Babiš u bydlení opisuje od Orbána: nevyřeší ceny, akorát rozdá dotace
O programu hnutí ANO se píše leccos. V tomto článku se zaměříme na jedno téma tohoto programu: dostupnost bydlení. ANO totiž sází (kromě zrychlení výstavby, které slibují úplně všichni) na bezúročné novomanželské půjčky. Slibuje tedy to, čemu ekonomové říkají „cukrování poptávky“: namísto snížení či stabilizace cen stát zadotuje poptávku, což však ceny dál udržuje vysoko.
V Maďarsku již takový systém funguje. Stát dává lidem nevratnou podporu na pořízení vlastního bydlení - při narození prvního dítěte 600 tisíc forintů (asi 37 000 kč), za druhé 2,6 milionu forintů (asi 160 000 kč) a za třetí 10 milionů forintů (615 000 kč). Zvlášť ve třetím případě je tedy státní dotace opravdu velká. Kromě toho existuje i možnost vzít si podporovanou půjčku, pár si může od státu půjčit až 50 milionů forintů (přes 3 miliony korun) s fixním úrokem 3 % na 25 let. A existuje tam právě i bezúročná půjčka - pár si půjči od státu peníze a po potvrzení těhotenství mu stát u půjčky zcela odpustí úrok.
Je to jednoduše vypadající, populistické řešení: stát z daní dotuje lidem bydlení, čímž ve výsledku přesype další peníze prodejcům bytů. Ti tak nemají důvod zlevňovat nebo stabilizovat ceny. Už tak vysokou poptávku doplní další tisíce rodin, kterým přispěl stát. Je sice dobře, že takhle přijdou k vlastnímu bydlení alespoň nějaké rodiny. Problém se tím však neřeší, ten je v nedostatku bytů samotných a rovněž v tom, že již existující byty ve velkém skupují spekulanti (u nás, ale nakonec i v tom Maďarsku).
V žádné zemi Evropy se nepovedlo vyřešit drahé bydlení jen s pomocí rychlejší výstavby. Je to logické - stát se nemůže spoléhat jen na developery, protože ti na zlevnění nemovitostí nemají žádný zájem. Naopak už v současnosti mnohdy odkládají výstavbu i u bytů, na které už mají povolení, aby trh zůstal nenasycený a ceny neklesaly. To je jejich legitimní tržní chování. Politici však nemůžou lidem tvrdit, že levnější bydlení zajistí někdo, kdo ho vůbec nepotřebuje, naopak jej chce držet co nejdražší.
Že je zapotřebí také deregulovat, je jasné. Ostatně i proto, aby mohly snáz stavět třeba obce. Je nutné zrušit nadbytečné normy, jako třeba parkovací minima, která dávají developerům stavět parkovací místa ke všem bytům i ve městech, kde třetina lidí vůbec auto nemá a kde je dobrá MHD. Zrychlit se musí také územní plánování - třeba Praha už nový metropolitní plán zpracovává těžko uvěřitelných 12 let. Ne kvůli lenosti politiků, ale kvůli zdlouhavým procesům ve státní správě.
ANO se byrokracii taky věnuje, nepřináší však nic konkrétního. V programu u bydlení doslova píše „zrušíme tisíce nesmyslných předpisů a norem, což sníží náklady na výstavbu až o 10 % a urychlí celý proces.“ Slovo „tisíce“ je zjevně nadsázka, bylo by však fajn, kdyby ANO ukázalo aspoň jeden konkrétní předpis, který chtějí zrušit. Ty nejrozšířenější instrumenty bytové politiky totiž v programu ANO zcela chybí: ať už je to daňové zvýhodnění dlouhodobých pronájmů, obecní a státní výstavba, zdanění spekulativních nákupů nebo regulace airbnb pro velká města.
Program nejsilnější české strany v té zřejmě nejpalčivější otázce je tedy poměrně slabý, většinou málo konkrétní a pro řešení by rozhodně nestačil. Zásadní body jsou, jako už to u Babiše bývá, opsané z Maďarska, kde mezitím ceny rovněž dál rostou do závratných cifer. Místo prokazatelné funkčnosti nabízí Babiš klasicky jen populismus. Škoda, dat o dostupnosti bydlení i příkladů dobré praxe ze zahraničí už máme fakt hodně.
Předvolební dění a kampaně jsme rozebírali taky v poslední epizodě podcastu Padni komu padni, kterou si můžete pustit níže. Sledujte podcast Padni komu padni na Instagramu a přidejte se do naší facebookové skupiny.
