Informace se šíří éterem rychlostí blesku. Sotva vejde ve známost jedna, už ji střídá druhá. Internet je chrličem novinek. Kdo by dneska četl tištěné noviny a čekal na večerní televizní zprávy, když má všechny čerstvé události domácí i z celého globálního světa ve svém mobilu? V tomto bláznivém zběsilém tempu není příliš prostoru pro analýzy či ověřování zdrojů informací. Konzumujeme pestrý guláš střípků reality a rafinovaných dezinformací, to vše promícháno banalitami ze světa mediálních celebrit. Cvak, bum, prásk a jede se dál. Aféry a aférky létají jedna za druhou. To vše se promítá do sociálních sítí, které spoluurčují obraz doby. Lidé spolu málo mluví, mnozí méně čtou a někteří raději nepřemýšlejí vůbec a čekají, že jim někdo naservíruje recept na život.
Tento stálý akční kaleidoskop dnešního světa ovládl nejen konzum a marketing, on již převzal nadvládu nad společenským diskurzem a politikou na všech úrovních. Nejde o to, co se reálně stalo, nýbrž o to, jaká interpretace reality vítězí. Ve vyspělém světě probíhá interní kulturní válka jako průvodní jev hledání nové identity. V globální velmoci Spojených státech se schyluje k prezidentskému klání mezi dvěma staříky, přičemž jeden z nich je extravagantní showman a ten druhý je i za svým fyziologickým zenitem. Ptáme se, jak je to vůbec možné? A odpověď? No prostě je to tak. Neklidný a nejistý svět plodí nejasnou a nejistou perspektivu. U nás doma sledujeme bizarní sebeprezentace na různých webech a podcastech, v nichž jako by žádné dno neexistovalo.
Bývalý prezident si zve na svůj privát svoje oblíbené premiéry z Horních i Dolních Uher. Na comeback se chystají komunisté v různých formacích. V podhradí narůstá nedůvěra jako produkt všeobecné krize důvěry. Opoziční „esa“ již vysílají signály o budoucí společné vládě, trumfují se v tom, kdo dokáže déle žvanit u pultu a kdo umí více šokovat ve svojí videoprezentaci. Plyšáky střídá živý kohout, fantazii se meze nekladou. Naše domácí šapitó nabízí kompletní cirkus. Nabídka je jako vždy jednoduchá – slibem nezarmoutíš. Zbrojní mašinérie vystřídala farmaceutickou (v kombinaci s umělou energetickou hysterií)… Karavana táhne dál v režii velkých hráčů, včetně posttotalitních oligarchů a jejich následníků (a bílých koňů), přičemž je jim v podstatě jedno, kdo zrovna vládne. Vyšší bere. Pro jistotu vlastní média a někteří z nich i domácí fotbalové kluby jako demonstraci síly.
Ve světě udává tón „tichá“ osa zla – Rusko, Írán a Čína (a jejich spojenci). Evropa žije svůj příběh, bohužel mimo hlavní proudy. Čeká se na evropské volby, na americké volby, pořád se na něco čeká… a svět mezitím běží tryskem dál. Hašení požárů se přejmenuje na „odpovědnou správu země a světa“. Lídři Hamásu jednají v Kremlu, v Turecku se schází slovenský a ruský ministr zahraničí. Jedna podivnost střídá druhou. Flexibilní národy mají zpravidla větší šanci přežít všechny možné krize, tak uvidíme, kam se kdo zařadí. Průvodním jevem dnešní doby je všeobecné zhrubnutí a také opět ožívají mimo jiné i démoni antisemitismu a hledání nepřátel. Lež je standardním pracovním nástrojem v nejvyšších patrech správy světa. Mnohé z nich jsou na první dobrou nerozpoznatelné, a tudíž až záludné. Obrana proti různým pomluvám, falešným nařčením a dezinformacím je složitá a někdy skoro nemožná. Navíc z nás vysává energii.
Svět se změnil, a to nejen kvůli globálnímu oteplování. Každý z nás chtě nechtě konzumuje velké porce negativních a až alarmujících zpráv. Trvá to už dlouho – covid, války, krize, obavy… To má neblahý vliv na naši duševní kondici. Jak se tomu bránit? Určitě neuškodí si dát občas mediální detox. Odpojit se načas od online světa. Nechat se inspirovat přírodou a uměním. Trochu si zasportovat, je-li to možné. Prostě a jednoduše si nepouštět do svého já všechny jedy světa. Je to o našem vědomí, o jeho úrovni a nastavení. Některé podivnosti mohou být spontánní, ale mnohé jsou produktem rafinovaných her. Tak to je a my to většinou nijak ovlivnit nemůžeme. Rada je stále stejná – chraňme si svoje mikrosvěty, ty totiž ovlivnit můžeme.
„Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein (1879‒1955)
