K příměří na Ukrajině a ke schůzce s führerem z Kremlu: Nikdy nevěř Putinovi a Rusku, nic nedodrží
Po krásných velkých jednáních, jak by řekl Donald Trump, by měla následovat osobní schůzka s masovým vrahem Vladimirem Putinem a na ní by se údajně měla najít cesta k příměří na Ukrajině. Bylo by skvělé, kdyby na Ukrajině přestali umírat lidé, jenže věřit Putinovi a jeho režimu, se nedá. Kreml ovládají imperiální pudy a rostoucí odloučení Ruska od Západu dál povzbudilo Rusy při jejich primitivním chápání světa. Není to náš svět. Příměří na Ukrajině proto může za čas vést k další válce.
Každý by už chtěl, aby válka na Ukrajině skončila, aby ustalo bombardování ukrajinských měst a aby na frontách přestali umírat lidé. Tlak na válčící strany je proto ze všech stran obrovský. Rusové ale nespěchají, protože v některých částech bojiště se jim daří pomalu postupovat a tím si vytvářejí podmínky pro naplnění svého zločinného záměru – trvale okupovat část Ukrajiny. Všichni to ví, nejlépe führer z Kremlu. Přesto se možná po tlaku Donalda Trumpa dočkáme vytouženého příměří. Ovšem trvalý a spravedlivý mír pak následovat rozhodně nebude. Bude to jen přestávka, ve které ruský imperiální režim zapřemýšlí, jak pokračovat dál. Na podstatě toho režimu se totiž léta nic nemění, stejné uvažování jsme viděli za Lenina, za Stalina či za Brežněva. Jedině Gorbačov byl výjimkou.
A připomeňme si, co Rusko porušilo v posledních desetiletích jen v případě Ukrajiny.
V prosinci 1994 podepsaly Rusko, Spojené státy a Velká Británie takzvané Budapešťské memorandum, které mělo poskytnout záruky bezpečnosti a územní celistvosti Bělorusku, Kazachstánu a Ukrajině výměnou za připojení se ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Kyjev jaderné zbraně ze svého území pak poslal do Ruska. A to za čas porušilo všechno, co slíbilo. Od roku 2014 okupuje ukrajinský Krym a s jeho pomocí separatisté odtrhli části východní Ukrajiny a připlazili se k Moskvě. Proto byly podepsány v letech 2014 a 2014 dvě Minské dohody. Signatáři? Rusko, Ukrajina, OBSE a ukrajinští vzbouřenci. Asistovala tomu německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Hollande. Pátrat v análech nemusíte, dohodu proruští rebelové za vojenské podpory ruské armády samozřejmě porušili.
Mezinárodní právo pak dostalo zcela na frak v únoru 2022, kdy Putin nechal na rozsáhlých územích napadnout Ukrajinu. Od té doby tam sledujeme krvavý konflikt.
Záměry Ruska se nijak nezměnily a ani se v budoucnosti nezmění. Hlavními cíli je okupace alespoň části Ukrajiny, poslušný režim v Kyjevě, odpor ke vstupu Ukrajiny do NATO a EU a to, aby se Ukrajinci nemohli v budoucnosti starat o svoji bezpečnost.
Ruské záměry budou stejné i po podepsání jakéhokoli příměří. Věřit, že Putin a ruský stát se vydají jinou cestou, je politicky bláhové a životu nebezpečné. I pro Západ včetně České republiky.
Vždyť se podívejme, jak to reálně funguje už dnes.
Postsovětská éra dala vzniknout fenoménu neuznaných států, jako jsou Abcházie, Jižní Osetie a Podněstří. Existují pouze kvůli vojenské, politické a ekonomické podpoře Ruska. Nyní tak funguje i Krym a východní Ukrajina. Tento stav na Ukrajině neskončí žádným příměřím. Dokonce neskončí ani případnou mírovou dohodou. A dovolím si tvrdit, že bude pokračovat i po Putinovi. Je to stejné, jako kdyby někdy v Číně zavládla demokracie a svoboda. Peking by dál považoval Tibet a Tchaj-wan za svoje provincie.
Celkem přesně situaci popsal v dubnu 2023 v časopise Foreing Affairs Andrej Kolesnikov, což je vedoucí pracovník Carnegieho nadace pro mezinárodní mír. Ten tvrdí: „Je velmi těžké určit, jak by vypadalo vítězství nebo porážka pro Putina a jeho aktivní či pasivní příznivce. I kdyby se podařilo vyjednat příměří, zdá se, že konflikt je pravděpodobně odsouzen k obdobím zmrazování a rozmrazování. A bez ohledu na to, co se na Ukrajině stane, Putinův režim bude pokračovat v represích vůči každému, kdo smýšlí jinak nebo kdo klade jakýkoli odpor – nebo jej dokonce jen odmítá veřejně podpořit. Tato politika bude pokračovat bez ohledu na to, zda Rusko aktivně bojuje proti Ukrajině a Západu, nebo zda se nachází ve studené či spící fázi konfliktu.“
I tak bude skvělé, když se na Ukrajině přestane válčit. Ale celkový problém to nevyřeší. Ani poté nebudeme moci Putinovi a Rusku věřit. Jednoho člověka, který o tom rozhodne, to ale moc nezajímá. Jmenuje se Donald Trump. Ten chce krásnou velkou dohodu za každou cenu.
Pro mladší ročníky připomínám, že vojska Varšavské smlouvy vtrhla v srpnu 1968 do Československa a sovětští vojáci nás pak okupovali ještě dalších více než dvacet let. Přitom se tvrdilo, že přijeli „dočasně“. Rusovi nikdy nevěř.
