Ropný šok opět na scéně? Drasticky zdražující paliva oživují černé scénáře ze 70. let minulého století
Řada ekonomů či analytiků to říká jasně a již zcela bez příkras. Svět v těchto dnech zažívá největší ropný šok ve své historii a jeho následky budeme pociťovat hodně dlouho. Současná cenová exploze, kterou způsobil eskalující konflikt na Blízkém východě, přitom přichází jen pouhé čtyři roky poté, co světovými trhy s ropou a plynem zatřásl ruský agresivní vpád na Ukrajinu.
Uklidnění situace přitom přišlo až po dlouhé době a vysokými cenami komodit vyvolaná inflace se během ní bolestivě zakousla do úspor a výdělků desítek či stovek milionů lidí. Nyní stojíme tváří v tvář nové krizi a situaci je potřeba brát velice vážně. Možná je na místě i oprášit historii a vrátit se v úvahách, jak situaci řešit, o půlstoletí nazpět. Právě v 70. letech minulého století svět (respektive jeho velká část) čelil situaci podobné dnešku.
Vyvolávat paniku a strašit lidi určitě není žádoucí, zároveň je však potřeba být připraven na děje a události, které mohou nastat. A právě zde nám historie může být nápomocna. Protože svět si podobné události již prožil a zná jejich následky. Proto i teď už přicházejí první reakce, které mají doložit, že svět aktuální nebezpečí bere vážně. Ne nadarmo již Mezinárodní energetická agentura vydala sérii úsporných doporučení pro spotřebitele a motoristy po celém světě. Tatáž instituce podpořila i koordinovaný krok 32 členských států k uvolnění zásob ropy a rafinovaných produktů v ohromujícím objemu 400 milionů barelů. Vedle toho Spojené státy americké navíc ohlásily uvolnění 172 milionů barelů ze své strategické ropné rezervy. Vše s jedním cílem – uklidnit trhy a zmírnit tlak na růst cen.
Právě nálada investorů a stimuly, gesta či prohlášení od jednotlivých organizací či vlád mají tu sílu s cenami energetických surovin řádně pohnout. Dokládá to například verbální eskalace konfliktu proti Íránu ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa, která vymrštila ceny vzhůru, aby po zprávách o jednání Američanů s „nejmenovaným“ představitelem tohoto teokratického režimu zase prudce spadla. Rozdílné nálady v jednáních či řešení konfliktu přitom znamenají značné rozdíly i v okamžitých cenách na trzích. Například u jednoho barelu ropy se může jednat o „výkyv“ v ceně 25 až 30 dolarů (531 až 637 korun) a to není málo.
I přes horečnatou diplomacii konflikt na Blízkém východě trvá již měsíc a jeho dopady už u čerpacích stanic pociťujeme všichni a u cen plynu (který je kapitolou na samostatný text) to bude co nevidět. Vše ale nasvědčuje tomu, že urovnání situace bude nějakou dobu trvat, a ještě delší dobu bude trvat, než se situace vrátí do normálu. Například plné odblokování Hormuzského průlivu bude trvat měsíce. Tato situace se po tuto dobu projeví v přiškrcených dodávkách ropy na světové trhy, a tedy zřejmě i v brutálně vysokých cenách pohonných hmot, které se velice rychle propíšou skoro do všech aspektů ekonomiky.
Pro svět to nebude nová situace. Bude si muset připomenout to, co už kdysi zažil. Mám na mysli dva ropné šoky, které vypukly v letech 1973 a 1979. Především ten první z nich v roce 1973 udělal ráznou čáru za érou poválečného blahobytu v západní části světa.
O co tehdy šlo? V druhé polovině 60. let připomínal blízkovýchodní region obrovský sud se střelným prachem. Napjatá situace vyvrcholila v roce 1967, kdy během šestidenní bleskové války zvítězil Izrael nad Egyptem, Sýrií a Jordánskem. Židovský stát dobyl Sinajský poloostrov, Golanské výšiny, obsadil pásmo Gazy, západní Jordánsko a východní Jeruzalém. O šest let později 6. října 1973 přišla během nejsvětějšího židovského svátku Jom Kipur odveta. Egypt a Sýrie s podporou většiny arabských zemí v regionu zahájily útok na Izrael.
Židovský stát byl téměř sražen na kolena, když v tom přispěchala na pomoc Amerika a dodávky jejích zbraní zvrátily situaci na bojišti. Arabové však vytáhli další triumf. Již v půlce října svolali ve Vídni jednání členů kartelu OPEC (zemí vyvážejících ropu), ve kterém hráli prim. Tam se dohodli na snížení těžby a uvalení ropného embarga na západní státy podporující Izrael. Do dvou měsíců byla cena ropy na čtyřnásobku. A v dalších letech ještě rostla. Pro úplnost dodejme, že druhý ropný šok byl způsoben íránskou revolucí, která v roce 1979 svrhla šáha Rezu Pahlávího, a následně instalovaný teokratický režim v čele s ajatolláhem Rúholláhem Chomejním omezil produkci ropy, což vedlo k panice na trzích. Přestože celkový pokles světové těžby v roce 1979 nebyl drastický jako při prvním šoku v roce 1973, politická nestabilita na Středním východě vyvolaná brutální válkou mezi Íránem a Irákem zamávala s cenami ropy znovu. Zatímco počátkem roku 1979 se prodával barel ropy za 13 dolarů, po roce to bylo již třikrát tolik.
Oba ropné šoky zamávaly ekonomikou velké části světa. Západ upadl do ekonomické recese, čelil vysoké inflaci a rostoucí nezaměstnanosti, z nichž plynulo rostoucí sociální napětí. Došlo k oslabování západních měn a tamní centrální banky přistoupily k restriktivní politice, která ještě víc podvazovala zotavení ekonomik. Eskalace na Blízkém východě znamenala hotovou pohromu pro automobilový průmysl, především ten v USA. Skončila doba aut s „velkými“ motory a ještě větší spotřebou. Automobilky začaly investovat do úspornějších automobilů a v řadě zemí se intenzivně investovalo do obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky.
Ropné šoky měly dopad i na Československo, který byl specifický, ale i tak poměrně hluboký. Přestože byla země oficiálně izolována od kapitalistického trhu, následky se projevily se zpožděním, ale o to intenzivněji. Husákův režim sice nakupoval většinu ropy ze Sovětského svazu za ceny nižší než světové, ale i tyto ceny se postupně zvyšovaly, což zatížilo československou ekonomiku. Země byla závislá na dovozu surovin a zároveň exportovala strojírenské výrobky.
Rostoucí náklady na energii a materiály snižovaly konkurenceschopnost československého zboží na západních trzích, což vedlo k nedostatku deviz. Socialistické hospodářství bylo extrémně energeticky náročné. Krize obnažila neschopnost rychle modernizovat průmysl a přejít na úspornější technologie. Vláda zaváděla různá omezení, včetně zvýšení cen benzínu a omezení rychlosti či provozu o víkendech. I dopady ropných šoků tak přispěly k dlouhodobé stagnaci československé ekonomiky v 80. letech, což bylo i jedním ze spouštěčů dějů, které vedly ke změně režimu na přelomu let 1989 a 1990.
Podtrženo sečteno, píše se rok 2026 a my stojíme na prahu dějů, které se tu v minulosti už odehrály. Všichni vědí, co přinesly a co po nich následovalo. Bude se to opakovat i tentokrát, nebo nás čeká úplně jiná a nová zkušenost?
