Martin Bartkovský: Babiš je Slabiš aneb Jaký premiér, taková země
Dlouho jsem přemýšlel, o čem si mohl povídat Donald Trump s Andrejem Babišem, když si údajně 26. prosince volali. A pak mi to došlo. Zřejmě společně hledali Grónsko. Trump to dodnes netuší. Jinak by nemohl argumentovat tím, že chce tuto zemi anektovat proto, aby neměl Rusy za sousedy. Akorát že s nimi sousedí už od roku 1867, kdy od nich USA koupily Aljašku. Babiš se to dozvěděl v pondělí 19. ledna, kdy oznámil, že si za patnáct tisíc koupil glóbus. Zjistil, že je od nás dost daleko, takže jim nemusíme pomáhat. Čímž potvrdil, že není Babiš, ale Slabiš.
Ať už si o českých premiérech posledních 30 let myslíte cokoli, zřejmě nikdy jsme neměli tak slabého předsedu vlády, jako máme teď. Suverénní vítěz voleb se opírá o několik veksláků a komerčních rasistů výhradně kvůli tomu, aby se vyhnul spravedlnosti za dotační podvody. Čímž popírá stanovy vlastního hnutí, které tvrdí, že se v případě trestního stíhání mají poslanci ANO nechat sněmovnou vydat k očištění svého jména před soudem.
Jeho slabost se projevuje i v jednání s koaličními partnery, kdy raději vymýšlí složité konstrukce s tzv. příkazní smlouvou pro Filipa Turka, aby našel způsob, jak ho přece jen na to ministerstvo posadit a nejít do konfliktu s prezidentem. Z čestného prezidenta Motoristů tak je dál jen vládní zmoštěnec (jenž se může věnovat výrobě moštů ve své, načerno postavené dvojgaráži), nikoli zmocněnec, protože nemá v agendě životního prostředí absolutně žádné pravomoci. Nesmí nikoho na ministerstvu úkolovat a nemá žádnou agendu. Za odměnu může na neformální setkání ministrů EU. A to je vše.
Stejně tak se Babiš jen kradmo kouká na to, jak SPD s necelými osmi procenty určuje suverénní zahraniční politiku, když opakovaně koriguje ministra obrany. Ten se stále nesmí vyjadřovat k válce na Ukrajině. Když je pak přímo interpelován poslanci ve sněmovně, tak potvrdí, že je Rusko agresor, Ukrajina má právo se bránit a my jí pomáhat, ale pak se to musí rychle zamluvit, aby si toho náhodou tvrdé jádro voličů Tomia Okamury nebo Jindřicha Rajchla nevšimlo.
Mnohem větší ostudou je ale Babišova slabost v zahraničních otázkách. Zatímco se spokojí se selfíčkem s Emmanuelem Macronem či Ursulou von der Leyenovou, evropským zemím začínáme být pro smích. Nedokážeme totiž říct, co chceme a jaké jsou naše zájmy. Nechceme si nikoho nahněvat a nikomu pomáhat. Chceme si prostě dál existovat v klidu uprostřed Evropy a soustředit se na čerpání dotací. Jenže je tu drobný problém. Na východě je obrovská a krvavá válka a na západě začíná zuřit střet obchodní. Mezi těmihle dvěma velmi ostrými litosférickými deskami přežijí jen národy se silnou politickou reprezentací. A tou Babiš není a nemůže být. Protože je Slabiš.
Jeho mentalita se naplno ukázala v prezidentské debatě před třemi lety, kdy několikrát zopakoval, že by v případě napadení Polska nijak Polákům nepomohl. Dlouhodobě odmítá pomoc Ukrajině a neustále dokola omílá příběh, jak uplatil v hotovosti nějaké řidiče, aby na začátku ruské invaze pomohli evakuovat pár rodin. Jenže milióny Ukrajinců potřebují naši pomoc už pátý rok. Na tom se nic nemění.
Vrcholem všeho byla jeho scénka s glóbem. Díky němu si prý našel, kde je Grónsko, aby vzápětí dodal, že Česko nijak nepodpoří Dánsko ve sporu s Donaldem Trumpem. Argumenty amerického prezidenta jsou podle něj navíc relevantní. Je to nesmysl. USA mohou mít v Grónsku tolik vojáků a raket, kolik si jen budou přát. Vzácné kovy ani suroviny tam nikdo těžit nechce, protože to je velmi obtížné a žádné z firem, jež se o to v minulosti pokoušely, se to nevyplatilo. Trump chce anexí Grónska hasit požáry uvnitř USA, kde mu v Minneapolisu pomalu startuje občanská válka. Český premiér mu na to ochotně nasedá. Místo aby pomohl Dánsku, což je náš spojenec v EU i NATO a jeden z nejštědřejších dárců v české muniční iniciativě. Krčí se za těmi silnějšími, jen aby mu náhodou nevyhubovali. Protože se bojí. Protože to je Slabiš. A spolu s ním jsme pro spojence i nepřátele slabí my všichni.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
