Signály vysílal Fiala a dělá to i Babiš s Okamurou. V čem se liší a co znamenají?

Veřejný vs. vlastní zájem

Na počátku mandátu bývalého premiéra Petra Fialy mu kdekdo vyčítal, že se orientuje spíš na vysílání signálů než na skutečné politické kroky. Ne že by na tom nebyl kus pravdy. Ovšem ony signály vysílal především v těch oblastech, kam se Česká republika svým mezinárodněpolitickým vlivem dál moc pustit nemůže. Po začátku plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu a s tím související energetickou, uprchlickou a finanční krizí bylo možná více než kdy jindy potřeba dát najevo, že některé postoje se vyplatí zastávat, byť nás to něco stojí. Tímto Petr Fiala definoval jasnou ideologii své vlády, zároveň se tehdy ukázalo, že jistá signálokracie může některým voličům stačit.

Jistě, mnoho lidí nesplněné předvolební sliby a převaha rétoriky nad exekutivou unavily a znechutily. Voličské jádro „pětikoalice“ ale zůstalo pevné, což se potvrdilo v letošních volbách, kde tyto strany získaly přibližně stejnou podporu jako v těch minulých. Byť jinak rozloženou, ukázalo se ale, že tyto ideje nezklamaly. Zároveň se česká politika v předvolební kampani bohužel smrskla takřka jen na signály. A toto ovoce sklízíme i nyní, po volbách, kdy se nová politická reprezentace chová podobným způsobem, jen na rozdíl od Petra Fialy, který někdy i za cenu politického propadu své strany sledoval veřejný zájem, představitelé hnutí ANO, SPD a Motoristů sledují hlavně zájem svůj.

Staré křivdy, nové trucy

Jak už bylo řečeno, za tak krátkou dobu se toho moc kromě signálů stihnout nedalo. Například demonstrativní sundavání ukrajinské vlajky z budovy Poslanecké sněmovny. Komu jinému než agendě Tomia Okamury prospívá? Komu všemu pak prospěla cesta parlamentní delegace na Slovensko, která účelově vyloučila opoziční politiky, byť podobné cesty tradičně ctí poměrné zastoupení sněmovny? Podobně samoúčelná pak byla i signální truccesta na Slovensko uspořádaná českou opozicí.