V Irsku se během března odehrály dvě překvapující události. Nejprve se 8. března, kdy mnozí slaví Mezinárodní den žen, zadrhl dlouholetý trend, kdy irští voliči v referendech postupně měnili konzervativní irskou ústavu a vkládali do ní moderní, ideologicky progresivní ustanovení. Tak to mělo proběhnout i nyní, kdy vláda vedená progresivní ikonou – premiérem indického původu Leo Varadkarem – prosazovala, aby se v ústavě změnila definice rodiny a aby z nejvyššího zákona země také vypadla zmínka o důležité roli žen v domácnosti. Rodina už na příště neměla být definována na základě uzavřeného sňatku a článek o roli žen v domácnosti měl být nahrazen obecnějším tvrzením o důležitosti vzájemné pomoci mezi členy rodiny.
Irsko je zemí, která byla v rámci Evropy dlouho považována za konzervativní baštu. Například až do 90. let na Smaragdovém ostrově neexistoval rozvod či bylo zakázáno umělé přerušení těhotenství. Pak se Irsko začalo měnit ekonomicky a hodnotově. Vysloužilo si pověst Keltského tygra, který mohutně profitoval z členství v EU a přestával být jednou z nejchudších unijních zemí. V ruku v ruce s tím šlo postupné uvolňování hodnotových otázek ve stále silně katolické zemi. Irové v ústavních referendech postupně umožnili rozvod i sňatky osob stejného pohlaví a v roce 2018 dvoutřetinovou většinou odhlasovali také konec zákazu interrupcí. Tváří tehdejšího referenda už byl Leo Varadkar, který se o rok dříve a v 38 letech věku stal nejmladším premiérem v historii Irské republiky. Jeho příběh byl pro mnohé symbolem proměny a modernizace kdysi konzervativního Irska.
Symbol progresivních změn
Syn indického lékaře a irské zdravotní sestry, který sám vystudoval medicínu, rychle vystoupal do čela jedné ze dvou největších irských politických stran – Fina Gael (česky Irský kmen). Ve 28 letech byl poslancem a o čtyři roky později ministrem. Následně dosáhl i na funkci, které se v Irsku tradičně říká taoiseach (čti týšech), ale fakticky jde o úřad premiéra. Do něj Varadkar navíc vstoupil jako první otevřeně homosexuální irský premiér, když už jako ministr veřejně promluvil o své sexuální orientaci. Podruhé se Varadkar stal premiérem v prosinci 2022 díky velké koalici obou hlavních irských stran, jejichž rivalita pramení až z časů irské občanské války před sto lety a které se teď musely spojit, aby čelily nástupu silně levicové a nacionalistické strany Sinn Fein a společně řešily brexit.
Ženy v domácnosti
V letošním referendu o nové ústavní definici rodiny a úlohy žen v domácnosti ovšem Varadkar poprvé se svou progresivní politikou výrazně narazil. Proti změně chápaní rodiny hlasovaly dvě třetiny Irů, proti „odstranění“ žen v domácnosti z ústavy pak dokonce tři čtvrtiny voličů, což znamenalo vůbec největší porážku ústavního návrhu v irských dějinách. Voličům očividně s neustálým prosazováním dalších a dalších progresívních změn došla trpělivost a březnové referendum může být znamením, že karta se v Irsku opět obrací k více konzervativním postojům.
Výsledky referend v Irsku tradičně nejsou spojovány s osudem vlády a jsou brány jako něco, co úplně nesouvisí s politickými stranami, ale pozice Leo Varadkara každopádně tímto výsledkem oslabena byla. Přesto se stalo jeho březnové oznámení, že už není nejlepším mužem pro vedení vlády a že odejde z čela kabinetu i strany, velkým překvapením. Varadkar nikdy nepřipustil, že odešel kvůli referendu a spíše mluvil o nespecifikovaných osobních důvodech, politická symbolika ale zůstala jasná. Irové poprvé po letech odmítli progresivní změnu ústavy a symbol těchto změn odešel z čela vlády. Mimochodem irská média si v této souvislosti všimla i zvláštní kuriozity, kdy během jednoho měsíce v Evropě skončili dva ze tří premiérů indického původu.
Premiér ze sítí
Směsici protichůdných trendů v dnešní irské politice i společnosti ovšem podtrhl výběr Varadkarova nástupce v čele strany Fina Gael i irské vlády. Novým taoiseachem se totiž stal dosavadní ministr školství Simon Harris, kterému je teprve 37 let a vezme proto svému předchůdci titul nejmladšího premiéra v irských dějinách. Harris je politikem sociálních sítí, který dělá politiku hlavně pomocí apllikace TikTok, kde má 1,4 milionu sledovatelů a na níž dokumentuje svůj osobní i politický život. Zatím mu to přináší popularitu a pověst velmi energického politika nového střihu. Mnozí mu ale s odkazem na Varadkara přezdívají „Leo 2.0“ a považují ho modernější kopii jeho předchůdce, který ale v realitě nikdy žádné parlamentní volby nevyhrál.
Jak tenhle styl politiky bude fungovat ve střetu s ideologickou levicí v podobě stále v preferencích vedoucí strany Sinn Fein ukáží nejenom nadcházející evropské volby, ale také letošní hlasování o novém irském parlamentu.
