Noc v Abú Dhabí: Poplach každou půlhodinu. Turisté na sítích panikaří, že se nedostanou na dovolenou
Celou noc mi telefon vyl jako siréna – pohotovost, pohotovost, pohotovost. „Jděte do sklepa“, „zůstaňte uvnitř“, „všichni pryč od oken a dveří“. No jasně. Tady v Abú Dhabi je sklepů stejně jako sněhu na Sahaře, tedy žádný. Takže všichni běhali do garáží, auta ven, dveře dolů, jako by to pomohlo proti tomu, co padalo z nebe. Já jsem nahoře na střeše, kde se neskrýváš, jen sleduješ, jak se Sheikh Zayed Road mění v oranžový ohňostroj. A lidi dole? Vybíhali ven, tahali prádlo z balkónů, jako by šrapnely byly jen taková malá špína, co se dá vyprat. Já jsem jen stála, koukala a myslela si: „No jo, aspoň budou mít čistý trička.“
Co se stalo? Írán odpověděl na americko-izraelské útoky – drony, rakety, většina se sestřelila nad Emiráty. Tady v Aby Dhabí spadly trosky, jeden mrtvý od šrapnelu, sedm raněných, letiště zavřený, terminál evakuovaný. A přesně tohle je ten chaos: sociálky plný „raketa na Corniche!“, ale můj známý policajt mi napsal: „Nic velkýho, jen interceptory. Žádný přímý zásah, jen trosky. Klid.“
Dneska ráno mi Tom poslal zprávu – že Sally byla pyšná na letiště, jak to tam zvládli. „Stal se incident,“ napsal, „ale není jasný, jestli to bylo kvůli tomuhle válečnýmu nepokoji, nebo jestli se tam někdo fakt posral do kalhot a musel se jít převlíct do duty-free záchodu.“ No, klasika. Jedno zranění, kouř, panika – a pak se ukáže, že polovina lidí utíkala ne před raketou, ale před vlastní hanbou. A Sally to brala jako vítězství: „Letiště přežilo!“ Jo, přežilo. Jenže jestli tohle byl ten „incident“, tak se bojím, co bude, až přijde něco vazného.
Ráno už to vypadá, že se to uklidnilo. Letecký prostor pořád zavřený, letadla Emirates stojí na zemi, hotely prázdný, turisté v panice. Ale teďka už se lidé pomalu vrací na balkóny – prádlo zase věší, protože co kdyby přišly další šrapnely a zaprášily jim to? No, aspoň bude co prát.
Emiráty vyzývají lidi, aby nerozšiřovali poplašný zprávy, že jsou tou nebezpečnější země na světě. Jo, jenže když ti každou půl hodinu v noci přijde alert, že máš zalézt do bunkru, kterej nemáš… No, pak už člověk neví, jestli to má brát jako varování, nebo jako černý humor. A na Facebooku? Hlavně Češi panikaří, že se nedostanou do Emírátů, že žádná dovolená na pláži, žádné selfie u Burj Khalífy. Jako by tohle byla největší tragédie – žádný opalování, žádný pohlednice.
Zdá se, že školy v pondělí budou buď zavřený, nebo online. A já? Sedím na střeše, prádlo už mám stažený – pro jistotu. Ale jestli tohle je jen předehra, tak aspoň budeme mít čistý oblečení na úprk.
Těch pár záběrů – oranžový mrak nad Corniche, ten pruh dronů nad Yas Island – jsou opravdový. A přece… teďka už visí prádlo zase venku. Možná je to optimismus. Možná jen zvyk.
Autorka dlouhodobě žije a pracuje v SAE, pro Reflex píše rubriku Blondýna v Arábii
