„Zabitý“ Kapustin dál brání slabšího. Ruská opozice mezitím jen mluví a sní o krásné budoucnosti své země
Ruská opozice nás nepřestává překvapovat svými výroky. Ještě jsme se nestačili vzpamatovat z emotivního projevu Garryho Kasparova na mezinárodním fóru v Halifaxu, a už mezi Putinovými odpůrci vypukl nový skandál. Jaký je jeho důvod?
Myslím, že jste již ocenili brilantní operaci s inscenovanou smrtí velitele Ruského dobrovolnického sboru (RDS) Denise Kapustina, kterou provedla ukrajinská národní rozvědka pod vedením Kyryla Budanova, který nyní zastává funkci šéfa kanceláře ukrajinského prezidenta a bude se účastnit vyjednávacího procesu. Na sociálních sítích se začaly objevovat smutné vzpomínky na hrdinu, černobílé fotografie Kapustina a kondolence. Nakonec se ale Kapustin vrátil k životu, ukrajinská strana získala 500 tisíc dolarů, fotografie byly odstraněny, mnozí se radovali, ale zdaleka ne všichni v řadách ruské opozice byli rádi zázračnému návratu šéfa RDS k životu.
Bývalá zaměstnankyně Fondu pro boj proti korupci (FBK) Anna Tironová, nyní zastupující RDS, zveřejnila zprávu, kterou jí napsal spolupracovník Alexeje Navalného a vedoucí politických projektů FBK Leonid Volkov po zprávě o smrti Denise Kapustina. „Po dlouhé době skutečně došlo k denacifikaci. Zdechl nacista, který svou pouhou existencí byl darem pro kremelskou propagandu. Který se svým klaunským ‚korpusem‘ řešil temné úkoly hanebného venkovského politického technologa Budanova. Doufám, že za Kapustinem půjdou i jeho kámoši. Jermak bude sedět, Podoljak bude sedět, Budanov bude sedět a všichni ostatní propagandističtí pokrytečtí zloději. A pak bude mít Ukrajina šanci zvítězit. Zatímco sází na Kapustiny, nemá šanci,“ napsal Volkov.
Přirozeně to vyvolalo obrovský rozruch, a to natolik, že Litva, kde Volkov nyní žije, mu hrozí odebráním povolení k pobytu. Podle slov litevské premiérky Ingy Ruginienė „jsou takové výroky nepřijatelné a takový člověk by neměl zůstat v Litvě“. Vyjádřila naději, že kontrola Ministerstva státní bezpečnosti, na základě které může být Volkovovi odebráno pobytové povolení v Litvě, bude důkladná. Předsedkyně litevské vlády podle svých slov doufá, že se v budoucnu podaří zabránit jak podobným prohlášením, tak i lidem, kteří si takové výroky dovolují. A tady to začalo. Příznivci FBK začali obviňovat litevské úřady z nedostatku demokracie, příznivci Ukrajiny začali obviňovat Volkova, že se nijak neliší od ruských propagandistů, kteří stejně tak nenávidí politiky blízké Zelenskému. Jak jste tedy pochopili, bitvy začaly.
Začnu tím, že Denis Kapustin své nacionalistické názory nepopírá, mluví o nich otevřeně a má na to plné právo, ať se to někomu líbí, nebo ne. Navzdory svým politickým názorům se Kapustin od začátku války v roce 2022 okamžitě postavil na stranu Ukrajiny a začal hledat způsoby, jak ze země neutéct. Naopak začal hledat kontakty na lidi, kteří by jemu a jeho spolubojovníkům pomohli legálně zůstat na Ukrajině a účastnit se vojenských operací na stejné úrovni jako ukrajinská armáda. Nic mu nebránilo odjet jako Volkovovi do Litvy a prostě se vyjadřovat o tom, jak je Putin špatný.
V mnoha svých textech jsem psala o tom, že navzdory prohlášením o ruské opozici v informačním prostoru ve skutečnosti žádná ruská opozice v obvyklém chápání neexistuje. Nyní však chci pojem „ruská opozice“ rozdělit do dvou kategorií: vojenskou a politickou. K politické patří všechna nám známá jména jako Chodorkovskij, Kara-Murza, Navalná, Volkov atd. K vojenské ruské opozici řadím RDS a Legii „Svobody Ruska“.
Politická opozice je tedy mrtvá a neexistuje, i když ona sama si to nemyslí, zatímco vojenská opozice je aktivní, produktivní a dráždí ty, kteří se považují za politickou opozici, výjimkou je snad jen výše zmíněný Garry Kasparov. Místo aby spojili síly a bojovali proti Putinovu režimu, vidí opozice-loutky v ruských vojácích, kteří bojují na straně Ukrajiny, konkurenty, soupeře, a navíc v nich vidí zrádce, stejně jako mnoho Rusů, kteří zůstávají na území RF a podporují Putina. Kapustin totiž spolu se svým sborem zabíjí ruské chlapce, kteří podle ruské politické opozice nejsou v ničem vinni, ale byli donuceni zlým Putinem, aby přijeli a zabíjeli Ukrajince. Politická opozice vojenské opozici nijak nepomohla, ani sbírkou finančních prostředků, ani reklamou, ani pouhou verbální podporou , naopak se jim vyhýbají, protože v RDS a Legiónu vidí hrozbu pro svou vysněnou budoucí moc.
Ještě bych pochopila, kdyby se Volkovovy výtky týkaly pouze nacionalistických názorů Kapustina, ale on nejenže urazil politiky země, která se již čtyři roky brání ruské agresi, ale navíc označil celý sbor za Budanovovy loutky. Již jsem zmínila, že všechny akce ruské politické opozice jsou zaměřeny na publikum, které se nachází uvnitř Ruska. Jsou přesvědčeni, že nějakým magickým způsobem se dostanou k moci v Rusku a budou vládnout zemi, ale lid nemohou změnit, budou vládnout těm samým, kteří nyní podporují Putina a kteří tleskali tankům jedoucím do Ukrajiny. V podstatě jejich cílem není vítězství Ukrajiny, ať už tvrdí cokoli, protože vítězství Ukrajiny by znamenalo rozvrat a chaos uvnitř Ruska, a to oni nechtějí. V čem se tedy liší od všech ruských propagandistů, kteří pracují v zájmu Kremlu? Vždyť všichni z-patrioti nenávidí Budanova, Jermaka, Podoljaka, Kapustina a korpus, a pokud je Volkov také nenávidí, co o něm lze říct? Závěry se nabízejí samy.
Pokud jde o Litvu a výkřiky Rusů ohledně možného odebrání Volkovova povolení k pobytu, mohu prozradit tajemství, že Litvě je úplně jedno, co se s Volkovem stane. A vůbec, vedení evropských států je v zásadě jedno, co si Rusové myslí o rozhodnutích politického vedení evropských zemí. Mnoho Rusů si však z nějakého důvodu myslí, že jim všichni něco dluží a že pokud přijeli do jiné země, udělali této zemi obrovskou laskavost tím, že si ji vybrali pro přestěhování, že všichni musí ruské emigranty chránit, hladit je po hlavě, zajímat se o jejich život a problémy, všichni se musí naučit rusky, aby se jim tu žilo pohodlně, a nabídnout jim milion pracovních míst, aby měli z čeho vybírat. Ale když stát dá najevo, že je mu jedno, kdo jste, ať už jste opozičník, oligarcha nebo kněz, že se budete muset podřídit rozhodnutím moci, začnou výkřiky a hysterické dupání nohama, které nyní aktivně předvádí Volkov a jeho spolupracovníci.
Evropa Rusům nic nedluží, ale mnoho mých krajanů to z nějakého důvodu nechápe a nepřijímá. Ale nic, s podobným jsme se setkávali často, to jsou důsledky imperiálního myšlení, představte si, že i u údajných opozičníků se to také stává, a to znamená, že „opozice“ je jen emblém, který se připevňuje na sako, ale v hlavě zůstává stejný postoj, že Rusko je velké a že ho všichni musí milovat a respektovat, přestože každý den zabíjí mírové občany Ukrajiny. Vycházíme-li z myšlenky, že ruská politická opozice je mrtvá, nemá žádné politické perspektivy a má imperiální myšlení, jediná ruská opozice, která existuje, je vojenská. Její akce lze považovat za produktivní a namířené proti ruské vojenské mašinérii.
V každém konfliktu, válce nebo rvačce se rozumný a rozvážný člověk vždy postaví na stranu oběti, projeví empatii a snaží se jí pomoct, přičemž mu je naprosto jedno, jaké jsou motivy a argumenty agresora. RDS a Legie „Svobody Ruska“ tak učinily, postavily se na stranu oběti a nadále ji brání. Zatímco někteří představitelé ruské politické opozice oběť urážejí, jejími obránci pohrdají a snaží se zároveň tvrdit, že jsou na straně zraněné oběti. Souběžně ale hledají argumenty na obranu agresora, obviňují oběť, že se vůči agresorovi vyjadřuje nevhodně, a snaží se dokázat, že vinen je vůdce gangu, zatímco ostatní pouze plnili rozkazy, a tudíž nejsou vinni, protože neměli na výběr. Avšak vše dělají pouze v naději, že jednou zaujmou vedoucí pozice v této bandě.
Ano, Kapustin a kluci z jeho korpusu nejsou andělé ani plyšoví zajíčci, chtěla jsem říct, že osobně si jich vážím mnohem víc než mnoha členů ruské politické opozice. Při tom jsem si ale uvědomila, že k ruským politickým opozičníkům nemám úctu vůbec žádnou. Snad s výjimkou Kasparova. Mohu tedy jen říct, že každý bude pokračovat ve své práci: Kapustin se svým sborem bude bránit Ukrajinu před ruskou agresí, zatímco Volkov a další političtí opoziční aktivisté budou jen mluvit, nic nedělat a dál věřit v pohádku o krásné budoucnosti Ruska.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zlikvidované stanice Echo Moskvy
