1000 slov k Ukrajině aneb Paktování se s Rusy kvůli míru a levným surovinám v minulosti skončilo neslavně

Český zmatek

Španělský sociolog Juan Linz přišel zhruba před čtvrtstoletím s termínem chaokracie. Tímto slovem označil chaos jako formu vlády. Něco takového v případě Ukrajiny provozuje nový kabinet pod vedením premiéra Andreje Babiše.

Před volbami tehdejší poslanec Babiš a jeho hnutí ANO říkali, že se má jednat s Ruskem a že českou muniční iniciativu (tedy dodávání potřebné dělostřelecké munice prostřednictvím naší země ukrajinské armádě) je nutné ukončit. Okamurova SPD k tomu ještě přihazovala, že je potřeba vypořádat se s ukrajinskými uprchlíky v Česku, že zde berou našim lidem práci. Její expert, ministr obrany Jaromír Zůna, ale na své první tiskové konferenci řekl, že Ukrajincům se má dál pomáhat. Pak dostal od už vládně koaliční SPD pořádný kartáč a musel potupně natočit video, kde to hodně relativizoval. Následoval novoroční blábol Okamury, kde označil vládu v Kyjevě za juntu.

Jenže pak jel předseda vlády Babiš do Paříže na schůzku takzvané koalice ochotných. Vláda najednou ubrala plyn a říkala, že muniční iniciativa bude pokračovat, ale že my nic platit nebudeme. Ve francouzské metropoli se Babiš několikrát objal s Macronem a na konci akce prohlásil, že z pěti bodů závěrečného prohlášení Česko s třemi nesouhlasí. To představuje jasnou otočku zády k zemi napadené Ruskem.

Mezitím se předseda sněmovny Okamura vykrucoval, jak to se svými nehoráznostmi na adresu Ukrajinců myslel, a poslanec klubu SPD Jindřich Rajchl se dál chová jako krysa, která utekla z kremelského kanálu.