Martin Bartkovský: Tak jsme se zasmáli, teď je čas makat! Deset věcí, co si přeji od Babišovy vlády
Prvních sto dnů české vlády byla mimořádně hutná pěna dní. I když to nebylo nic proti tomu, co se v rámci předvolební kampaně dělo ve stejnou dobu v Maďarsku, čeští politici dělali, co mohli, aby zaplnili naprostými banalitami své sociální sítě. Tempo Babišovy šestikoalice je v rámci dodávání skandálů i bizárů tak vražedné, že naprosto rozumím zrušení pořadu Otázky Václava Moravce. Nelze totiž čekat až na neděli, abychom zjistili, o čem se začne mluvit. O tom, co dělají současní ministři, je potřeba mluvit každý den.
Píšu tento editorial ještě v době velikonočních svátků. Je to magické období, kdy by se mohla plnit lidem přání. Já bych to zkusil. Vyslal bych pár přání k nové vládě, aby místo nálepkování lidí, kteří s ní nesouhlasí, vytváření vnitřních nepřátel, útočení na média a boje v kulturních válkách zkusila udělat opravdu něco dobrého pro naši zemi. Berme těch sto dní jako warm up. Rozcvičku. Předkolo play-off. Zasmáli jsme se, zablbli jsme si, ale teď pojďme k vážné práci. Co bych si tedy od českých politiků přál?
1. Definovat jasně české zájmy a zahraniční politiku. Přestat lézt do zadku Trumpovi, jenž to neocení a stejně nás bude peskovat za nízké výdaje na zbrojení. Ficovi, který nemá co nabídnout a jen nás potřebuje, aby nezůstal na všechno úplně sám. Či Orbánovi, jenž české politiky zneužívá v předvolební kampani, zatímco se mu Maďarsko ekonomicky, demograficky i geopoliticky potápí. Petr Macinka je jeden z nejslabších ministrů. Zatím zvládne jen frackovat na mikrofon a šklebit se před kamerou. Zahraniční politika není snadná, a tak by to možná chtělo někoho dospělejšího.
2. Reformu zdravotnictví, ne anticovidové konference a dezinformace o všech očkováních. České nemocnice, a hlavně jejich personál na tohle čekají roky. A Adam Vojtěch se kdysi do reformy pustil. V tomhle období má ale ruce svázané, protože i jeho vlastní ministerští náměstci šíří dezinformace o očkování. Po vzoru USA a krocích Roberta F. Kennedyho Jr. začínáme zpochybňovat přínosy očkování. Tam už to vede k úmrtím na spalničky, nemoc, kterou jsem považoval za vymýcenou. Přál bych si, aby Babiš uvolnil Vojtěchovi ruce. Pod tíhou svého okolí mu je ale spíš svazuje a sám blouzní o letňanské supernemocnici.
3. Reforma školství, ne nesmyslné populistické kroky. Robert Plaga je druhým kompetentním ministrem se svázanýma rukama. Stále ale nechápu jeho nelogický krok, jímž zkrátil aktuální školní rok o dva dny, čímž potěšil všechny děti a zároveň naštval všechny rodiče v Česku. Další kroky se odkládají. Jeho náměstek mezitím šíří dezinformační koláže. Tady bych si přál zabrat a ať Plaga naplno ukáže svůj potenciál.
4. Digitalizace, digitalizace a digitalizace. Piráti to prý dělali hrozně. O.K., nesoudím. Stále to ale není, ministerstvo pro místní rozvoj rozprášilo expertní tým a odložilo digitalizaci na léta 2030–2031. To je to vážně takový problém, že to nezvládne ani nejlepší mikromanažer české politiky někomu zadat? Očividně ano. Možná by se peníze místo zemědělství mohly napumpovat sem a přilákat drahé IT manažery. A tím i zlepšit ono zakleté stavební řízení. A začít efektivně stavět, a ne jen legalizovat načerno vybudované moštárny.
5. Dostat lidi z vězení. Je to zvláštní paradox, že v zemi, kde stále tak často padají za domácí a sexualizované násilí podmínky, a pachatel tak může dál žít s obětí, máme za mřížemi tolik lidí. Česko má 20 tisíc vězňů, což je astronomické číslo. A ti vězni stojí náš rozpočet 14 miliard korun ročně. Tohle je komplexní problém a čekal bych od ministra spravedlnosti plné nasazení. On mezitím bojuje za svobodu slova. V zemi, kde potlačována není a každý si říká, co chce. Ale aspoň ty náklady nehasí brněnskými bitcoiny.
6. 7. 8. 9. 10. Dochází mi místo určené pro editorial, tak jen telegraficky: Přeji si silnou a moderní armádu s protiletadlovou obranou, dělostřelectvem, speciálními jednotkami, a hlavně na Ukrajině vyškolenými dronaři. Přeji si posilování národní hrdosti, ale ne slepé fangličkářství a máchání vlajkou. Přeji si odbornou kulturní práci, podporu projektů, jež dělají Česku v zahraničí skvělé jméno, a ne jen útoky ministra na LGBT komunitu a rozvracení veřejnoprávních médií. Přeji si důchodovou reformu, ne jen další výjimky a pálení peněz. Přeji si silnou energetickou politiku s moderním energetickým mixem, ne závislost na Rusku a šíření ruského dezinfa o větrných elektrárnách. Přeji si rozpočet, jenž je skutečně investiční a který jen nebobtná rozhazováním populistických dárečků. Uvědomuji si, že těch přání je dost. Splní se mi aspoň něco?
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
