde stejné, včetně Babišovy Pumpy v Průhonicích. Někde klesly o korunu či desítky haléřů, jinde ceny především benzínu dokonce mírně stouply. Mnozí řidiči proto neskrývali zklamání, ale hlavně ti, co uvěřili vyvolanému očekávání, že vláda něco dělá.
Náhlé volání Schillerové, aby se čerpačky nedržely maximálního cenového stropu, což se často děje, ale šly níž, už hraničí s tragikomedií. Budou snad její úředníci stát za každým majitelem pumpy a diktovat mu, jakou má mít ten den cenu?
Ačkoli jsou změny cen paliv na totemech většinou kosmetické nebo žádné, ministryně si je pochvaluje. Dokonce tvrdí, že by bez vládních opatření stouply ceny nafty na 57 korun a benzínu na 51 korun za litr. Tyto spekulace nepodložila žádnými daty, a proto zůstávají jen v rovině nedůvěryhodných fabulací, aby odclonila chabé výsledky. Oslovení ekonomové a majitelé čerpacích stanic její úvahy zpochybňují už jen proto, že je u nás vysoce konkurenční prostředí a dnes není k výstřelkům skokového růstu cen nafty o sedm korun ze dne na den důvod.
„Výrazně pochybuji, že bez státního nařízení by ceny byly razantně vyšší. Hlavní důvod zpomalení cenového růstu je, že významná část šoku a dopadů války v Íránu už byla do ceny promítnuta. V prvním týdnu jsme viděli růst i o několik korun za litr týdně. Nyní je to spíše o desetiny. To nemá nic společného s vyhlášením maximálních cen na středu,“ řekl hlavní ekonom XTB Pavel Peterka, jenž patří ke kritikům opatření vlády.
O nesystémovém odezdikezdismu vlády svědčí její další krok, kdy po dvou dnech relativně vysokých cenových stropů je od pátku razantně snížila. U nafty o více než čtyři koruny na 45,20 korun za litr, tedy pod nákupní cenu, o marži nemluvě.
Unie nezávislých petrolejářů varuje, že nikdo nemůže nutit benzinky prodávat paliva pod cenou, a pokud je nepřestanou prodávat, mohou žádat stát o kompenzaci ztráty. S tímto šíleným tahem evokujícím éru komunismu přichází vláda v době, kdy ceny ropy zase stoupají.
Jednejme s Moskvou
Radikálnější, ale mnohem nebezpečnější řešení nabízejí poslanci SPD po maďarském vzoru. Požadují obnovení dodávek ruské ropy ropovodem Družba, čímž se navracejí do času demonstrací kremelské páté kolony na Václavském náměstí v letech 2022 a 2023.
Nejaktivněji si počíná Jindřich Rajchl. Už se nabídl, že tyto dodávky vyjedná, ačkoli došlo na evropské úrovni k dohodě na jejich odklonu od Putinova režimu, který z nich čerpá finance na vedení okupační války na Ukrajině.
„Pokud se to bojí naše politická scéna udělat, nebo dokonce jen nahlas vyslovit, tak mi dejte pověření to vyjednat. Já se toho nebojím. Teď nastala doba, kdy potřebujeme odvážné politiky, nikoliv alibisty. A já se klidně do té Moskvy vypravím,“ přihlásil se o úkol čelný advokát zájmů Kremlu.
K Rajchlovi se přidávají další poslanci zvolení za blok SPD Miroslav Ševčík nebo Libor Vondráček, který usilovně pracuje na splynutí zbytku Svobodných s Okamurovým hnutím. Téhož názoru je Jaroslav Foldyna, jenž chce toto téma otevřít na klubu SPD.
„Měli bychom s Ruskem normálně obchodovat a ekonomické vztahy navázat zpět. Naše země to potřebuje,“ vzývá Foldyna návrat závislosti na ruských surovinách, která by Česko stejně jako Maďarsko a Slovensko definitivně zařadila mezi vazaly Moskvy.
Krizové situace prověřují skutečné schopnosti vládní garnitury. Po chaosu repatriačních letů nyní následuje složitější fáze vysokých cen pohonných hmot, kde vláda popírá sama sebe. Náhle i Schillerová vypráví pohádky o desetikorunových maržích, které její kontroly krátce předtím vyloučily, a snižuje spotřební daň, což do té doby vetovala.
Vláda popravdě řečeno nemá příliš mnoho možností, co dělat, aniž by ruinovala domácí ekonomiku. Bylo by ale serióznější to přiznat a nešířit nesmyslné lži, čemu údajně zabránila a jak vše funguje podle plánu. Je to směšné a nekompetentní.
A je skutečně zarážející, že se premiér Babiš nevyslovuje ke zvráceným nápadům svého proruského koaličního křídla, které už otevřeně usiluje o normalizaci vztahů s Moskvou jako ještě historicky nedávno komunisté. Nechce, nebo nemůže?
