Europoslanec Filip Turek (Motoristé) na akci XTV (22.3.2025).

Europoslanec Filip Turek (Motoristé) na akci XTV (22.3.2025). Zdroj: Blesk:ROBERT KLEJCH / CNC Robert Klejch

Filip Turek na kongresu Motoristů sobě s miliardářem Chladem
Filip Turek na kongresu Motoristů sobě
Filip Turek na kongresu Motoristů sobě s Václavem Klausem
Filip Turek a Petr Macinka
Filip Turek na kongresu Motoristů sobě s Petrem Macinkou
8 Fotogalerie

Motoristům padají volební preference a Turek stupňuje aroganci. Kdo by se měl omluvit?

Jiří Sezemský

Čestný prezident Motoristů Filip Turek vyzval ministra zahraničí Jana Lipavského k omluvě za údajně odpornou proukrajinskou propagandu. Buď vědomě manipuluje fakty, nebo nepochopil, o co v rusko-ukrajinské válce jde.

Nedělní Partie na Primě přinesla střet mezi ministrem Lipavským a europoslancem Turkem, jenž si neodpustil argumentační fauly. Jeho útočná rétorika jistě vyplývá ze snahy zastavit propad preferencí Motoristů, a to i kvůli jeho nedospělému pozérství.

Odporná propaganda?

„Vy byste se měl omluvit stejně jako celá vláda, stejně jako všichni by se měli omluvit za odpornou dehonestační propagandu směrem k mnoha lidem, politikům, ale i mnoha běžným lidem, kteří říkali, že jediná cesta v tomto konfliktu je nějaké příměří a nějaké územní ztráty,“ vyzval Turek ministra.

„Na polovinu Čechů bylo pliváno, protože chtěli příměří, přitom věděla, jak to dopadne,“ uvedl Turek. Ukrajina je slabší stát, který musí ustoupit ruské supervelmoci a nic jiného se s tím podle něj nedá dělat. Vyzdvihl roli Donalda Trumpa v jeho úsilí o dosažení míru a zpochybnil účinnost protiruských sankcí. Pokud má Ukrajina nějaké požadavky, podle něj s tím „musí souhlasit velmoci“. Je přitom pozoruhodné, že tzv. „vlastenci“ neuznávají poklonkování žádným velmocem.

To jsou slova do pranice nepostrádající prvky absurdity. Trendy poslední doby ukazují, že Motoristé jsou za zenitem. Několik průzkumů je odkázalo pod pětiprocentní hranici volitelnosti a vstup do sněmovny se jim nyní spíš vzdaluje, než přibližuje. Toto protestní seskupení trpí chronickým nedostatkem osobností, a proto se profiluje jejich nejznámější, ale současně nejkontroverznější postava Filip Turek, jenž se dosud ani nerozhodl, jestli bude do sněmovny kandidovat.

Turek zřejmě vycítil, že je potřeba přitlačit na pilu. Jedině tak si lze vysvětlit jeho nehoráznou demagogii. Dá se možná pochopit i okolnostmi, že Motoristé oslovují stejný voličský elektorát jako hnutí ANO, SPD a Stačilo!. V čem se mýlí, nebo manipuluje?

Historické zkušenosti

Především je nutné uvést na pravou míru terminologii, kdo je prorusky orientovaný. Nejsou to paušálně ti, kdo si přejí mír na Ukrajině. Přejí si ho všichni a v první řadě Ukrajinci sužovaní ruskými zvěrstvy. Naše země má ovšem neblahé zkušeností s Mnichovem a více než dvacetiletou sovětskou okupací po invazi v roce 1968.

Proto je mnoho lidí u nás citlivých na jakékoli reminiscence appeasementu „o nás bez nás“. Proto od počátku stojí za postojem, že s podmínkami mírového uspořádání, i když budou kompromisní, musí souhlasit napadená Ukrajina.

Dokud se tak nestane, je povinností demokratického západního světa okupované zemi pomáhat a podporovat ji. Kdo to zpochybňuje, chová se jako necitlivý sobec nahrávající zájmům Ruska. Ukrajina leží příliš blízko našich hranic a Putin tvrdí, že Rusko nemá žádné hranice.

Zbabělce, kteří volali po ukončení pomoci zemi bojující o svobodu a svrchovanost už před dvěma lety, nebo zpochybňovali její integritu podle scénářů kremelské propagandy, nelze nazvat jinak než Putinovou pátou kolonou, ať se to Turkům, Konečným nebo Okamurům líbí nebo ne. Nijak nepřekvapuje, že to sociální bublina motoristické sekty nechápe.

Sázka na dezorientovaného Trumpa

Nic na tom nemění ani současný stav, kdy se déle než tři měsíce jedná o míru, ale Putin zatím veškeré návrhy na bezpodmínečné příměří vetuje. Chce hrát podle svých not, které jsou pro Ukrajinu a civilizovaný svět nepřijatelné. Turkem adorovaný Trump staví na jednu rovinu oběť a agresora, a do této chvíle více tlačil na oběť. Vsadil na mimořádně neschopného vyjednávače Witkoffa přejímajícího ruské čtení poválečného uspořádání.

Na válečného zločince z Kremlu přitom platí jenom síla, kterou dezorientovaný Trump dosud uplatňoval hlavně proti Ukrajině a západním spojencům. Nyní se situace může posunout díky důraznějšímu zapojení evropských zemí po ochabování zájmu Bílého domu, ale to ještě neznamená, že je stabilní mírové uspořádání na dohled.

Situace se zatím příliš nemění a Turkovy výzvy k omluvě zavánějí drzostí a prostomyslností. Snad se nedá zpochybnit, že proruskými postoji disponují lidé či spolky náchylnější k ruské propagandě, kam ostatně patří i líheň Motoristů, Institut Václava Klause.

Nevýrazný šéf Motoristů a doslovný deklamátor Klausových myšlenek Petr Macinka se dnes dokonce do krve hádá s Janou Bobošíkovou z konkurenčního hnutí Stačilo! o ukradenou podporu Václava Klause ve volbách v roce 2013. Její projekt Hlavu vzhůru tehdy totálně zkrachoval.

Kdy se omluví Turek?

Klausova družina stále otevřeněji nahlíží na válku na Ukrajině ruskou optikou. Považuje Ruskou federaci za „otloukánka“ Západu, která jen prosazuje svoje legitimní zájmy. Jistě, ale nikoli na cizím území, které jí nepatří, za cenu tragického utrpení milionů civilistů.

Turek se tváří, že nemá s Ruskem nic společného, ale vůči názorům svých patronů se nijak neohrazuje. Může to prohlašovat po stopadesáté, ale ve skutečnosti stojí na vartě s enklávou, která své prokremelské zaměření nijak netají. Jednoho primátu už dosáhl.

Málokdo se chová tak arogantně jako Turek, jenž bagatelizuje veškerou kritiku a trpí pocitem jakési mentální nadřazenosti. Vysmívá se všem, kdo nefandí jeho zálibě v neonacistických symbolech, nebo komu jsou podezřelé jeho kontakty na totalitní íránský režim napojený na Kreml. Pokud se zaštiťuje členstvím v europarlamentní Delegaci pro vztahy s Íránem, je nutné poznamenat, že její členové mají v popisu práce především podporu exilové íránské opozice, což jistě není Turkova parketa.

Turek jinak řečeno vyzývá vládu k omluvě za její vymezování vůči ruskému vlivu. Sám se dosud neomluvil za porušování zákonů, když na dálnici překročil povolenou rychlost o sto kilometrů v hodině, a ještě se tím chlubí na sociálních sítích. Není divu, že tomuto bizarnímu seskupení klesají preference. Andrej Babiš se může začít obávat, že přijde o z jeho pohledu potenciálně nejpřijatelnějšího spojence. Nebyla by to žádná škoda.