Mychajlo Šejtelman: Ukrajina bude mít jaderné zbraně. Putin jedná, jako by měl maniodepresivní psychózu
Mychajlo Šejtelman je politický technolog a spisovatel. Byl osobním poradcem Borise Berezovského. Je autorem několika knih. V roce 2015 se Šejtelman zabýval strategiemi volebního štábu strany „Izrael, náš domov“. Nějakou dobu žil v Lotyšsku. Téměř deset let byl ředitelem místní televizní stanice LNT. Byl strategickým poradcem a členem představenstva řady mezinárodních holdingů a investičních skupin. Od začátku války aktivně vystupuje v ukrajinských médiích a na internetových platformách jako expert. Na svém YouTube kanálu vystupuje jako komentátor světového dění a diskutuje s diváky. 7. února 2025 byl Ruskem zařazen do registru zahraničních agentů. Žije v Kyjevě a je občanem Izraele.
Donald Trump zkrátil padesátidenní lhůtu pro Vladimira Putina na 12 dní. Z jakého důvodu to udělal?
Samozřejmě kvůli úspěšné dohodě s EU. Jeho prohlášení přišlo právě po uzavření dohody. Je jasné, že celá tahle kauza kolem 50 dnů je pokusem dohodnout se ne s Ruskem, ale s Čínou, Indií, Brazílií a Tureckem. Protože co bude za 50 dnů? Nové sankce proti Rusku? Už jsou.
Hlavní je, že za 50 dní byly slíbeny cla pro země, které obchodují s ropou a plynem s Ruskem. V podstatě existuje pět zemí, které obchodují s Rusy ve velkém množství – Čína, Indie, Turecko, EU a Brazílie. S Indií byla dohoda uzavřena již dávno. Indie oznámila, že jakmile budou zavedena cla, přestane nakupovat ropu z Ruska. Další na řadě byla EU. Ministr financí USA Scott Bessent navrhoval schéma, podle kterého by Evropa měla následovat formát podobný USA a zavést stejná cla proti třetím zemím, ale v té době ještě nebyla uzavřena dohoda mezi USA a EU. Nyní je dohoda schválena, nevím, zda byla podepsána, ale je schválena a předpokládá, že Evropská unie odmítne ruskou ropu a plyn, takže na EU již není třeba uvalovat sekundární cla. S Brazílií se podle mě dohodnou, s Tureckem se dohodnout nepodaří. Zbývá Čína, na kterou je třeba tlačit, a na Čínu může Trump tlačit společně s EU. Dříve si Trump nebyl jistý. To znamená, že kdyby začal tlačit na Číňany, ti by utekli k EU, aby se domluvili, což se ostatně pokusili udělat, když Ursula von der Leyenová přijela do Číny. Nyní když jsou všechny karty na stole, je jasné, že mezi USA a EU existuje spojenectví na několik příštích let a je možné společně tlačit na Čínu, aby přestala pomáhat Rusku. Proto lze termíny posunout, což Trump udělal.
To znamená, že Orbán a Fico už nemohou nic udělat?
V tom spočívá podstata této dohody. To, že do roku 2027 přestane Evropa nakupovat ropu a plyn z Ruska, bylo regulováno pouze 18. balíčkem sankcí, který bylo nutné každých šest měsíců prodlužovat a Orbán s Ficem ho mohli neprodloužit, ale nyní je to regulováno mezistátní dohodou USA a EU, která má vyšší prioritu než 18. balíček sankcí. Například zítra Orbán řekne, že nesouhlasí a bude ropu kupovat, pak přijde Trump a řekne, že v takovém případě budou zavedena 40% cla na celou Evropskou unii, a pak všechny ostatní země EU budou platit za Maďarsko. Myslím, že Orbána přesvědčí velmi rychle, stejně jako přesvědčili Fica, aby schválil 18. balíček.
Chápu správně, že dohoda mezi USA a EU vyvíjí větší tlak na Čínu než na Rusko?
V centru dohody mezi USA a Evropou nestojí Rusko ani Čína. V jejím centru stojí mezistátní ekonomické vztahy mezi USA a Evropou. Část, která se týká války, vyvíjí stejný tlak na Čínu i na Rusko. Je tam přímo uvedeno, že Evropa bude nakupovat energetické suroviny od USA, což znamená odmítnutí ruských surovin, jak uznala Ursula von der Leyenová na tiskové konferenci. Nákup zbraní od USA za stovky miliard. Samozřejmě že Evropa se nebude ozbrojovat proti Číně, ale proti Rusku, protože v Haagu byla přijata deklarace NATO, kde se přímo říká, že hlavním nepřítelem NATO je Ruská federace. Čína je trochu jiný příběh. Ne text této smlouvy, ale samotná skutečnost její existence je namířena proti Číně. Evropa a USA ukončují obchodní války a nyní tvoří jednotný trh, sice se svými dohodami, ale jednotný trh. A teď Evropa nemůže sama vyjednávat s Číňany a Čína nemůže využívat rozpory mezi Evropou a USA jako páku. Dříve to mohla udělat a říct: „Soudruzi Evropané, od prvního srpna na vás budou uvalena 40% cla, USA nám kvůli Rusku také uvalí 100% cla, máme spoustu zboží, je levné, vezměte si všechno do Evropy, budete mít všechno dobré a levné a začne ekonomický rozkvět a my budeme pokračovat v obchodu s Ruskem.“ Evropa měla na požadavek USA říct ne. V tomto smyslu je samotná existence této dohody samozřejmě úderem proti Číně.
Jak silný je tento úder proti Číně, je bolestivý, nebo ne?
Zatím ne, protože to bylo očekávané, není to nic, co by pro Čínu bylo velkým překvapením. Čína měla možnost se dohodnout s Ursulou von der Leyenovou. Trump Číně hrozí eskalací. On zavedl cla proti Číně ve výši 146 %, probíhala celní válka, nyní již ne, nyní se vše vrátilo zpět, proto tato dohoda zatím nijak nezasahuje čínskou ekonomiku. Úderem bude až to, co začne po uplynutí 12 dnů, které slíbil Trump. USA zavedou 100% cla na veškeré čínské výrobky za to, že kupují ruskou ropu. Neříkám, že to tak určitě bude, ale pokud se to stane, bude to rána, protože Čína přijde o Evropu. Evropa a USA dohromady představují přibližně 45 % světového HDP, Čína asi 20 % a oni se svými 20 % nemohou rozprodat své zboží, když je 45 % trhu uzavřeno, nemůžou je prodat do Mongolska, Etiopie a Bolívie, potřebují velké trhy. A pokud ty největší trhy jednají společně, nastane problém.
Rusko bude tvrdit, že se žádných dohod mezi USA a EU nebojí, protože má Čínu, ale v nejbližší budoucnosti zůstane bez EU a Indie. Jak vážné to pro Rusko je?
Zatím Rusko nezůstalo bez Indie a EU a tuto fázi je třeba projít, ale je to už velmi blízko. Je třeba se podívat na údaje za období 2,5 roku, tedy od 1. ledna 2023, je třeba se na to dívat právě tak, protože v roce 2022 bylo ještě vše nejasné, válka teprve začala, začaly se zavádět sankce, které ještě nevstoupily v platnost, to znamená, že rok 2022 byl na to, aby se přebudovaly všechny ropné a plynové toky, tehdy ještě fungoval Nord Stream. A od roku 2023 je hlavním odběratelem ruské ropy Čína, která za celou dobu zaplatila přibližně 160 miliard dolarů, zatímco Indie zaplatila 125 miliard, na třetím místě je Turecko, které zaplatilo přibližně 80 miliard, a na čtvrtém místě EU – 40 miliard. To znamená, že Indie a Čína jsou na prvních dvou místech. Ztráta Indie je kriticky důležitá, protože za 2,5 roku Rusové prodali ropy celkem za 550 miliard a z toho 125 zaplatila Indie, a přijít o Indii, navíc spolu s Evropou, to už je velmi bolestivé. A říct, že nám zbývá Čína, to není řešení, Čína Indii v žádném případě nenahradí.
Ještě je tu plyn, ale Indie plyn nekupuje, plyn se v podstatě prodává pouze do Evropy, Číny a Turecka, nikam jinam Rusové plyn moc neprodávají. Evropa je dnes hlavním odběratelem ruského plynu, na druhém místě je Čína, na třetím Turecko, a pokud Rusko ztratí Evropu, nikdo to nenahradí. Dále následuje uhlí, na prvním místě je Čína, na druhém místě je Indie. Proto pokud budou zavedena sekundární cla a pokud Číňané budou dále trpět ekonomické ztráty kvůli Rusku, Rusům to stejně strašně ublíží. Rusko se nemůže zachránit jen Čínou. Nevěřím, že tyto tarify budou jednorázové a v plném rozsahu zavedeny po uplynutí Trumpových lhůt. Budou zavedeny postupně, možná proti určitým druhům produktů, možná budou zavedeny nejprve proti konkrétním zemím, ale v každém případě to bude velmi bolestivé, protože i 18. balíček sankcí, který byl přijat, byl bolestivý. Ruští experti vypočítali, že díra v rozpočtu kvůli 18. balíčku sankcí se zvětší o 4 biliony rublů, což je v současné době přibližně 50 miliard dolarů a to je třetina vojenského rozpočtu. To znamená, že 18. balíček sankcí připravil Rusko o třetinu vojenského rozpočtu.
Dmitrij Medveděv reagoval na Trumpova prohlášení jako obvykle hrozbou války proti USA, ale reakci samotného Putina jsme neviděli. Od samého začátku, kdy Trump zmínil 50denní termín, mlčí, vyjadřují se poslanci, propagandisté, kdokoli, ale Putin ne. Proč?
Upřímně řečeno, váhám mezi dvěma příčinami a nevím, která z nich je správná. Může to být strategické rozhodnutí. Rozhodl se mlčet a počkat, aby Trump mohl vyložit všechny své karty, a pak v rozhodujícím okamžiku něco udělat, jako to udělal s evropským ultimátem. V poslední chvíli Putin osobně vystoupil ve 2 hodiny ráno a řekl, že začínáme jednání v Istanbulu. I teď může v rozhodujícím okamžiku vystoupit s nějakým prohlášením nebo s rozhodnutím, které bude pro ostatní nečekané, ale všechny kroky prověřené jeho spolupracovníky.
Mám ale i druhou verzi, kterou lze považovat za stejně pravděpodobnou jako tu první. Jde o to, že Putinův psychický stav se vyvíjí ve vlnách, což je velmi jasně vidět po celou dobu války. Tyto vlny jsou velmi zřetelné, mohou souviset s nějakými léky, ale jeho chování je typické pro člověka s maniodepresivní psychózou, u které se střídají depresivní a maniakální fáze. Depresivní fáze jsou takové, kdy někam odejde, týdny není nikde vidět, on nebo jeho dvojník se někde mihne, ale nejsou žádná programová prohlášení, velké řeči atd. A pak se objeví a je dlouhou dobu velmi aktivní, každý den přichází s novinkami. A zase je zřejmé, že ho připravují na nějaké velké akce. Například když se loni konal summit BRICS v Kazani, Putin byl dva týdny neuvěřitelně aktivní, doslova přetékal nápady, schůzkami, projevy, pochody, to znamená, že když se děje něco důležitého, připravují ho, jako ho připravovali na 9. května. Ale pak se zase postupně stáhl. A teď ho připravují na návštěvu Číny a na přehlídku, která se bude konat v srpnu. Možná proto se teď raději drží v pozadí. Podívejte se, zrušili námořní přehlídku, my samozřejmě všem říkáme, že ji zrušily ozbrojené síly Ukrajiny, protože zaútočily na Petrohrad, ale možná ji zrušili, protože Putin prostě nemůže chodit, to my také nevíme. Existují tedy dvě verze: první – provést průzkum Medveděvem a pak vystoupit v rozhodujícím okamžiku, druhá verze – on teď prostě nemá čas a je zaneprázdněn jinými věcmi.
Možná máte pravdu, protože když Medveděv naposledy napsal výhružný příspěvek, reagovali na něj Trump a Vance. Ale je tu otázka Putinova okolí. Je jasné, že on sám je připraven bojovat navzdory jakýmkoli sankcím a problémům v ekonomice, ale jsou na to připraveni i lidé v jeho okolí, nebo budou Putina tlačit, aby válku postupně ukončil?
Jsou připraveni bojovat, jak dlouho bude třeba, s tím se už smířili úplně všichni, lidé tam už nemají žádnou vůli. Všichni ti úředníci jsou samozřejmě spolupachatelé a zločinci, stejně jako Putin sám. Byli tu ještě takzvaní oligarchové, ale i oni již přísahali úplnou věrnost, čistí Putinovi boty, všichni se vrátili do vlasti a pomáhají válčit, jejich továrny, banky a podniky pracují pro válku a financují ji. Víte, jak v hitlerovském Německu po válce skončili ředitelé bank na lavici obžalovaných v norimberských procesech za financování války? To je analogie k Nabiullinové a Grefovi, například. Taková je jejich budoucnost. Válka nebo ne, to je jim úplně jedno, oni jsou rozhodně pro, jde tu o něco jiného.
Jediné, co je může trápit a rozčilovat, je to, že je zastřelí jejich vlastní lidé. Jsou připraveni bojovat s Putinem až do konce, ale nechtějí umřít ve vězení a nechtějí, aby je zastřelili. Přibližně od května loňského roku se represe proti vlastním lidem staly masovými, předtím docházelo k zatýkání jednotlivých osob, zejména po puči Prigožina, ale všichni chápali, že pokud nejsou s Prigožinem, není důvod je zatýkat. Od května loňského roku, kdy došlo ke změně vedení ministerstva obrany a vedení bezpečnostní rady, kdy se Patrušev stal odpovědným za otázky lodního stavitelství a neznámý Bělousov se stal ministrem obrany, se celý život ruské elity změnil. Všichni seděli na kufrech. Ale ne na těch, které si mohou vzít s sebou do Londýna, ale na těch s nejnutnějšími věcmi do kriminálu. A pak se to ještě zhoršilo, začali je nejen zavírat, ale i zabíjet. Zatím si všichni myslí, že „ano, to se děje, ale mě se to netýká“, ale dříve nebo později to praskne, jako to prasklo u mnoha slavných diktátorů. Mnoho současných diktátorů také cítilo takovou stabilitu, zdálo se jim, že mohou ničit své lidi, dokud nečekaně nezemřeli. Buď je někdo otrávil, nebo jak tomu bylo ve Střední Asii v 21. století, zemřeli nečekaně, jednoho dokonce schovali na dva týdny do ledničky. Odkud si myslíte, že se vzala historka o Putinovi v ledničce? Protože jednoho prezidenta malé středoasijské země schovávali právě v lednici, zatímco se rozhodovalo, kdo bude dalším prezidentem.
Bloomberg oznámil, že USA přepravily jaderné zbraně do Velké Británie. Lze to považovat za signál Putinovi, aby přestal všem vyhrožovat jadernými zbraněmi?
No, já bych neřekl, že je to signál, signály už dávno skončily. Jak řekl Trump, a já myslím, že nelže, už ho nebaví mluvit s Putinem. To není signál, to je bomba. Nikdo nikomu žádné signály neposílá, už se mluví přímo o tom, že probíhají přípravy k jaderné válce proti Rusku a že k vedení této války je třeba Evropu nasytit jadernými zbraněmi. Začali ve Velké Británii, dále bude následovat celá Evropa. Budeme mít velké štěstí, pokud budou jaderné zbraně rozmístěny ve východní Evropě, ve Finsku na severním křídle, doufáme, že jaderné zbraně budou i na Ukrajině, protože Rusko je třeba obklíčit tímto „kruhem dobra“, jiný způsob neexistuje. Rusko musí vědět, že během tří minut bude zničeno, pokud se pokusí použít své jaderné zbraně. Všichni se báli, že se teroristé dostanou k jaderné bombě, a to se splnilo. Rusové jsou ti teroristé.
Vypadá to, že Putinovi už nezbývá nic, čím by mohl vyhrožovat. Jaké způsoby boje může ještě zvolit?
Může pokračovat ve stejných hrozbách. V Evropě se Ruska stále bojí, bojí se jeho jaderného potenciálu, bojí se, protože hrozil použitím jaderných zbraní proti mírumilovným a bezjaderným zemím. Mimochodem, Putin osobně nikdy nehrozil, záměrně nosí bílý kabát. Rusko úmluvu o nešíření jaderných zbraní mnohokrát přímo porušilo, což dává právo bezjaderným zemím vyrábět jaderné zbraně. S největší pravděpodobností to po skončení války udělá Ukrajina. Někdo řekl, že pokud to tak bude pokračovat, budeme mít ve světě 30 jaderných států, a já si myslím, že to tak bude. V příštích 10 letech budou ve světě desítky jaderných mocností, myslím, že si je určitě pořídí Emiráty, spousta bohatých arabských zemí, Jižní Amerika, Brazílie nezůstane bez jaderných zbraní. Dnes nemá žádný smysl zůstat bez jaderných zbraní, protože Rusko porušuje mezinárodní úmluvy, ohrožuje své sousedy jadernými zbraněmi a nikdo ho nedokázal zastavit. Podle smlouvy o nešíření jaderných zbraní v případě ohrožení, tedy když Rusko prohlásilo, že zaútočí na Haag, měly v tu chvíli Čína, Francie, Velká Británie a USA zaútočit na Rusko, jak je uvedeno ve smlouvě, měly zastavit ruskou agresi jakýmikoliv prostředky. To však neučinily, takže tato smlouva je nyní prázdným papírem, stejně jako budapešťské memorandum. Myslím si, že všechny země Evropy jsou technologicky dostatečně vyspělé na to, aby vyrobily jaderné zbraně, a že pobaltské země (Litva, Lotyšsko a Estonsko) jsou schopné vytvořit společný jaderný potenciál, protože si uvědomují, že jsou jedním z prvních cílů ruského útoku.
Řekl jste, že všichni se báli, že teroristé získají jaderné zbraně, ale nejenže je získali, ale navíc se spojují s dalšími teroristy, kteří jaderné zbraně mají. Mluvím o Rusku, Íránu a Severní Koreji. Nedávno však Lavrov prohlásil, že Rusko nemá na bojišti žádné spojence, ačkoli Putin neustále tvrdí, že Rusko podporuje polovina světa. Jak vysvětlíte Lavrovova slova?
Lavrov jako by udělal coming out. Všichni tajili, že nemají spojence, říkali, že za nimi stojí polovina světa, a nakonec se ukázalo, že jsou sami proti všem. Možná se už chystá vzdát. Za co Lavrov bojuje, proč ještě není v důchodu? Proč je stále spoluviníkem všech těchto zločinů a není na odpočinku? Potřebuje získat zpět svá aktiva na Západě, má například síť supermarketů v Americe, která je zapsána na jeho dceru, a na vše jsou uvaleny sankce. Proč platil Tuckeru Carlsonovi, aby s ním udělal osobní rozhovor? Je jasné, že za Putina platil centrálně Kreml, ale Lavrov za sebe zjevně platil sám. A celé Lavrovovo interview bylo o jednom: prosím, zrušte mi sankce, podívejte se, mluvím s vámi, jsem normální člověk, pusťte mě kamkoliv a osvoboďte můj byznys od sankcí. Pokud se dnes někdo pokouší uzavřít separátní mír se Západem, pak je to osobně Lavrov, ale Západ, jak vidíte, jeho osobní kapitulaci nepřijímá, požaduje, aby vydal celou bandu.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zlikvidované stanice Echo Moskvy
