Viliam Buchert: Hamletovské otázky kolem Palestiny. Její uznání k míru nepovede, řešení má v rukou Izrael
Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost; kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. To je pozoruhodná myšlenka anglického spisovatele George Orwella z třetí kapitoly jeho slavného románu 1984. O to, kdo ovládá minulost, přítomnost a kdo ovládne budoucnost, probíhá už desítky let lítý spor, který se týká možného vzniku nezávislého Státu Palestina. Jeho existenci dnes uznává kolem 150 zemí a Francie a Velká Británie oznámily, že se k nim brzy přidají. Plánuje to i Kanada. Proč uznávat stát, který ve skutečnosti neexistuje, by bylo na samostatnou analýzu. Celé to navíc provázejí osudové otázky hamletovského typu. Vznikne ten stát? Nevznikne? Z čeho u toho vycházet? Co naopak zavrhnout? Kdo má pravdu? Kdo lže? Odpovědi slyšíme naprosto protichůdné.
Izraelci a Palestinci se na tom už dlouho nechtějí dohodnout a bez jejich shody žádný palestinský stát nebude. Vnější mocnosti v čele s Amerikou pak nedosáhly v posledních dvaceti letech žádného pokroku ve formulování strategie pro správu a bezpečnost na palestinských územích ani na některých dalších místech Blízkého východu (Sýrie, Irák).
I proto teď v přímém přenosu sledujeme tragédii v Gaze, která má apokalyptický charakter.
CO CHTĚJÍ PALESTINCI?
Ve vášnivé, nepřátelské a bizarní debatě, často plné demagogie a propagandy, kupodivu tolik neslyšíme názor těch, jichž se to bezprostředně dotýká. Palestinců z Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu. Posloucháme namísto toho radikální názory islamistů či ploché aktivistické řeči ze Západu. Kdekdo mluví za Palestince. Jak ale oni chtějí spravovat svoji zemi? A zejména jakou chtějí zvolit cestu k míru? Protože ty cesty, po kterých doposud šli, selhaly. Když francouzský prezident Emmanuel Macron nebo britský premiér Keir Starmer tvrdí, že když jejich země uznají samostatnost Palestiny, tak se tím přiblíží mírové řešení, jen blouzní. Nepřiblíží.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
