Má mít Putin do nového roku strach z Trumpa? Rusko není Írán ani Venezuela
Pro Vladimira Putina začal rok 2026 znepokojivě, starému diktátorovi nedovolili normálně sledovat novoroční televizní pořady a pít šampaňské s kaviárem, musí neustále brát sedativa a navštěvovat psychoterapeuta, aby se zbavil panických záchvatů. Nejprve „šílení“ Ukrajinci zaútočili na jeho rezidenci. Samozřejmě to není pravda a americká rozvědka to potvrdila a nahlásila Donaldu Trumpovi. Bylo to vymyšleno proto, aby se narušil proces mírových jednání, který se ke konci roku 2025 začal nějak rychle posouvat, a to Putinovi nevyhovuje.
Upřímně řečeno, myslím si, že ani v Rusku mnoho lidí tomuto pseudoútoku nevěřilo, protože tento trik je starý jako svět. Vzpomeňme si například, jak ještě před začátkem svého prvního prezidentského období Volodja Putin vyhazoval do vzduchu obytné domy v Rusku a obvinil z toho Čečensko, aby našel důvod pro válku. K tomuto tématu napsal skvělou knihu „Rusko v plamenech“ Alexandr Litviněnko, kterého na Putinův rozkaz otrávili poloniem ve Velké Británii Andrej Lugovoj a Dmitrij Kovtun. Kovtun zemřel na covid v létě 2022, zatímco Lugovoj zastává funkci poslance Státní dumy a nadále plní rozkazy svého pána.
Ale upřímně řečeno, diskuse kolem mytického atentátu na Putina nechápu. Kroky vedoucí ke zničení obytných domů na Ukrajině nikdo neodsuzuje, ale atentát na Putina, který se nestal, kritizují. Takže za prvé, Vladimir Putin je legitimním vojenským cílem Ukrajiny. Za druhé, Zelenskyj prostě chtěl splnit novoroční přání civilizovaného světa, protože při odbíjení novoročních hodin si mnozí přáli, aby Putin zemřel. Za třetí, bez Putina budou jednání probíhat rychleji a mírové urovnání také. Za čtvrté, ze strany Ruska je přinejmenším směšné stěžovat si na pokus o atentát na Putina v době, kdy Rusko již čtyři roky ničí Ukrajinu.
Ale nejenže se odhalila Putinova laciná lež jako v případě Kupjanska, ale ruská strana navíc obětovala 500 tisíc dolarů ukrajinské rozvědce, které byly vyplaceny za odstranění šéfa ruského dobrovolnického sboru Denise Kapustina. Nakonec peníze zaplatili, ale Kapustin zůstal naživu a všichni, kdo se pokusili o jeho likvidaci, byli zatčeni. To lze přirovnat k operaci „Pavučina“, která byla rovněž brilantní. A jako třešnička na dortu se místo Jermaka stal šéfem úřadu prezident Ukrajiny Kyrylo Budanov, který s nehnutým výrazem ve tváři pokračuje v tahání Rusů po asfaltu. Jmenování Budanova znamená, že Ukrajina nevěří v žádné mírové urovnání, protože Putin na to nepřistoupí a připravuje se pokračovat ve válce.
Ale ani to tomuto zatracenému Západu a tvrdohlavé Ukrajině nestačilo, takže ještě svrhli Putinova přítele Madura a provedli převrat v zemi, do které Vladimir Vladimirovič nalil miliardy. Jenže tentokrát to nebylo jako s Asadem, Donald Trump provedl speciální vojenskou operaci. Mimochodem pro Putinovu informaci, na Madurovu rezidenci byl skutečně spáchán útok, oni byli se svou ženou zadrženi, naloženi do letadla a odvezeni do New Yorku. To jen aby bylo jasné, jak vypadá takový útok na rezidenci.
Uplynulo jen několik dní po Novém roce a události nepřestávají Putinovi zasazovat další rány. Putin je stejný diktátor jako Maduro, dokonce horší, ale Trump jednoho srazil z křesla hlavy státu a druhému rozprostřel červený koberec. Pro Putina je to dobré znamení, protože Rusko není Venezuela ani Írán, a proto se Trump neodváží provést stejnou operaci v Rusku, nebo… Právě toto slovo „nebo“ se Putinovi vryje do hlavy. K pochybnostem stačí totiž jen malé semínko, aby zapustilo kořeny v mozku a vyrostlo v obrovskou paranoiu.
Na jedné straně Rusko není Írán ani Venezuela, na druhé straně se Putin považuje za rovného Trumpovi. Americkému prezidentovi se podařilo provést brilantní „speciální vojenskou operaci“ v cizím státě a celý svět z nějakého důvodu nepovažuje Donalda Trumpa za agresora, zatímco Vladimir Vladimirovič již čtyři roky provádí speciální operaci na Ukrajině a diskuse o příslušnosti Donbasu se nedostaly dál.
Mám dojem, že Putin pociťuje strach a ponížení, protože s Trumpem bude muset jednat ještě opatrněji vzhledem k tomu, co americký prezident udělal v Íránu a Venezuele, a také vzhledem k tomu, že v USA se letos konají klíčové volby do Kongresu, v rámci kterých je ukrajinská otázka velmi palčivá. A ponížen je proto, že se mu nedaří udělat s Ukrajinou to samé, co se Trumpovi podařilo udělat s Venezuelou během několika hodin, a to svrhnout starého vůdce a převzít kontrolu nad vedením země.
Nedávno jsem se znovu dívala na film Frost proti Nixonovi. Film popisuje pozadí a proces natáčení slavných rozhovorů s Richardem Nixonem, které vedl britský novinář David Frost, v posledním z nichž Nixon přiznal svou vinu ve Watergate skandálu. Frost v podstatě vsadil svou kariéru na rozhovor s Nixonem a bývalý prezident USA viděl ve Frostovi šanci na rehabilitaci své politické kariéry, protože si myslel, že novinář je jen showman a není schopen se na rozhovor vážně připravit. Ale navzdory prvním neúspěšným nahrávkám se Frostovi v poslední z nich podařilo přimět Nixona k přiznání viny a omluvě. Poté už nikoho nezajímaly neúspěšné nahrávky, špatně připravené otázky a nudné příběhy, které Nixon vyprávěl. Hlavní bylo, že Američané dostali omluvu a Frost se zase přesunul z kategorie showmanů do ligy respektovaných novinářů. Kam tím mířím? Pokud Trump naloží s Putinem stejně jako s Madurem, nebo alespoň přibližně stejně, pak nezáleží na tom, co dělal předtím, kolik milých slov Putinovi řekl a kolik červených koberců mu rozprostřel. Pokud Trump nakonec Putina zničí, jsem osobně připravena přimhouřit oko nad jeho minulými chybami a žvaněním. Ale Venezuela není Rusko a Putin není Maduro.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zlikvidované stanice Echo Moskvy
