Martin Bartkovský: Co v Evropě sestřelilo Putinovy drony?
Smrt mladého člověka je vždy tragédií. Vraždu Charlieho Kirka je potřeba jednoznačně odsoudit a nedodávat žádná další zbytečná „ale“. Vraždit názorové oponenty na základě toho, co říkají, je naprosto nepřípustné. Odmítám se pouštět do debaty, zda to, co Kirk hlásal, bylo dobré, nebo špatné. Stejně jako se odmítám pouštět do debaty, jaká ideologie stojí za jeho smrtí. Protože to zatím nikdo neví. Jen střelec a ten v době, kdy píšu tento text, odmítal vypovídat. Co mi ale na celé události vadí, je to, jak debata nad bezpochyby tragickou smrtí mladého Američana přehlušila podstatné události v Evropě.
Vladimir Putin napadl Polsko a Rumunsko. Ruské drony prokazatelně narušily prostor dvou zemí NATO. V Polsku dokonce ničily lidem domovy. V Bělorusku, stejně jako před plnohodnotnou invazí na Ukrajinu, opět cvičí ruská armáda. Tentokrát útok na Polsko. NATO až tváří v tvář bezprecedentní bezpečnostní krizi, kdy polský premiér mluví o největším nebezpečí od druhé světové války, začíná debatovat o posílení východního křídla. Debatovat. A český mediální prostor i všechny sociální sítě zaplnila debata o tom, co Charlie Kirk říkal a neříkal.
Nábojnice, kterou na Kirka vypálil vrah 10. září, nezabila jen diskutujícího republikána, ale i společenskou debatu o jiných tématech. Zcela nekompromisně sestřelila Putinovy drony. I když v Česku ho před smrtí většina lidí neznala, dnes v nás algoritmy sociálních sítí rozdmýchávají skrze útok kulturní válku, jež se nás ale netýká. Algoritmus sociální sítě X mi kvůli Elonu Muskovi už týden ukazuje nevkusné AI animace, na nichž Kirk vstupuje do nebe či se objímá s Ježíšem, a ty pak nekompromisně vytlačují jakékoli jiné téma.
I to se Rusům hodí. Chtějí nás rozhádané a rozeštvané. Chtějí, abychom se hádali nad tím, jestli má český kardinál sloužit mši za zavražděného muže, o kterém nikdy předtím neslyšel, nebo že jsou české politické tábory rozvráceny úplně stejně jako ty v USA. Nejsou. Když jdete na předvolební mítinky, všechny probíhají v naprostém klidu. Výjimkou byl útok francouzskou holí na hlavu Andreje Babiše a pak Tomio Okamura, jenž na svém Jarmarku štval dav voličů proti novinářům ze Seznam Zpráv. Jinak se tam normálně debatuje. Navštívil jsem mítinky SPOLU, STAN, Pirátů, ANO, SPD, Motoristů i STAČILO! a všude se lidé bavili sice živě a se zvýšeným hlasem, ale bez násilí či vyhrožování.
V USA je spirála nevraživosti vyšroubovaná do maxima. Bez jakýchkoli důkazů si oba politické tábory projektují do vraha ty nejhorší vlastnosti, které zároveň připisují všem svým politickým odpůrcům. My v Česku jsme mnohem klidnější. Upřímně mě ale děsí, jak rychle vychladla debata o ruských dronech v Polsku a nedávno v Rumunsku. Proto to připomínáme tématem i obálkou aktuálního Reflexu. Protože to je skutečně to podstatné. Přijde mi nepochopitelné, že americký prezident Donald Trump přejde dotaz na to, jak se po Kirkově vraždě drží, mávnutím ruky a raději se s novináři vybavuje o přestavbě Bílého domu, zatímco v Evropě to řešíme stále jako hlavní zprávu.
Kdo se tomu jako jediný nemůže přestat smát, je Vladimir Putin. Neustále zkouší, kam až v rámci EU a NATO může zajít. A zjišťuje, že zatím, kamkoli si usmyslí. Nedostane se mu tvrdé politické ani vojenské reakce. Přitom válka na Ukrajině je tím největším bezpečnostním rizikem, jakému Česko od invaze vojsk Varšavské smlouvy čelí. Právě díky návštěvě mítinků všech aktuálně relativních politických stran můžu zodpovědně prohlásit, že řečníci se dělí jen na dva tábory. Ten jeden chce stát za Ukrajinou (SPOLU, STAN a Piráti), ten druhý viní Ukrajince ze všeho špatného, co se Česku děje (ANO, SPD, STAČILO!). Motoristé mezitím lavírují tak jako snad v každém tématu, i když si odsouzením Vladimira Putina naštvali svého duchovního otce Václava Klause. Přejme pokoj duši Charlieho Kirka, ale věnujme se podstatným věcem. A tou nejpodstatnější je ruský diktátor, jenž chřestí zbraněmi 200 km od Ostravy. Máme se mu jak ubránit? Po déle než třech a půl roce války, která probíhá méně než 500 km od našich hranic?
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
