Putina opouští „kamarádi“. Postsovětské země pochopily, že by je mohl čekat osud Ukrajiny
Zatímco Putinova pozice v samotném Rusku slábne, slábne i jeho vliv v postsovětském prostoru. Poslední příklad, který to potvrdil, jsme viděli 9. května na přehlídce ke Dni vítězství, kdy vedle něj na tribunách seděli prezident Uzbekistánu Šavkat Mirzijojev a prezident Kazachstánu Kasym-Žomart Tokajev. Putin je musel požádat, aby přijeli, aby tam byl alespoň někdo ze zahraničních představitelů. Bylo zřejmé, že Putin potřeboval prezidenty Uzbekistánu a Kazachstánu, a ne naopak, ačkoli dříve stačil jeden telefonát z Kremlu a oni rychle přiběhli na koberec. A teď nestačilo jen to, že je museli přemlouvat, ale našli se i tací, kteří to ignorovali, protože ne všichni představitelé středoasijských zemí bývalého SSSR se odhodlali přijet na Rudé náměstí.
Na druhé straně lídři pěti středoasijských zemí ochotně přijeli do Bílého domu na schůzku s Trumpem. On má samozřejmě svůj zájem – zdroje. Rusko má stejný zájem, jenže Trump chce navázat dvoustranné vztahy založené na dohodách, zatímco Putin se domnívá, že to vše mu už patří. Na schůzce Trump ujistil, že Spojené státy jsou odhodlány posílit partnerství s těmito zeměmi více než kdykoli předtím. Slíbil navýšení vzájemných investic a dal najevo, že podobné dohody týkající se vzácných kovů, které již byly podepsány s Kazachstánem, mohou být uzavřeny i s dalšími státy střední Asie.
Ach ten Trump… S jedněmi zástupci postsovětského prostoru se snaží navázat ekonomické vztahy, s druhými zase ukončuje válku nebo spíše ji zmrazuje. Mluvím o Ázerbájdžánu a Arménii a o válce o Karabach. Arménie tehdy zůstala sama, Putin nechal Pašinyana čelit válce samotného, zatímco Azerbájdžán plně podporovalo Turecko. Putin tehdy doufal, že Ankara se stane prostředníkem v jednáních s Ukrajinou a pomůže Rusku obejít západní sankce, výměnou za to Putin fakticky odevzdal Karabach a Sýrii. Zvláště směšné je nyní sledovat, jak Rusko vyhrožuje Arménii a snaží se ji udržet pod svým vlivem poté, co ji zradilo.
Výhrůžky vůči Pašijanovi se ozývají kvůli nedávnému evropskému summitu v Jerevanu, kterého se zúčastnil i Volodymyr Zelenskyj. Poté si ruské ministerstvo zahraničí předvolalo arménského velvyslance. A mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová označila účast ukrajinského prezidenta na summitu v Jerevanu za „nepochopitelnou“.
„Ruská společnost s hlubokým rozhořčením a nepochopením nejen viděla, ale především si zapamatovala skutečnost, že Arménie, kterou považujeme za přátelskou, bratrskou zemi, se stala platformou pro teroristu, vůdce neonacistického kyjevského režimu, kterého v Jerevanu přijali poměrně vřele,“ prohlásila Zacharovová. Kdysi Rusko nazývalo bratrskou zemí i Ukrajinu a nyní smetá z povrchu zemského celá města i s jejich obyvatelstvem. Ať jdou takoví bratři k čertu! A pochopili to už všichni včetně Pašinina, který na tom samém evropském summitu vyjádřil přání vstoupit do Evropské unie. No jo... právě toto přání se pro Rusko stává důvodem k zahájení války. Tak tomu bylo v Gruzii, tak tomu bylo na Ukrajině, bude tomu tak i v Arménii? Putin by si to velmi přál, ale uvízl ve válce s Ukrajinou.
Putin se však bude muset rozdělit mezi Arménii a Moldavsko, protože i tato země vyjádřila přání vstoupit do EU a schválila vystoupení ze SNS (Společenství nezávislých států). Za dobu existence svazu z něj vystoupila pouze Gruzie. Stalo se tak v reakci na okupaci těchto území se strany Ruska. Vladimir Putin prohlásil, že účast Moldavska v SNS „nemá pro Rusko velkou hodnotu“. Přitom 15. května podepsal dekret, který umožňuje občanům moldavského regionu Podněstří získat ruské občanství zjednodušeným postupem. Je jasné, že to bylo učiněno s cílem pomsty a aby bylo nové maso k odeslání na frontu. Připomínám, že Parlamentní shromáždění Rady Evropy v březnu 2022 oficiálně uznalo Podněstří za oblast ruské okupace. Z hlediska mezinárodního práva je tento region považován za součást Moldavska.
Co se týče Ázerbájdžánu, mezi Baku a Moskvou samozřejmě existovaly problémy již dříve, ale podle mého názoru se situace ještě zhoršila po letecké katastrofě v prosinci 2024. Civilní letadlo společnosti Azerbaijan Airlines na trase Baku–Groznyj se zřítilo ve městě Aktau a shořelo. Na palubě letadla bylo 67 osob (62 cestujících a 5 členů posádky), z nichž přežilo 29, včetně dvou členů posádky. Podle azerbájdžánských vládních zdrojů byl letoun zasažen ruskou raketou typu země-vzduch „v okamžiku aktivity bezpilotních letounů“ na obloze nad Grozným. Tři dny po letecké katastrofě se Vladimir Putin omluvil azerbájdžánskému prezidentovi Ilhamu Alijevovi za to, že „k tragické události došlo v ruském vzdušném prostoru“. V roce 2025 došla Alijevovi trpělivost a vztahy mezi Moskvou a Baku se definitivně zhroutily.
V červnu 2025 totiž provedly ruské bezpečnostní složky rozsáhlou akci, v jejímž důsledku bylo zadrženo šest osob pocházejících z Azerbájdžánu na základě podezření ze spáchání řady závažných trestných činů, dva zadržení, bratři Safarovové, zahynuli přímo v průběhu operace za nejasných okolností, což vyvolalo obvinění ze strany Baku z překročení pravomocí a použití mučení. Ruské ministerstvo zahraničí prohlásilo, že jednání ruských bezpečnostních složek bylo v rámci trestních řízení, a v ruském parlamentu označili reakci Azerbájdžánu za přehnanou. Poté došlo v Baku k řadě zadržení ruských občanů s následným obviněním ze závažných trestných činů. Vztahy mezi Ruskem a Azerbájdžánem se zhoršily, ačkoli zvláštní roli v odvážném odporu Alijeva vůči Putinovi samozřejmě hraje Turecko. Baku se definitivně odtrhlo od Ruska, Ilham Alijev potvrdil pevnou podporu suverenity a územní celistvosti Ukrajiny a Zelenskyj s Alijevem se dohodli na záměru prohloubit spolupráci v oblasti obranného průmyslu, zejména na možném rozvoji společné výroby.
Putinův vliv v postsovětském prostoru se zhroutil jako domino poté, co se rozhodl zahájit válku na Ukrajině, nebo spíše poté, co se Ukrajina rozhodla bránit. Země bývalého SSSR se podívaly na Ukrajinu a pochopily, že je může čekat stejná budoucnost, pokud se rozhodnou jít svou vlastní nezávislou cestou. Ukrajina brání nejen Evropu před brutálním agresorem, ale brání i země sousedící s Ruskem, slouží jako příklad a tím je motivuje k tomu, aby se od Ruska distancovaly, zatímco je Putin zaneprázdněn Ukrajinou.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zrušené stanice Echo Moskvy
