Pomluvit, lhát a být drzý. Metody, které sektě SPD fungují. Pro případné vládnutí je to ale hrozná výbava
Tomio Okamurovi tah s nepřiznanou koalicí kolem jeho SPD v letošních volbách vychází. Seskupení se pohodlně dostane do sněmovny a slušný dvouciferný výsledek není vyloučený. Jeho cirkusové kampani dominují silná slova, verbální napadání soupeřů, manipulace s čísly, lísání se k bolševickému Stačilo! a nesmlouvavost v mediálních debatách. Pro kampaň to stačí, jenže Okamura chce se svými přívěsky sedět v příští vládě. A tam by takový balast ohrozil zájmy České republiky.
Problémem politické sekty jménem Svoboda a přímá demokracie bylo, že Tomio Okamura se okoukal a říká pořád to samé. Je to mluvící kolovrátek. Nikam se za poslední léta neposunul, nic originálního s kolegy nevymyslel. Preference hnutí se proto v prvních měsících letošního roku pohybovaly mezi šesti až osmi procenty a nezdálo se, že se někam pohnou. Leda k ještě nižším číslům. Okamura ale dokázal vytvořit volební koalici, jejíž součástí se stala Trikolóra, Svobodní a PRO. Když sledujeme vývoj, tento tah SPD vyšel.
V předvolební kampani SPD opakovaně někoho odsuzuje, napadá, manipuluje s daty a čísly. Její program je z ekonomického hlediska socialistický. Do debat pak nasadila své výřečné posily v podobě aktivisty Jindřicha Rajchla, nebo ekonomy Markétu Šichtařovou a Miroslava Ševčíka. Ten druhý působí až démonicky, v diskusích vystupuje drze a nedá se zastavit. Jistě, v kampani podobné neomalené chování přináší nějaké body. Jenže nevěští to nic dobrého do budoucna. Například pro jednání v nové Poslanecké sněmovně.
Vládu Petra Fialy, včetně Pirátů, kteří už v ní ale nejsou, politici soustředění kolem SPD vykreslují jako zkorumpovanou bandu. Bitcoinová kauza a soud v případě kauzy Dozimetr, které vládní strany zasáhly, tuto optiku u voličů a příznivců opozice ještě posílily.
Linku s nelegální migrací pak Okamura posílil o kritiku Ukrajinců žijících v České republice. Koalici kolem SPD je u toho úplně jedno, že šíření zášti vůči Ukrajincům je proti zájmům země, protože ti tvoří významnou část pracovní síly ve stavebnictví, restauracích, službách, v nemocnicích a dalších sektorech hospodářství. Pokud by část Ukrajinců kvůli nenávistné politice SPD odešla, či byla donucena odejít, bude to pro českou ekonomiku vážný problém. To by vzývanou prosperitu rozhodně nezajistilo. Okamura a SPD také opakují, že Ukrajinci se u nás nadproporčně podílejí na páchání trestných činů. Jenže v poměru k počtu zde žijících lidí páchají v Česku více těchto činů Slováci. O tom ale Okamura a spol mlčí.
Každý psycholog dokáže vysvětlit, že strach je jedním z nejhorších rádců. A SPD se snaží v lidech vyvolávat nepříjemné pocity a strach, že naše země se řítí do propasti. Pravda to není. SPD se pak u některých občanů podařilo vyvolat dojem, že ona je jakousi pronásledovanou opozici, tedy že je obětí. To pro ni přináší u někoho jisté ocenění. Její voliči se navíc neztotožnili s určitou démonizací SPD, která se objevuje v médiích a na sociálních sítích. Takový pocit má část lidí zejména ve venkovských regionech a strukturálně slabých oblastech, kde SPD část veřejnosti dokonce vnímána jako poslední hlas rozumu. Tím jsou u voličů této předvolební koalice upevňovány extrémnější postoje. Děje se tak například v Moravskoslezském kraji, kde by SPD mohla ve volbách skončit na druhém místě, silné pozice má rovněž v kraji Ústeckém, Karlovarském, ale i Olomouckém (tam díky lídrovi Radimu Fialovi) či Plzeňském (z toho se stala skutečně montovna s vysokým zastoupením pracovníků z ciziny, což vyvolává určité pnutí).
SPD vytrvale líčí své soupeře a protivníky jako hrozbu, a ne jako legitimní představitele jiných politických a společenských proudů. Vytváří tím klima, ve kterém se zmenšují demokratické prostory a radikální hlasy se stávají hlasitějšími a hlasitějšími. To sice může přinést ve volbách SPD určitý úspěch, ale pro Českou republiku je to nebezpečný stav. Že něco takového provádí i bolševická koalice Stačilo!, kterou vede europoslankyně Kateřina Konečná, není žádným překvapením. Ta dokonce volá po změně demokratického režimu. Že by ale seděl Okamura a jeho bílé koně v případné vládě s Andrejem Babišem, to by bylo ošklivé vyústění říjnových voleb.
