Čas kostižerný: Babiš si s apatickou opozicí pinká jako s košíčkem
Je rozhodnuto. Po kratším zaváhání začal Babiš otáčet české směřování od atlantického společenství k estébácké civilizaci Východu. Rozhodl se rozumně. Pro sebe. Kde vládnou autoritativní režimy, náboženský či nacionální fanatismus Východu, tam se mu bude dařit lépe než v demokratickém prostředí na Západě. Pro Českou republiku je to rozhodnutí tragické. Zůstane po něm rozškubaná republika. Své demokratické místo na zeměkouli bude znovu hledat třicet let. Už byla málem u cíle.
Nezavinil to ovšem on sám. Nestačil by na to. Navíc si nechce Západ rozhádat, dokud tam ještě dávají dotace. Osud mu naštěstí přihrál drsné pomocníky, macinkovce a okamurovce. Za jejich plášť se může s výrazem „já nic, já muzikant“ skrýt a naznačovat, že bez něj bylo by hůř. Hůř je s ním. Je zlý a neprůhledný, vedle svých malých pomocníků zblblých z náhlé politické moci jak dítě z nové hračky čiší zlověstnou silou.
Na velký úkol přestěhovat Česko z koule zpět na placatou Zemi nestačila by ani tato vykutálená trojice. Pomoci musí i voličské zástupy, které Babišovi věří. Je šklebem historie, že právě ony celý trik „děláme to pro lidi“ odskáčou nejvíc. Nevidí vlastní spoluvinu ani jámu, kterou si kopou. Ohromeny sliby, hrnou se vpřed, aby i na ně připadl kus toho ráje, co přijde. Vždyť Babiš už brzy zlepší i slanost soli či počasí. Voliči mu věří, že na Východě, kde se odjakživa rodí mír, bude lépe, protože na Východě je lépe vždy. Ale ani toto Babišem omámené voličstvo by k nastolení jeho druhé vlády samo nestačilo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
