Recenze slavnostního zahájení olympiády: Italská elegance, bučení na Vancea i česká zvláštní uniforma
Pokud je někdo sportovní a vizuální masochista, tak vydržel v pátek večer tři a půl hodiny sledovat slavnostní zahájení zimní olympiády v Itálii. Viděli jsme silné okamžiky, ale i nudné projevy. Pak pár skvělých hudebních čísel i jako vždy nekonečný nástup sportovních týmů jednotlivých zemí. A u toho také odmítavé bučení či upřímný jásot. Jako většina podobných ceremoniálů to byla emoční zkouška vytrvalosti. Pokud něco převládalo, tak to byla nenucená italská elegance, která to jako vždy v případě této země zachránila. Zde je několik postřehů.
Na rozdíl od minulých show při zahájení zimních olympiád tentokráte neproběhl ceremoniál na jednom místě. To zcela změnilo jeho charakter. Pořadatelé se proto snažili dát zahájení jeden rytmus a jeden směr. To se úplně nepodařilo, protože se to podařit nemohlo. Čtyři rozdílná místa umožnila jen čtyři rozdílné show. Vlastně někde to ani žádná show nebyla. Dohromady se to odehrálo na fotbalovém stadionu San Siro v Miláně, ve snowboardovém parku v Livignu, na stadionu pro skoky na lyžích v Predazzu a v centru města Cortina d’Ampezzo. Všude jiná kulisa, jiní diváci, jiné podmínky. Ale nějak se to zvládlo. Zahajovací ceremoniál se snažil opřít o metaforu harmonie, celý organizační koncept se jmenoval Armonia. Šlo o náznak toho, že sportovní i fanouškovské srdce bije současně na více místech, a přesto jsme to schopni sdílet. Budiž. Ale cestovat bych mezi sedmi místy, kde se nakonec budou olympijské soutěže konat, a které se nacházejí na celkové rozloze 22 tisíc kilometrů čtverečních, bych nechtěl. To nebude žádná harmonie, čekám dopravní komplikace.
Nejkrásnější
Začněme tím, co okouzlilo. Oscarová jihoafrická herečka Charlize Theron vypadala na stadionu v Miláně vskutku nádherně. V dlouhých černých elegantních šatech, s pečlivě uhlazenými vlasy dozadu a drahými diamantovými náušnicemi doslova zářila. Až člověk přestal vnímat, co vlastně říkala. Tato velvyslankyně OSN pro mír vystoupila s poselstvím naděje, které bylo inspirováno Nelsonem Mandelou, někdejším bojovníkem proti apartheidu v Jižní Africe. Kromě jiného řekla: „Mír je vytvoření prostředí, kde může všechno vzkvétat, bez ohledu na rasu, barvu pleti, region, pohlaví, třídu nebo jakýkoli jiný sociální znak rozdílu.“ Viděli jsme včera večer ale i nemírovou konfrontaci.
Politika, bučení i jásot
Už před olympiádou se čekalo, že se v rámci zahájení objeví nějaké politické projevy. Stalo se hned několikrát a bylo to emocionálně celkem silné. Největšího jásotu a vskutku vřelé podpory se kromě domácího italského týmu (to bylo samozřejmé) dostalo v Miláně sportovcům utrápené, ale statečné Ukrajiny. Diváci jí aplaudovali vestoje.
Schizofrenii ale projevily u americké výpravy. Když se tým Spojených států, vedený rychlobruslařkou Erin Jacksonovou, objevil na stadion, sklidil velmi hlasitý potlesk. Pak se však televizní kamery zaměřily na přítomného amerického viceprezidenta J. D. Vancea a jeho manželku Ushu a jásot se ihned proměnil v bučení a pokřiky nesouhlasu. Americká televize NBC u toho ztišila zvuk a Bílý dům si pak dal na sítě video, kde není slyšet při záběrech na Vancea žádné bučení… V Cortině ale Američanům tleskali, na jiných místech opět pokřikovali. Když ale někdo řve i na sportovce, kteří často vystupují proti současné americké administrativě Donalda Trumpa, je to projev buranství, to není žádná harmonie.
Ještě hůře dopadli sportovci Izraele. Když několik členů výpravy (doprovázel je přímo na ploše jeden agent tajné služby oblečený ve sportovní uniformě) vstoupilo na stadion, provázel to pískot, nenávistné výkřiky, bučení a jen málo potlesku. Web Times of Israel si k tomu povzdechl: „Syté bučení mělo zřejmě být oslavou této globální zimní sportovní extravagance.“ Izraelský lyžař Barnabas Szollos už před ceremoniálem ale říkal: „Jsem připravený, můžou si dělat, co chtějí.“ Nikdo u toho neodsuzoval teroristy z palestinského Hamásu, kteří poslední válku v Gaze rozpoutali. Ale tak to bývá, když se z vraha stane oběť. Jenže i u Izraelců jsme zaznamenali schizofrenii diváků. V Miláně se bučelo, v Cortině d'Ampezzo si izraelští sportovci vysloužili potlesk a v Predazzu se trochu bučelo nebo mlčelo.
Milovaný prezident
Při slavnostním zahájení byl ale i jeden politik, který byl oslavován. Italský prezident Sergio Mattarella. Je to člověk, který proslul otevřeností a určitou lidovostí. Na stadion přijel v tramvaji, kterou řídila motocyklová legenda Valentino Rossi. To byl příjemný a hezký moment zahájení. Když se pak Mattarella objevil na VIP tribuně, dav na stadionu láskyplně k jeho poctě skandoval „Sergio, Sergio, Sergio“. Ostatně San Siro je fotbalový stadion, takže se to tam hodilo. U toho jsem si říkal kultovní větu expremiéra Paroubka: Kdo z vás to má?
Outfity
I když by se pořadatelé a producenti slavnostního zahájení olympiády rozkrájeli, tak se více po skončení diskutuje o oblečení jednotlivých výprav, něž o samotné dramaturgii a choreografii. Olympijské hry totiž vždy přinášejí dvě specifická potěšení. Jedním je dopaminový nával v mozku, kdy se lidé najednou zajímají i o sporty, které moc neznají nebo o jejich existenci dokonce slyší poprvé. Druhým potěšením je právě podívaná na sportovce vycházející v národních dresech, která slouží i jako měkká politická síla. Pojďme i my na to.
České uniformy vyvolaly diskuse už před olympiádou. Některým kritikům se nelíbili zvolené barvy, které mohou v něčem připomínají barvy německé vlajky. A skutečně, naše národní vlajka při ceremoniálu s oblečením na rozdíl od většiny ostatních výprav moc neladila. Ale nedopadlo to při celkovém srovnání nijak špatně. Britská televize BBC řekla, že český outfit byl „funky“. V přeneseném slova smyslu by to mohlo znamenat něco, co je nekonvenční, stylové, ulítlé či osobité. Ovšem to nevíme, zda to BBC myslela jako pochvalu či nikoli. Jeden italský web byl ale nemilosrdný. Napsal, že oblečení Čechů vytvořil nějaký barvoslepý tvůrce graffiti.
Italský tým vyvolal jednu z nejhlasitějších reakcí. Jeho uniformy EA7 Emporio Armani, jeden z posledních projektů spojených s legendárním návrhářem Giorgiem Armanim, který zemřel loni v září (byla mu věnována i velmi vkusná vzpomínka při ceremoniálu u vztyčování italské vlajky), byly skvělé. Američané si to střihli v naleštěné zimní nabídce od Ralpha Laurena. A uspěli. K nejdiskutovanějším patřily mongolské outfity od firmy Goyol Cashmere zakořeněné hluboko v místních tradicích. Ale pěkné jsou. Haitské barevně rozverné uniformy od Stelly Jean zase vzbudily zvědavost. Uspěli i Britové a Francouzi, naopak nudní byli Švédové či Španělé a Němci měli na sobě nějaké pláštěnky, nebo jak by se to dalo nazvat.
Hudba: bravo i propadák
K zahajovacím ceremoniálům olympiád vždy patří i hudební vystoupení. Jaká byla?
Opěrní italská pěvkyně Cecilia Bartoli a čínský skvělý klavírista Lang Lang nadchly San Siro olympijskou hymnou. Provázel je dětský sboru Akademie Teatro alla Scala a byl to jeden z nejslavnostnějších okamžiků celého ceremoniálu. Bravo!
Italský kontroverzní rapper Ghali, který používá někdy i antisemitské výroky, citoval verše italského básníka Gianniho Rodariho o míru. Čekalo se od toho hodně, ale úplně to zapadlo v zahajovacím mumraji. Tedy nic moc.
Famózní italský tenorista Andrea Bocelliho zpívál Pucciniho Nessun Dorma za bouřlivého potlesku diváků a doprovodil tak emotivní vstup olympijského ohně na stadion San Siro. Je to borec.
Italskou národní hymnu zazpívala Laura Pausini. Elegantní umělkyně v dlouhých černých šatech nechala svůj hlas rezonovat současně v obou hostitelských městech a vytvářila tak sdílený okamžik mezi Milánem a Cortinou. To bylo silné. Italové mají zajímavou pochodovou hymnu. I když Kde domov můj je líbeznější.
A ještě tam byla americká popová hvězda Mariah Carey. Přišla v opulentních bílých korzetových šatech s vlečkou, bílou péřovou štólou a výstřihem ve tvaru srdce, který navrhl Fausto Puglisi. Myslím si ale, že pořadatelé v jejím případě zbytečně vyhodili peníze. Zazpívala známou italskou píseň z padesátých let Nel blu, dipinto di blu se slavným refrénem Volare (Létat). Ale koukala u toho někam za stadion, byla přepjatá. Také se objevily spekulace, že to bylo z playbacku. Jeden z kýčů zahájení.
