Skryté koalice jsou legální, ale přinesou chaos a devět stran ve vládě. Zvažme změnu pravidel
Ústavní soud dnes posvětil kandidaturu volebních ne-koalic: tedy stran, za které kandidují členové jiných subjektů, konkrétně Stačilo! a SPD. Odůvodnění bylo jasné a faktické: zvolit tento režim je legitimním právem těchto stran. Zároveň však pořád platí, že letošní „přilepování“ stran na kandidátky je ohýbání systému. Není na čase systém upravit a definici koalic zpřesnit?
Stížnost k ústavnímu soudu podávala po neúspěchu u krajských soudů strana Volt Česko. Ta poukazovala na to, že spojení typu Stačilo či souručenství kolem SPD nemusí naplnit zvýšenou klauzuli pro vstup do sněmovny - to je u koalic dvou stran 8, u koalic tří a více stran pak 11 procent.
16 stran ve sněmovně?
Ústavní soud však poukázal na to, že institut volební koalice, jako ho používá třeba SPOLU, s sebou následně nese určité výhody: například možnost vytvořit samostatné poslanecké kluby (ne-koalice to mohou udělat jen s deseti poslanci, což zřejmě žádná z „pod-stran“ mít nebude) a také samostatně čerpat příspěvky na mandát. Je tedy na každé straně, kterou formu spolupráce zvolí, a nese pak její klady i zápory.
Zdůvodnění ústavního soudu je logické a je dobře, že bezprostředně před volbami nechtěl do souboje stran zvlášť zasahovat. Podstatné je totiž to, že volební zákon neříká, kolik maximálně kandidátů z jiné strany může mít nějaká strana na kandidátce. Pozornost v tomto poutá zejména Stačilo!, kde dokonce většina kandidátů pochází z jiných stran než samotného hnutí Stačilo!. Naopak u SPD je kandidátů jiných stran minimum a ty také proto nyní projevují nespokojenost.
Přestože je tenhle postup legální, je otázka, co přináší českému ústavnímu systému. V zásadě totiž výrazně ruší efekt uzavírací pětiprocentní klauzule. Ta existuje proto, aby parlament nebyl přehnaně rozdrobený, aby se do něj skutečně dostaly jen relevantní strany. To se letos změní, protože do sněmovny se úplně klidně může dostat 16 stran. Počítejte sami: ANO, ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti, Zelení, STAN, SPD, Svobodní, Pro, Trikolora, Stačilo!, KSČM, SOCDEM, SD-NS a Motoristé sobě. Z toho 7 stran nekandiduje samostatně, ale jako „přílepek“ na cizí kandidátce. Tím se už blížíme chaotickým parlamentům první republiky, kdy však byla uzavírací klauzule jen mezi 2 a 3 % dle volebního kraje.
Devítikoalice na obzoru
Přináší to také komplikaci pro skládání a následné fungování příští vlády. Pokud by v ní bylo třeba hnutí ANO, SPD a Stačilo!, měli bychom reálně ve vládě 9 stran a možná by hned několik z nich mělo možnost svým odchodem vládu položit. To je vyhlídka chaosu a nestability.
Sloučení mnoha malých stran pod ne-koalice má jistě i pozitiva. Především v tom, že tentokrát zřejmě propadne daleko méně hlasů než v předchozích volbách, možná i vůbec nejméně v samostatné české historii. Tím však pozitiva v zásadě končí.
Nezapomínejme, že tento institut letos využívají i Piráti, na jejichž kandidátky jsou zase takto „nalepeni“ Zelení. A nakonec i Motoristé sobě, jejichž listiny zase doplňuje Strana Soukromníků. Dříve takhle kandidovala TOP 09 se Starosty.
A jak by tahle situace mohla být řešená? Experti v médiích mluví třeba o tom, že by se omezil počet kandidátů, které může mít každá strana „přidané“ odjinud. Například na polovinu. To by znemožnilo současnou podobu Stačilo!, SPD by však i takovému pravidlu vyhověla. Ani to by však nemuselo problém řešit - strany by se mohly dohodnout, že v jimi zvolené paritě si rozdělí jen přední místa, a na ta nevolitelná dosadí lidi z „čelní“ strany, aby ta pak měla formálně většinu.
Jak je zřejmé už jen z tohoto popisu, zreformovat tenhle aspekt našeho volebního systému nebude vůbec lehké. Možná se budeme muset smířit s tím, že takhle prostě budou různé strany kandidovat i dál. Třeba se toho ale všichni zúčastnění po případném vládnutí v „devítikoalici“ prostě přejedí.
