Všechny předvolební průzkumy na Slovensku opět selhaly. Nezávislý kandidát, bývalý diplomat a exministr zahraničí Ivan Korčok porazil v sobotu v prvním kole prezidentských voleb o pět a půl procenta vládního nominanta Petra Pellegriniho. To nikdo dopředu neodhadl. Korčok dokázal oslovit zejména městské prozápadní publikum, mladé lidi, vyhrál v mnoha baštách současného Ficova exhibicionistického kabinetu, dokonce oslovil i konzervativní voliče. Vše mu hraje do karet, aby se po Velikonocích stal novým prezidentem Slovenské republiky.
Výsledky prvního kola ale ukazují, že Slovensko není klasicky rozdělené na dva nesmiřitelné politické tábory, ale že jsou dokonce čtyři. To je v Česku málo chápáno, výklady situace jsou pak zjednodušené.
První tábor na Slovensku představují liberálové, kteří nechtějí, aby je extrémní síly tahaly na Východ a z dosahu Evropské unie. Jeho voliči jednoznačně podpořili Ivana Korčoka.
Druhý tábor se pohybuje na levici a v politickém středu, vzývá velmi silnou roli státu, koketuje s veřejností ve stylu orbánovského Maďarska a neustále vytahuje chcimírovskou kartu v podobě zvolání „už ani jeden náboj na Ukrajinu“. Ten hlasoval pro Petra Pellegriniho. Ale podle výsledků se zdá, že tak neučili všichni stoupenci tohoto tábora.
Třetí sílou je temné nacionalistické podhoubí slovenské společnosti, které se pořád otáčí do minulosti, vzývá válečného prezidenta Tisa a jeho pohůnky a současně klepe na dveře putinovského Kremlu. Tento tábor, který může ovlivňovat 15 až 20 procent slovenské společnosti, volil zejména třetího v pořadí (podle výsledků) Štefana Harabina. Na tomto táboru bude hodně záležet, kdo bude příštím prezidentem.
A pak je tu početná maďarská menšina, která už léta spíše kouká, co říká Budapešť než Bratislava. Nechce mít nic moc společného se slovenskými politickými stranami. Na školách na jihu Slovenska se dokonce před lety při zahájení školního roku zpívala maďarská hymna (zákonem to pak bylo zakázáno), hymna zní při mších a skladby se separatistickým obsahem se zpívají na fotbalových zápasech populárního klubu z Dunajské Stredy (fanoušci Slovanu Bratislava na to obvykle reagují voláním „maďarské kurvy“ a domácí odpovídají „Slovensko je hovno“).
Který tábor tedy nakonec protlačí do Grasalkovičova (prezidentského) paláce v Bratislavě v druhém kole prezidentských voleb svého kandidáta?
Ivan Korčok v prvním kole vyhrál ve velkých městech. V Bratislavě, kde byla současně zdaleka nejvyšší účast při hlasování, měl přes 60 procent. Vyhrál i v Košicích. Dokázal zvítězit i v mnoha okresech na středním a východním Slovensku, kde v loňských parlamentních volbách vyhrála Ficova strana Smer a uspěla Pellegriniho strana Hlas. Získal podle analýz i hlasy mnoha mladých lidí či konzervativních lidí (místní lidovci kandidáta nepostavili). Ve městech byl rozdíl mezi Korčokem a Pellegrinim celkově až 15 procent ve prospěch toho prvního. V menších obcích vyhrál Pellegrini o 7 procent. A městští voliči mají v druhém kole daleko silnější motivaci jít k urnám než lidé na venkově. Jejich protivládní kandidát je totiž na tahu.
Korčok tak bude potřebovat k vítězství v druhém kole udržet podporu svých příznivců a zmobilizovat menší část voličů jiných kandidátů. Pellegrini to bude mít daleko těžší, protože musí mobilizovat, ale nemá už moc kde brát. Radikální voliči Harabina a další nacionalisté k druhému kolu podle všeho často nepřijdou, protože Korčoka nechtějí vůbec a Pellegrini je pro ně málo. Není totiž stejný jako Fico, i když to tak zhusta slovenská i česká média tvrdí. Ostatně i sám Korčok po prvním kole strategicky chytře prohlásil, že „Pellegrini je politik západního střihu“. Pellegrini se netváří (zatím) vstřícně ani k Moskvě a nemůže proto počítat s mnoha hlasy extremistů.
Maďarská menšina také nemá bez svého kandidáta důvod jít masově k druhému kolu. Přitom Pellegrini ji nadbíhal před volbami, jak jen mohl – nový maďarský prezident Tamás Sulyok jej nedávno po své inauguraci přijal v Budapešti jako vůbec prvního zahraničního hosta. Jenže slovenské Maďary politici z Bratislavy moc nezajímají.
Samozřejmě se může ještě před druhým kolem objevit něco, co rozbourá současné předpoklady. Třeba úlisný expremiér Igor Matovič pořád vyhrožuje, že odpálí „atomovku“. Zřejmě to má být něco kolem sexuální orientace Pellegriniho. O té se spekuluje na Slovensku léta. Jenže liberálním odpůrcům Petra Pelegriniho by jeho coming out nevadil, naopak by nad tím svraštili obočí někteří jeho příznivci. Zda se může objevit nějaký nový velký skandál týkající se obou kandidátů, to nevíme, ale spíše by se tak už stalo v minulých týdnech.
U sousedů populární zpěvák Ondrej Ďurica (což je takový slovenský Ortel), který byl v minulých letech poslancem parlamentu za radikální nacionalistická uskupení, ve svém hitu „Jeden národ, jeden hlas“ zpívá: „Jeden národ, jeden hlas, teraz je ten správny čas, ťahajme aspoň chvíľu všetci spolu za povraz. Netreba nám dvesto strán, aj tak im chýba kostra, rám.“ Zvolením Ivana Korčoka (stejné by to ale platilo, kdyby byl zvolen Peter Pellegrini) samozřejmě Slováci nebudou najednou táhnout za jeden provaz. Právě naopak. Bude pokračovat obdoba vládnutí Zuzany Čaputové, čekejme silné pnutí mezi vládou a prezidentem, mezi hlavou státu a částí veřejnosti. Ale ustrojení Korčoka pro výkon funkce je lepší, než tomu bylo u Čaputové, na ataky a spory je zvyklý, protože jako diplomat dlouho sloužil různým vládám (dokonce i někdejší Ficově). Útokům bude odolávat lépe. A že ty útoky budou hodně silné.
