Slovenská vláda několik měsíců po volbách zřetelně posouvá zahraniční orientaci země na Východ. Naplňují se předpovědi, že úspěch formace Smer může zhoršit česko-slovenské vztahy. Premiér Robert Fico se stále okatěji podbízí zájmům Kremlu a štěpí společnost nejen na Slovensku, ale i u nás.
Fialova vláda oznámila, že zruší plánované mezivládní jednání se slovenským kabinetem. Důvodem jsou „výrazné rozdíly v názorech na některá zahraničněpolitická témata a problematické aktivity“. Tím je myšleno otevřené sbližování Bratislavy s Moskvou, kulminující v poslední době.
Zaměňování oběti za viníka
Ochlazení vztahů obou zemí bylo viditelné už při pražském jednání Visegrádské čtyřky. Její pevnost, už tak chatrnou, erodovaly Ficovy výroky, jež zazněly v době dvouletého výročí ruské invaze. Slovenský premiér cynicky zaměňuje viníky a oběti krvavé války. Podle něj „začala již v roce 2014 řáděním ukrajinských neonacistů“.
Fico obdivně vyzdvihl i osobní roli kremelského vůdce. „Falešné démonizování Putina nepoložilo Rusko na kolena.“ Opomenul jeho válečné zločiny a masakry na civilním obyvatelstvu. Neopomenul údajný klíčový podíl Západu na rozpoutání konfliktu. Případný vstup Ukrajiny do NATO vidí jako „základ pro třetí světovou válku“.
Podobné názory zastává už od anexe Krymu. Je však stále agresivnější v časech, kdy se diametrálně mění přístup Západu k Putinovi. Proto sílí pochybnosti, zda má formát V4 budoucnost. Zatím přežil. Fakticky ale hibernuje na bazální úrovni, přičemž členové čtyřky se poohlížejí po jiných, názorově bližších spojenectvích.
Krátce po schůzce v Praze však následovaly další kroky prohlubující krizi vzájemných vztahů na nejnižší úroveň od rozdělení Československa. Poslední kapkou bylo setkání slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára se Sergejem Lavrovem v Turecku.
Ruské ministerstvo zahraničí jej využilo k vrážení klínů mezi západní spojence. „Ruská strana potvrdila svou připravenost obnovit vztahy se Slovenskem na meziparlamentní úrovni,“ oznámilo, což vyvolalo bouřlivou reakci nejen na Slovensku.
Hluboký rozkol
Slovenský premiér zaměňuje servilitu Putinovi za „suverénní zahraniční politiku“. Česká vláda se podle něj rozhodla „ohrozit slovensko-české vztahy jen proto, že má zájem podporovat válku na Ukrajině, zatímco slovenská vláda otevřeně mluví o míru“.
Tím jen potvrzuje hluboký názorový rozkol. Bratislava se vzdaluje nejen Praze, ale i drtivé většině evropských zemí podporujících pokračování vojenské pomoci Ukrajině. To se projevilo i na pařížském summitu francouzského prezidenta Macrona.
Slovenská opozice viní z posledního vývoje Ficovu vládu. „Vláda SR vede Slovensko do izolace, pálí mosty k sousedům, zbavuje se spojenců a vážně poškozuje národně-státní zájmy,“ uvedl prezidentský kandidát a hlavní soupeř Ficova koaličního partnera Petera Pellegriniho Ivan Korčok, jenž vedl slovenskou diplomacii v letech 2020 až 2022.
Atmosféru na Slovensku dokresluje skutečnost, že Korčok jako jediný z prezidentských kandidátů zásadně odmítá ruskou agresi a upozorňuje na hrozby putinovského režimu. „Pokud přestane bojovat Ukrajina, bude to konec Ukrajiny. A Slovensko bude mít úplně jiného souseda,“ říká a jeho varování není od věci.
Miláček ruských médií
„Rusko potřebuje společnou hranici se Slovenskem a Maďarskem. Myslím, že Fico a Orbán by souhlasili se společnou hranicí s Ruskem,“ zaznělo v ruské státní televizi Rossija 1. Přispívá k tomu Ficova předvolební rétorika, kde sliboval „normalizaci vztahů s Ruskem“.
Fico se stává miláčkem ruských médií. Prezentují ho domácímu publiku jako dalšího „rozumného“ státníka EU, který vidí válku na Ukrajině střízlivě. Popisuje její příčiny stejně jako Moskva, ale vlastním jménem jako lídr členského státu EU. Ukazují na něm nejednotu a „rozklad“ Západu.
„Fico zaujal ke Krymu a Donbasu správný postoj. Ti, kdo tvrdí opak, jen prokazují svou méněcennost,“ chválí slovenského premiéra mimo jiné ukrajinský proruský kolaborant a senátor za okupovaný Krym Sergej Cekov.
Putin ocenil předsedu Smeru už po vyhraných volbách. Fico a Orbán podle něj „nejsou proruští politici, jsou pronárodní, chrání své zájmy a bojují proti závislosti na USA“. To je obvyklá mantra i místních členů „Putinova klubu“.
Ficovi spojenci
Kdo se u nás staví na Ficovu stranu? Rozhodnutí Fialovy vlády odsoudil šéf opozičního hnutí ANO Andrej Babiš. „Pokud s kroky slovenské vlády nesouhlasí, o to spíš s ní má jednat a přesvědčovat ji o změně pozice. Tomu se říká diplomacie,“ nabádá.
Diplomatické rady udílí bývalý premiér, který evropskou úroveň zatěžoval skandály, bojoval s Evropskou komisí kvůli svému střetu zájmů a dnes používá směrem k Bruselu a Ukrajině jen o málo střídmější rétoriku než jeho přítel Fico.
Podle Okamury je lepší spolupracovat s vlastenci, jako je strana Smer, než s lidmi, kteří „prodávají zemi cizím zájmům“. Jistě nemá na mysli ty ruské. Obdobnou popularitu má v neparlamentní národovecké scéně totožného zaměření.
Fico má speciální vztahy s oběma bývalými prezidenty. Miloš Zeman i Václav Klaus ho podpořili už před loňskými volbami. Zeman natočil zdravici a Klaus mu poslal otevřený dopis.
„Pozorně sledujeme předvolební debaty i celou atmosféru na Slovensku. Jsme tím zneklidněni a ve Vašem úspěchu vidíme šanci, aby Slovensko zůstalo demokratickou zemí a aby zůstalo samo sebou,“ napsal Klaus.
„Výsledky slovenských voleb považujeme za důležité nejen pro Slovensko samotné, nejen pro další vývoj ve střední Evropě, ale také v Evropě jako celku. Budou mít dopad i v České republice,“ prognózoval tehdy. Dnes je jasnější, co tím myslel.
Zemanova a Klausova přízeň nevyprchala ani v době stále se zhoršujících vztahů Ruska se Západem. Právě naopak. Zeman přijal Fica a Orbána po vyhrocené schůzce Visegrádské čtyřky. Setkání se podle něj „neslo v přátelském duchu“.
Klaus nezůstane pozadu. Oznámil, že 10. března navštíví Bratislavu, kde se setká i se slovenským premiérem. Nepřekvapuje, že obě bývalé hlavy státu vstoupí i do závěru prezidentské kampaně.
V následujících domácích sněmovních volbách půjde o totéž a ve stejném rozložení sil. Zda se zopakuje „ficovský scénář“ posouvající zemi zpět do sféry východního vlivu. Jeho stoupenci už dávno shodili rukavice.
