Páral: Tanky na dluh. K přezbrojení evropských států nestačí jen peníze, musí se změnit i zelené regulace
Když premiér Fiala oznámil záměr zvyšovat výdaje na obranu o 0,2 procenta ročně tak, abychom v roce 2030 dosáhli rovných tří procent hrubého domácího produktu, asi to nikoho moc nepřekvapilo. V současné bezpečnostní situaci není evidentně alternativa. Časy, kdy se o naši evropskou bezpečnost před Ruskem staraly Spojené státy, prostě skončily. Donald Trump to dává najevo hodně nevybíravě, ale stejný tlak by vyvíjel každý americký prezident, byť nejspíš slušnější formou.
Černá jízda
Nicméně skutečně není normální, jak praví nový lidový aforismus, aby „Evropa se 450 milióny obyvateli požadovala ochranu od USA s třemi sty milióny lidí před stopčtyřicetimiliónovým Ruskem“. Původně dohodnutá dvě procenta nedával v Evropě dlouho – až na výjimky – téměř nikdo. Tahle černá jízda měla skončit už dávno a dnes bychom to měli levnější.
Češi na armádě šetřili dvacet let, než se loni výdaje dostaly opět na tuto hranici. A bylo to jen prozřením v ukrajinské válce. V Evropě nyní patříme k těm zodpovědnějším, protože průměr je momentálně 1,9 procenta. Celá Evropská unie letos po velkém politickém tlaku vydá na své armády 330 miliard eur, což je sice o třicet procent více, než jsme vydávali před začátkem války. Ale pořád je to jen třetina toho, co utrácejí USA.
V Česku to procento HDP navíc znamená v dnešních cenách skoro devadesát miliard korun a budoucí vlády by určitě neměly jít cestou financování obrany na dluh. Jakkoli Evropská komise v chystaném programu ReArm Europe hodlá upravit Pakt růstu a stability tak, aby se výdaje na armádu nepočítaly do platných limitních tří procent ročního deficitu, jejichž překročení zařazuje zemi do řízení pro nadměrný schodek. Pak je třeba dokládat dostatečná opatření k návratu veřejných financí k povoleným hodnotám.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
