Martin Bryś: Války proti korupci jsou krmením politických kampaní, ale ničí důvěru ve stát
V české dušičce se perou dva vlci. Na jednu stranu se tu volá po vymýcení korupce, tunelování a potrestání všech zlotřilých politiků, kteří si za hranou zákona a za naše peníze hrabou pro sebe. Druhý vlk zaštěká vždycky, když médii prolétne titulek, jak ta která politická kauza po dekádě vyšetřování a soudů vyšla do ztracena. Tenhle vnitřní rozpor a zklamání nepochybně otřásá důvěrou lidí ve stát. Ale co s tím?
Po potírání korupce je tu nepochybně silná společenská poptávka. V celosvětovém srovnání míry korupce se sice podle Transparency International pohybujeme v té nejlepší čtvrtině, i tak se toto téma v politických kampaních neustále přiživuje a čas od času někomu přinese úspěch. Už od Zemanovy Akce čisté ruce ale mají války s korupcí rozporuplné výsledky. Chytat korupčníky a potírat zločin je bezesporu populární, ale skutečné výsledky pak mluví za sebe. Ty nejzprofanovanější kauzy často trvají dlouhé roky, ničí kariéry i životy a nezřídkakdy vyjdou do ztracena nebo končí banálně.
Naposledy je to kauza libereckého hejtmana Martina Půty. Po deseti letech padla zatím nepravomocná podmínka za úplatek třicet tisíc. Hlavní část kauzy neprokázána. Proces kdysi nejpopulárnější české političky Vlasty Parkanové trval také deset let. Parkanová přišla o kariéru, o zdraví a dnes nevinná se soudí o směšné odškodnění. Generála Halenku soudili sedm let. Přišel o kariéru a odešel s odškodněním nižším, než co ho stáli advokáti. Kauza jízdenek dopravního podniku trvala přibližně osm let a končila osvobozením a odškodňováním. Kauza Čapí hnízdo Andreje Babiše trvá již osm let a bude trvat další roky, protože různé soudní instance si ji přehazují jako horký brambor. A tak by se dalo pokračovat dál a dál. Někdy se až zdá, že se tu soudí víc, než krade a uplácí.
Přidejte se do facebookové skupiny podcastu Padni komu padni a sledujte nás na Instagramu.
Potom není divu, že důvěra veřejnosti v soudy je podobně slabá jako v politiky samotné. Poslancům i soudcům podle průzkumů věří totožně maximálně třetina populace. Nelze ale soudy obviňovat z toho, že tu nechají beztrestně pobíhat zločince. Spíš se zamysleme nad tím, jestli si skutečně každý případ zaslouží svůj soud. A když už se k soudu dostane, je to přehršel opravných prostředků, minimální specializace soudců, ale i zastaralé vnitřní procesy, co jej dokáže protáhnout na dlouhé roky. Dokud si tohle odpovědné instituce neujasní, nedůvěra v klíčové pilíře státní moci se tu bude akorát prohlubovat. Někomu to vyhovuje, všem dohromady to škodí.
Jak to bylo s kauzou libereckého hejtmana Martina Půty, si připomínáme v nové epizodě podcastu Padni komu padni:
