Rituální odsouzení Izraele a proč znějí stejná antisemitská hesla na vysokých školách v Praze či v Íránu?
Podporujete myšlenky teroristů, vysoké školy okupují propalestinští extrémisté a jejich prostory se staly místem projevů nenávisti namířené proti židovskému státu. Tak ostře se pustila před několika dny v otevřeném dopise skupina umělců do aktivistů na českých školách, kde se i na výročí pogromu ze 7. října 2023 (tehdy palestinští teroristé zavraždili v Izraeli na 1200 lidí včetně žen a malých dětí a vzali 251 rukojmí) objevila hesla, která rituálně odsuzují Izrael jako stát a nahrávají tím narativům teroristické organizace Hamás. To může přímo i nepřímo vést k vyvolávání antisemitských nálad. Jak se ukazuje, propalestinský aktivismus je bezbřehý – stejná protiizraelská hesla se objevují na Kolumbijské univerzitě v New Yorku i v islamistickém Íránu, ale také na mnoha českých vysokých školách. Jak je to možné?
„Ověsit budovy FAMU, UMPRUM a AVU symboly teroristické organizace na výročí pogromu je totéž jako vyvěsit vlajky Ruské federace na výročí invaze na Ukrajinu, jako vyvěsit sovětské vlajky na výročí 21. srpna, jako na výročí křišťálové noci pomalovat židovské náhrobky hákovými kříži a předstírat, že jde o oslavu slunce… Propagace Hamásu v den, kdy Izrael truchlí za své mrtvé, není výraz solidarity s Gazou… Je to antisemitismus. Evropský antisemitismus. Akademický antisemitismus…To, že si tato stoka našla nové řečiště a snaží se předstírat, že je křišťálovou studánkou, ji nečiní méně nahnědlou. Je to stoka. A tato stoka nyní do svého proudu strhla i budovy FAMU, UMPRUM a AVU,“ píšou ve svém otevřeném dopise lidé, kteří se v Česku věnují kultuře a dalším oborům. Akce svedla dohromady i aktéry, kteří jinak v některých věcech spolu nesouhlasí. Čteme zde jména jako režisér Jiří Strach, herec Milan Šteindler, producent Ivo Mathé, výtvarník Jiří David, herec Ivan Trojan, kameraman Jan Malíř, sochař Jaroslav Róna, architekt David Vávra, dokumentarista Pavel Štingl, výtvarník Michael Rittstein, podnikatel a fotograf Jan Dobrovský a další.
Zásadní otázkou je: Kde se bere ta globální jednota nenávisti k Izraeli a myšlenkově plochá podpora Palestinců?
U některých propalestinských aktivistů je to čistý či na veřejnosti zastřený antisemitismus, který je i osmdesát let po holocaustu v Evropě přítomný. Ostatně o tom pojednává i dopis umělců, z kterého jsem citoval. U jiných aktivistů může rituální odsuzování Izraele plynout z neznalosti historie a reálií a také z toho, že někteří lidé si pletou emoce s pravdou a hashtagy s věděním. Západní aktivismus v případě podpory palestinské věci se sice tváří rozhořčeně, ale když je konfrontován se složitostí reality Blízkého východu, ztrácí dech.
Jistě, Izrael někdy funguje jako drtivá mašina na likvidaci protivníků, jeho postupy bývají kontroverzní a vláda Benjamina Netanjahua není sbor útlocitných politiků. Ovšem v případě masakru ze 7. října i následné války v Gaze se zaměňují oběti a padouši. Obětí byl Izrael, který v rámci svého boje o přežití státu vojensky udeřil na Hamás a celou Gazu. Kdyby to neudělal, reálně by mu v budoucnosti hrozilo vymazání z mapy světa. Jeho nepřátelé by to pochopili jako slabost, jako pobídku útočit dál, aby se jednou podvolil.
Rozdíl v pojímání toho, co se děje, je také v tom, že Izrael, protože je to demokratická země, se přiznává k chybám, je k tomu tlačen jak vlastní společností a institucemi, tak mezinárodní veřejností. Naproti tomu se teroristům z Hamásu, Palestinského islámského džihádu, mnoha Palestincům i jejich západním podporovatelům daří přežívat na lžích, které papouškují i studenti na pražských školách. Jeden konkrétní příklad.
V případě války v Gaze mnozí obviňovali Izrael z genocidy. Ten to popírá a argumentuje tím, že potravinová či zdravotnická pomoc i v průběhu války šla přes jeho území a poskytoval ji i za svoje peníze. Ano, nebyla dostatečná, ale co je v nějaké válce a při bojových operacích dostatečné? Izraelská armáda také varovala civilisty před útoky a dávala jim možnost opustit válečnou zónu. To všechno dohromady je podle izraelských ozbrojených sil i jeruzalémské vlády opak genocidy. To takový Putin na Ukrajině nic podobného nedělá, zabíjí i civilisty, ale na českých vysokých školách se nemluví o tom, že ruští agresoři páchají genocidu.
Po světě, včetně Prahy, neustále slyšíme a vidíme heslo „from the river to the sea“(od řeky k moři). To je fráze odkazující na území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. Tam se nachází Stát Izrael i palestinská území. Opakování této fráze je otevřená výzva ke genocidě židovského národa. Protože se u toho počítá s tím, že Izrael prostě nebude existovat. Manifesty radikálních palestinských organizací, které mají zásadní vliv na obyvatele v Gaze i na Západním břehu Jordánu, přece hovoří o vyhlazení Izraele z mapy. Zajímá to propalestinské aktivisty u nás? Nikoli. Dál používají ta slova, která mají zničit demokratický stát.
Nemluvě o tom, že islamisté, kteří se chopili v Gaze moci již v roce 2007, z finančních prostředků z humanitární pomoci (tu ve velkém dodává i Evropská unie) místo normální společnosti vybudovali teroristické tunely. Podle idejí radikálů se také učí palestinské děti ve školách o tom, že problémem světa jsou Židé a že holocaust je vymyšlená věc. Opět se ptám – zajímá to propalestinské aktivisty u nás? Nikoli. Celé to připomíná dopis na rozloučenou Adolfa Hitlera, ve kterém tento masový vrah pár dní před svojí smrtí tvrdil, že za válečnou apokalypsu nemohou jeho zločiny, ale Židé. Asi ti, které nechal zplynovat v koncentračních táborech…
Nenávist propalestinských aktivistů k Izraeli nezastavila ani otřesná svědectví o krutých zločinech, které palestinští teroristé spáchali 7. října 2023. Někteří rukojmí, kteří pak byli odvlečeni do Gazy, po svém propuštění vypověděli, že byli fyzicky a psychicky týráni či sexuálně obtěžováni. Teroristé dokonce vzali v kibucu Nir Oz jako rukojmí tehdy devítiměsíčního Kfira Bibase, který pak byl podle forenzních důkazů v době zajetí zavražděn. Proboha, kdo bere jako rukojmí batole? Jenom lidská zrůda, která se chová hůř než zvíře. O tom se ale na českých univerzitách nemluví. Všechno zlo prý páchal jen Izrael.
Brian Mulroney, kanadský premiér v letech 1984 až 1993, v listopadu před dvěma lety v New Yorku při svém projevu řekl: „Nejnovější vlna antisemitismu se neobjevila náhle z ničeho nic. Je součástí historického kontinua, které bylo jen krátce přerušeno po druhé světové válce. Po holocaustu, který zabil dva ze tří evropských Židů, po řeznickém účtu tak obscénním, že i nyní, více než 80 let poté, je nepochopitelný, byly postaveny protipožární bariéry a ohně antisemitismu se na čas zredukovaly na mihotavé uhlíky. Ale tyto bariéry, oslabené plynutím času a úmyslným zanedbáváním, byly prolomeny. Zahalené v brnění svobody projevu, poháněné nenávistí a rozdmýchávané kyslíkem internetu a sociálních médií, tyto ohně nyní hoří mimo kontrolu.“
Ano, hoří bohužel mimo kontrolu také v České republice. I na našich vysokých školách. V otevřeném dopise na to teď správně poukázaly desítky umělců. Jejich kritický hlas ale zanikl v povolebním hukotu. Propalestinští aktivisté, až zase přijde čas, opět přiloží pod kotel. V tom není rozdíl mezi aktivisty v Americe, Česku nebo islamistickém Íránu.
