Jefim Fištejn: Půlměsíc nad kremelskými věžemi aneb Kam zmizely miliony Rusů?
Podivný jev se nyní dá pozorovat v náladách časti české veřejnosti. Je příznačný pro určitou sortu lidí, kteří nevidí nic zlého na sbližovaní republiky s Ruskou federací v mnoha sférách veřejného života – v geopolitice, ekonomice, ba i v kultuře. Tím kuriózním jevem je jakýsi výtrysk archaického slovanofilství, bizarní snaha, řečeno s klasiky z 19. století, „přiklonit se k ruskému dubisku“.
Stojí za tím poněkud naivní představa, že současní Rusové, stejně tak jako soudobí Češi, i přes určité náboženské rozdíly vyrůstají v podstatě ze stejného praslovanského kořene, a tím pádem je spojuje mnohem větší přízeň, než dejme tomu ta mezi Čechy a úplně cizími Němci, natož nějakými Američany. Je trochu komické, když si to myslí lidé s německými, byť lehce počeštěnými jmény, ale jinak máme co dělat s jevem, který není ani trochu komický. Jako vždy se jedná o totální neznalost reality, v tomto případě o neznalost vývojových trendů ruského národopisu.
Poslední sčítání lidu se v Rusku konalo v roce 2010 a není divu, že s dalším úřady vůbec nespěchají. Údaje o stavu obyvatelstva za rok 2025 označil statistický úřad (Rosstat) za přísně tajné. Proč asi? Inu, proto, že jsou to čísla trvale klesající. Ročně se Rusko nedopočítá zhruba jednoho milionu svých občanů. I podle oficiálních prognóz tento trend potrvá nejméně do roku 2030. O dalších 15 let později v Rusku podle úředních odhadů bude žít o 11 % méně lidí než nyní, tudíž kolem 130 milionů občanů. Tato čísla vůbec nepřihlíží k demografickým ztrátám v důsledku agresivní války na Ukrajině nebo v jiných konfliktech.
Odhady západních odborníků malují mnohem pesimističtější obraz. V srpnu loňského roku na zasedání Atlantické rady (The Atlantic Council) byla předložena zpráva s názvem „Rusko bez Rusů: Putinová katastrofická demografie“. Na základě dostupných čísel získaných OSN zpráva dochází k závěru, že se na konci tohoto století celkové obyvatelstvo země smrskne na 74 až 112 milionů lidí. Střemhlavý pád obyvatelstva nutí zamyslet se nad tím, kdo vůbec bude kontrolovat takřka liduprázdné území nejrozsáhlejšího státu světa?
Toto vyprazdňování ovšem neprobíhá zcela rovnoměrně po celém území Ruska. Jsou jím postiženy především evropské a sibiřské regiony, kde převládá právě „slovanské“ obyvatelstvo. Tam, kde je soustředěno převážně muslimské obyvatelstvo, je stále pozorován jeho nepatrný nárůst. Navíc rok, co rok ruské občanství získává řádově 200 tisíc přistěhovalců z republik Střední Asie, rovněž vyznávajících islám. A to znamená, že již v nejbližší budoucnosti lze očekávat dramatické změny v etnicko-konfesním složení obyvatelstva Ruska. Jak jistě tušíte, v neprospěch jeho „slovanské“ složky. Nikoli náhodou zmíněná zpráva konstatuje: „Etničtí Rusové budou tvořit stále menší část obyvatelstva“.
Podle odhadů Duchovní správy muslimů dnes v zemi žije přes 20 milionů lidí islámského vyznání. Statistické údaje OSN odhadují, že do poloviny století jejich počet překročí úroveň 30 milionů. Vedle původních občanů v Rusku trvale pobývá 5 až 6 milionů migrantů přistěhovalých ze středoasijských států. Ve velkých městech kupříkladu prakticky není možné potkat popeláře, metaře či uklízečky jiné než tádžické nebo turkmenské národnosti. Přijeli, aby zde zůstali navždy.
Patnáct let staré sčítání lidu uvádí, že se za Rusy tehdy označilo 105 milionů lidí. Za tu dobu, vzhledem k nízké porodnosti a vymírání jejich počet určitě klesl pod 100 milionů. A to znamená, že do poloviny tohoto století etnických Rusů nebude víc než cca 80 milionů. Jinými slovy, v roce 2075 se počty pravoslavných a muslimů zhruba vyrovnají. A od této chvíle bude Rusko po právu pokládáno za většinově muslimský stát, za součást islámské Ummy.
Když mluvíme o ruském pravoslaví, je třeba stále mít na paměti, že pro většinu občanů je konfese způsobem spíše etnické než náboženské sebeidentifikace. Podle agentury Levada-centrum 60 % pravoslavných vůbec nepokládá sama sebe za opravdové věřící, jen 40 % věří v existenci Boha a 30 % „pravoslavných“ jsou čistí neznabozi. Pravdu měl filozof Nikolaj Berdjajev, když tvrdil, že ruské pravoslaví není pravou křesťanskou nábožností, nýbrž pouhým obřadnictvím. Svědčí o tom i počty věřících navštěvujících o svátcích kostely. Jak uvádí zpráva Ministerstva vnitra v Petrohradě a Leningradské oblasti (okolí Petrohradu se dodnes administrativně jmenuje Leningradskou oblastí), o loňských Velikonocích církevní bohoslužby navštívilo celkem kolem 120 tisíc věřících, z toho v samotném městě Petrohrad 65 tisíc lidí. To je zhruba 1 % místních obyvatel. Nejinak je tomu i v Moskvě a Moskevské oblasti. Statistiky ukazují, že dokonce i v hrůzostrašných stalinských dobách kostely navštěvovalo více praktikujících věřících než nyní. Chrámů mezitím přibylo, leč věřících podstatně ubylo!
Zcela jinak to vypadá v muslimské obci. Máme-li věřit údajům oficiálních orgánů, loni o hlavním muslimském svátku Kurban-Bajram se slavnostního namazu (rituální modlitby) v Petrohradě účastnilo na 300 tisíc, ve 4 mešitách Moskvy na 250 tisíc věřících. Z toho je jasné, že podíl horlivě věřících v muslimském obyvatelstvu Ruska je mnohonásobně větší než mezi „pravoslavnými“. Už nyní pravoslavné kostely o svátcích zejí prázdnotou, zatímco mešity praskají ve švech a vyznavači islámu zcela zaplňují vozovku okolních ulic. A to už nyní, kdy podíl muslimů tvoří zatím jen pětinu obyvatelstva Ruska. Není těžké si domyslet, jak to bude vypadat, až se počty obou skupin vyrovnají.
Tato tendence je nejspíše nevratná. Je nesnadné si domyslet, co se musí odehrát, aby se takový trend změnil v opak. Zdá se, že Rusko očekává zhruba stejný osud, jaký potkal Byzantskou říši, se kterou se Rusové rádi srovnávají, když říkají, že „Moskva je třetí Řím, a čtvrtého nebude!“. Po celé 18. a 19. století byly imperiální zahraniční politika a celé národní myšlení Moskvy založeny na víře v to, že se jednou podaří „vrátit kříž na Svatou Sofii“ (v narážce na to, že po osmanském dobytí Konstantinopole byl původně křesťanský chrám Sv. Sofie přeměněn na islámský svatostánek Aja-Sofia). Zdá se, že to dopadne poněkud jinak. V roce 1935 nechal Stalin z kremelských věží sundat carské dvouhlavé orlice a nahradit je rudými hvězdami. Nelze vyloučit, že v tomto století budou nakonec opět vyměněny a nahrazeny – tentokrát za islámský půlměsíc.
