Putinův černý pasažér. Fico sabotuje protiruské sankce a chová se jako obchodní agent Gazpromu
Ostudné představení slovenského premiéra Roberta Fica na půdě EU pokračuje. Už potřetí použil právo veta a zablokoval osmnáctý balík sankcí proti Rusku, který tvrdě dopadá na dovoz ruských surovin. Posiluje svoji pozici miláčka dezoscény.
Pohled na počínání předsedy slovenské vlády zrcadlí truchlivé momentální politické poměry v sousední zemi, jež se stala vedle Maďarska laboratoří nacionálního populismu východního střihu. Ani Viktor Orbán však nezašel tak daleko jako Robert Fico, jenž si užívá roli prominentního Putinova černého pasažéra v Evropské unii.
Osmnáctý sankční balíček
Osmnáctý sankční balíček, jeden z nejzásadnějších z dílny EU, obsahuje další omezení ruského energetického a bankovního sektoru, snížení cenového stropu u ruské ropy a zákaz využívání plynovodu Nord Stream. Navrhuje postupné odpojení EU do roku 2027 od dovozu plynu, ropy či jaderného paliva z Ruské federace. Dovoz ruského plynu se od ledna do dubna meziročně snížil o 44 procent, což souvisí s ukončením jeho tranzitu přes Ukrajinu, ale stále pokračuje.
Důvod úplného odpojení je zřejmý a nejde o „politické dobrodružství“ a „ideologické gesto“, jak tvrdí současný hlavní odpůrce Fico. Členské státy EU jako celek jen od února 2024 do února 2025 utratily za nákup fosilních surovin z Ruska i přes postupný pokles 21,9 miliardy eur, což je o 3,2 miliardy eur víc, než ve stejném období poskytla Ukrajině formou finanční pomoci. Tyto příjmy používá Putin k rostoucímu zbrojení pro pokračování krvavé války a zabíjení dalších ukrajinských civilistů, ale podle uniklých plánů výhledově i k napadení dalších zemí.
Odstřihnutí od ruských surovin se nelíbilo Ficovi ani Orbánovi, kteří tento balík odmítli už na summitu Evropské rady koncem června. Maďarsko později ustoupilo a slovenský premiér zůstal v odporu vůči těmto záměrům jako poslední mohykán z 27 vlád EU. To se potvrdilo při hlasování v polovině července.
Garance nestačí…
Zpočátku to vypadalo, že ustoupí i Slovensko, protože mu Evropská komise písemně slíbila garance při zajištění dodávek plynu od roku 2028, vyplývající z jeho specifického postavení. Autoři nových sankcí si uvědomují, že nejde o triviální manévr, a dopady úplného odstřihnutí od závislosti na ruských surovinách včetně souvisejících nákladů se v různých zemích mohou lišit. Proto budou probíhat další jednání, včetně Slovenska.
Dohodu veřejně připouštěl i Fico, jenž prohlašoval, že se tvrdá vyjednávání blíží k závěru. K podpoře balíčku jej vyzývala šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová, německý kancléř Friedrich Merz i český premiér Petr Fiala.
Nakonec však Fico setrval na svém a důležitou dohodu dvakrát vetoval. Za nejlepší řešení situace označil udělení výjimky na dovoz ruského plynu do roku 2034 v souladu se smlouvou, kterou má Slovensko uzavřenou s ruským koncernem Gazprom, což Evropská komise odmítá. Chce dál vyjednávat.
Fico návrhu vyčítá, že by pro Slovensko znamenal zvýšení tranzitních poplatků za plyn, ale zarážející je jeho výhrada, když zmiňuje hrozbu žaloby od Gazpromu, se kterým má uzavřenou smlouvu Slovenský plynárenský průmysl. Slovenská opozice namítá, že všechny arbitráže Gazpromu s evropskými státy skončily fiaskem pro ruský koncern. Slovenská vláda se podle ní nechová jako suverénní země, jak tvrdí Fico, ale jako servilní lokaj Kremlu.
Agent Gazpromu
Ficovy ohledy ohledně ruského státního gigantu jsou nehorázné. Zajímal se Gazprom o dodržení smluvních podmínek, když v létě 2022 náhle na Putinův pokyn ukončil dodávky plynu do Evropy plynovodem Nord Stream I? Vzápětí eskalovala energetická krize, ceny plynu i ropy vystřelily prudce vzhůru a kremelská propaganda se Evropě vysmívala, že její obyvatelé bez ruského plynu umrznou.
Fico tehdy mlčel a dnes se projevuje jako obchodní agent Gazpromu, zatímco ostatní země EU vyřešily toxickou závislost na dovozu ruských surovin alternativními zdroji. To je případ i České republiky, jež byla stoprocentně závislá na dovozu ruského plynu a poloviny ruské ropy, a dnes už nemůže být ohrožena Putinovým vydíráním.
Ministr zahraničí Jan Lipavský k novým sankcím uvedl, že pokud budou schváleny, nebudou znamenat přímý dopad na Česko. „Naše energetická závislost na Rusku už je přerušena. Pokud bude v Unii méně ruských energií, tak máme cesty, jak získávat energii na jiných trzích.“
„Neočekáváme, že dojde k jejich zdražení. Bereme suroviny ze světových trhů a nejsme závislí na tom, jak nastaví cenu v Moskvě. Energie na světových trzích se hýbají různě, ale ruské dodávky tvoří poměrně malý podíl,“ dodává.
Fico zaspal
Ficova vláda zaspala a neučinila nic. Tvářila se překvapeně, když Ukrajina neobnovila pětiletý kontrakt na tranzit plynu přes její území, ačkoli to dlouhodobě avizovala, a bylo možné najít včas jiné trasy. Proto se nelze zbavit dojmu, že to je jen prostor pro velké ostudné divadlo, které Ficovi umožňuje nutnost jednomyslného hlasování.
Paradoxně právě Fico patří k největším kritikům nepružnosti a údajné nedemokratičnosti unijních struktur. Teď jeho vláda, jejíž země zastupuje jedno procento obyvatel EU, blokuje rozhodnutí závažné pro budoucnost celé Evropy.
Někdejší republikánský senátor John McCain v roce 2014 popsal Rusko jako velkou benzinovou pumpu: „Podívejte se, Rusko je čerpací stanice, která se tváří jako země. Je to kleptokracie. Je to korupce. Je to stát, jehož ekonomika v podstatě závisí jen na ropě a plynu, a proto jsou ekonomické sankce důležité.“
Dnes by se mělo dodat, že to je stát, jehož vedení se dopouští válečných zločinů a mělo by stanout před mezinárodním tribunálem jako hitlerovci po druhé světové válce. Ti, kdo mu slouží, patří mentálně do jiného civilizačního okruhu. Patří tam i miláček místní dezoscény Robert Fico, s nímž chce po volbách jeho blízký přítel Andrej Babiš utužit vztahy.
