Petr Sokol: Trump vzal vítězství kanadské pravici. Zopakuje to v Austrálii?
Trump potápí jednu pravicovou stranu za druhou. Ještě před pár týdny se zdálo, že Kanadu čeká střídání vládní strany. Levostředoví liberálové, které deset let vedl jako premiér Justin Trudeau, člen politické dynastie a globální ikona progresivní politiky, se utápěli ve vnitřních sporech, protože jejich popularita klesala a klesala. Trudeau, který zemi otevřel migraci a prosazoval politiku politické korektnosti, tlak nevydržel a v půlce ledna rezignoval. Možná si po pondělních volbách říká, že to měl ještě chvíli vydržet.
Zásah z jihu
Politická situace v Kanadě se totiž diametrálně změnila poté, co se americkým prezidentem znovu stal Donald Trump. Ten si z Kanady udělal jeden z hlavních terčů své drsné zahraniční politiky. Opakovaně vyzval Kanadu, aby se připojila jako další stát k USA, obvinil ji, že může za dovoz drog do jeho země, a přišel také s nápadem změnit hranici mezi oběma státy.
Těžko říct, zda tím Trump získal nějaké body ve Spojených státech, ale každopádně tím polil živou vodou neoblíbenou kanadskou levici v čele s liberály. Přitom mnozí jsou přesvědčeni, že celou eskapádu vůči Kanadě u Trumpa způsobila právě jeho nechuť vůči Trudeaovi a jeho straně. V Kanadě ovšem vyvolal pravý opak a pocit, že se Kanaďané musí obrazně řečeno semknout kolem vlajky, aby společně čelili rétorickým nájezdům z jihu hranice.
Broken Canada
Když Trump nastupoval, vedli v průzkumech jemu názorově bližší kanadští konzervativci o minimálně 20 procent. Jenže s Trumpem v Bílém domě na nich ulpělo pro velkou část Kanaďanů podezření, zda nejsou trochu trumpovci. Liberálové z tohoto pocitu udělali velké předvolební téma a otloukali lídrovi opozice Pierru Poilievrovi o hlavu jeho výrok, že Kanada je rozbitá („broken“), což je formulace používaná v americkém kontextu často Trumpem.
Konzervativci se samozřejmě od Trumpa distancovali a zdůrazňovali, že volby nejsou jen o americkém prezidentovi, ale také o stavu kanadské ekonomiky. Když ale liberálové měli šťastnou ruku při výběru Trudeaova nástupce, zdálo se, že opozice přesto utrpí tvrdou volební porážku. Novým lídrem liberálů a premiérem se totiž stal bývalý šéf národní banky v Kanadě i ve Spojeném království Marc Carney. Elitní ekonom navíc zrušil některé zelené výstřelky předcházejícího premiéra a jeho popularita závratně vzrostla. Mohl dokonce věřit, že se liberálové vrátí k pozici první ze tří Trudeaových vlád, kdy měli v parlamentu sami většinu.
Kanaďané vidí rudě
Pondělní výsledky nakonec nabídly mnohem vyrovnanější obrázek. Liberálové vyhráli jen o dvě procenta v poměru 43:41, ale většinový volební systém a komplikovaná struktura kanadské stranické politiky posunuly Carneyho těsně pod hranici absolutní většiny. Jedny kanadské noviny to glosovaly titulkem „Kanaďané vidí rudě“, což odkazuje na jejich naštvanost vůči Trumpovi, ale i na stranickou barvu liberálů.
Relativně těsný výsledek v procentech i mandátech ovšem ukazuje, že bez Trumpovy „pomoci“ by liberálové volby vyhrát nemohli. Konzervativci totiž také nakonec posílili oproti volbám v roce 2021, a dokonce dokázali získat nejlepší procentní počet hlasů od roku 1988. Výrazně vyhráli v naftařských provinciích na západě Kanady, kde protiamerická karta tradičně příliš nefunguje. Politické rozdělení Kanady, kde atlantická Kanada je levicová a názorově podobná demokratické Nové Anglii v USA, zatímco západní provincie jako Alberta či Saskatchewan jsou podobnější americkému venkovskému a republikánskému vnitrozemí, nejen přetrvalo Trumpovu misi do kanadské politiky, ale ještě se možná prohloubilo. Konzervativci navíc dokázali hodně bodovat mezi mladšími voliči, protože se orientovali na ekonomická témata.
Liberálové nakonec celkově vyhráli hlavně díky tomu, že uspěli v největších a „přelétavých“ provinciích Ontario a Quebec. V druhé jmenované Trump uškodil i zdejšímu separatistickému Quebeckému bloku (BQ), který ve francouzskojazyčné provincii přišel o řadu mandátů. Téměř úplně byla z parlamentu vymazána i čistě levicová Strana nové demokracie (NDP) a její lídr Jagmeet Singh ztratil poslanecký mandát. Mimochodem totéž se stalo i lídrovi konzervativců Pierru Poilievrovi.
Liberálního premiéra Carneyho ale asi nečeká lehké menšinové vládnutí, protože pokud pomine obava z amerického prezidenta, ve většině dalších témat jsou Kanaďané s jeho liberály, kteří budou řídit kabinet již počtvrté za sebou, nespokojení.
Další na řadě
V anglickojazyčných zemích se teď spekuluje, zda Trumpovo bodnutí do zad kanadské pravici bude mít pokračování v další zemi. Už v sobotu jdou totiž federální parlament volit Australané. I tam nyní vládne levice, labouristé premiéra Anthonyho Albanese, kteří čelí pravicové opozici. A právě opoziční lídr Peter Dutton, který vede do voleb tradiční koalici konzervativní Liberální strany a agrární Národní strany, teď musí zakoušet stejnou protikampaň jako kanadští konzervativci.
Trump z Wishe
Vládní tábor se snaží na Duttona „nalepit“ přezdívku „Temu Trump“, přičemž Temu je levný čínský internetový prodejní portál. Do češtiny bychom proto mohli tuhle přezdívku volně přeložit jako „Trump z Wishe“.
Je ale pozoruhodné, že konzervativní koalice od ledna, kdy nastoupil Trump, setrvale ztrácí a z vyhraných voleb je pro ni nyní vyrovnané volební klání, kdy řada komentátorů dokonce favorizuje setrvání labouristů u moci. Důvodů je několik. Konzervativní lídr například doplácí na to, že dlouho propagoval politiku à la Musk v případě omezení počtu státních zaměstnanců, a labouristé tuto paralelu stále připomínají. Dutton je sice hodně pravicový politik, ale nyní musí čelit i konkurenci čistě trumpovské strany se zvláštním názvem Trumpeta vlastenců, což ale v angličtině zní „Trumpet of Patriots“, a tedy dost trumpovsky. Tu založil miliardář Clive Palmer známý svým pokusem postavit přesnou repliku lodi Titanic.
Lídr australských konzervativců Peter Dutton musí proto doufat, že po kanadské pravici nedopadne ve volbách jako Titanic i ta australská.
