Babiš v paktu Fica a Orbána. Utužují vztahy v době, kdy vychází najevo jejich spolupráce s Kremlem
Vláda Andreje Babiše si nemohla vybrat symboličtější okamžik k obnovení zasedání s kabinetem Roberta Fica. Normalizují vztahy v době, kdy se propírají jeho vazby s Moskvou po boku Viktora Orbána při blokování protiruských sankcí.
Česká a slovenská vláda se sešly ke společnému zasedání na zámku Nová Horka na Novojičínsku. Premiéři Andrej Babiš a Robert Fico podepsali Memorandum o prohloubené spolupráci mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky. Nepřináší nic zásadně nového, co by už ve spolupráci obou zemí neprobíhalo. Ve skutečnosti šlo jen o pompézní propagandistickou akci organizovanou v krajně nevhodnou dobu z hlediska reputace České republiky.
Za ruskou ropu proti Ukrajině
„Jsem rád, že jsme se mohli setkat kompletní česká vláda a kompletní slovenská vláda po třech letech. Bylo to k věci, žádné formální záležitosti. A máme si co říct,“ notoval si Babiš na tiskové konferenci s Ficem. Pojí ho s ním dlouholeté osobní přátelství, jež vyústilo v exkluzivní obchodní projekty Babišova impéria. Brífink opanoval slovenský premiér, který jej využil k útokům na Evropskou unii a Ukrajinu. Stejně jako Babiš se vyslovil pro „jedinečnou“ spolupráci Visegrádské skupiny, která dnes živoří, a s výjimkou Polska ji chválí i Putinův režim. Plédoval za dodávky ruské ropy ropovodem Družba, poškozeným ruskou armádou. Neprezentoval jen své zájmy, ale i zájmy maďarské vlády před blížícími se volbami.
Slovensko jako jediné s Maďarskem promarnily čas k nalezení alternativních dodávek ropy a dnes obviňují všechny kolem s výjimkou viníka poškozené infrastruktury. Kyjev je pro obě země větší nepřítel než Moskva. Babiš mu v ničem neoponoval. Pominul i nelegální slovenské dvojí ceny pohonných hmot, diskriminující také české řidiče.
Pro pořádek je nutné uvést na pravou míru, že vztahy Česka a Slovenska nebyly přerušeny, či dokonce zničeny, jak fabulují obě strany. Bilaterální vztahy probíhaly na ministerské a nižší úrovni. Přerušena byla jen společná jednání obou vlád, jež se konala zhruba jednou ročně.
Konec hodnotové politiky
Ministr zahraničí Petr Macinka mystifikuje, když prohlašuje, že Česko nemá právo vybízet slovenské představitele, s kým se mají či nemají stýkat, tedy i s režimem Vladimira Putina. Nikdo Fica k ničemu nevybízel, ale každá vláda má svobodné právo učinit závěry, jak se postaví k Ficově stále otevřenější kolaboraci s Moskvou.
Slovensko se kvůli tomu octlo v paktu nevěrohodných na okraji Evropské unie. Stojí po boku nejagilnějšího Putinova spojence Viktora Orbána, jenž dnes jako v sovětské éře používá ruské poradce v boji proti opozici. Tvářit se, že se nic neděje, znamená vyslovit s tímto chováním souhlas.
V jedné věci Macinka pravdu má, když říká, že „hodnotová politika Petra Fialy skončila v České republice loňskými volbami“. Pro mnohé voliče současné koalice nenávidějící Ukrajinu, již by nejraději předhodili agresorovi, se kterým by okamžitě pragmaticky obnovili politické a obchodní vztahy, jsou taková slova balzámem na duši.
Ostatní by ale měli vážně zpozornět, protože zatím nikdo lépe než Macinka neformuloval zásadní změnu v zahraničně-bezpečnostní orientaci země. Odtud pramení bratříčkování české vlády s autoritářskými režimy Fica a Orbána, zatímco kredit Česka u dosavadních spojenců v NATO prudce klesá.
Ztráta důvěryhodnosti
Česko je dnes jedinou zemí, která snižuje výdaje na obranu, což nekritizuje jen americká administrativa. Generální tajemník NATO Mark Rutte v nedávno zveřejněné výroční zprávě vyzval členské země, aby v červenci na summitu Aliance v Ankaře přesvědčily, že jsou na důvěryhodné cestě ke zvýšení obranných výdajů na pět procent HDP. V této situaci se česká vláda stává černým pasažérem NATO a ještě si v tom libuje.
Husákovská družba české a slovenské vlády se odehrála ve stejný den, kdy investigativci z Investigativního centra Jana Kuciaka, portálu Vsquare a novináři z Polska a Estonska odhalili novou slovenskou stopu v aféře maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa a jeho úzkých vazeb na ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova.
Szijjártó vynášel Lavrovovi informace ze zasedání lídrů Evropské unie v Bruselu. Podle nových zjištění s Lavrovem koordinoval, když v zájmu Ruska a také jménem Slovenska v Bruselu lobboval za vyřazení vybraných ruských oligarchů ze sankčních seznamů EU vůči Rusku. Maďarsko a Slovensko tím podmiňovali odblokování dalšího balíku protiruských sankcí.
Kauza silně rezonuje v Maďarsku necelé dva týdny před parlamentními volbami, ve kterých podle průzkumů premiér Viktor Orbán ztrácí na konkurenční stranu Tisza Pétera Magyara. Fico Orbána otevřeně podporuje. Babiš je rovněž Orbánovým spojencem. Nazývá ho bojovníkem a přeje mu úspěch ve volbách.
Učenlivý Klausův žák
Na základě nových zjištění vyzval prezident Petr Pavel k přehodnocení vztahů s maďarskou vládou. Považuje za „naprosto nepřijatelné, aby členský stát EU a NATO takovýmto způsobem obcházel pravidla a s naším protivníkem sdílel citlivé informace“. EU v případě, že Orbán obhájí mandát, hodlá vůči jeho režimu zaujmout mnohem tvrdší postoj.
Zatímco Babiš je v komentování tohoto skandálu zdrženlivější, špinavou práci za něj nikoli poprvé vykonává Macinka. Odmítl Pavlovy názory jako irelevantní a postavil se za interpretaci maďarského ministra zahraničí.
„Ten rozhovor sám o sobě mi šokující nepřipadl. Šokující je, že je odposloucháván ministr vlády, aby tyto odposlechy byly použity těsně před volbami,“ říká Macinka, čímž se definitivně odkopal jako odchovanec Institutu Václava Klause. Nepomohly ani chvilkové mimikry na půdě OSN, kde překvapil protiruským projevem. Nemyslel to vážně, nenasvědčují tomu žádné konkrétní kroky vlády. Spíš naopak.
Macinka se kdysi chlubil, jak má svého učitele Václava Klause načteného a doslovně memoruje jeho myšlenky. Nyní se ukazuje, že některé opomněl. Když v roce 2013 unikly do médií odposlechy amerických zpravodajských služeb některých vysoce postavených evropských státníků v čele s Angelou Merkelovou, Klaus zůstal v klidu.
„To že se svět navzájem odposlouchává, je naprosto normální věc. Já v tom nevidím nic šokujícího, to je realita mezinárodní politiky. Překvapuje mě spíš míra rozhořčení některých evropských politiků. Naivní je myslet si, že se to neděje,“ řekl tehdy Klaus.
Macinka není naivní. Začíná se transformovat do role učenlivého žáka svého duchovního otce, obhajujícího ruské vidění světa. Bylo by naivní myslet si, že se to neděje, a premiér Babiš s tím nic nenadělá. Ani nechce, oslovuje stejný segment voličů.
