Události na Slovensku nabírají rychlý spád. Když Robert Fico opakoval, že nepošle ani jeden náboj na Ukrajinu, dalo se to brát s humorem. Slovenské muniční sklady stejně zely tou dobou prázdnotou. Řada lidí se chlácholila tím, že slovenský premiér něco říká doma a něco jiného v EU, kam si jezdí pro dotace. Omezování pomoci pak ale pokračovalo a úsměv začínal tuhnout. Když Fico opakoval Putinovy lži z Carlsonova kremelského rozhovoru, to už se nesmál nikdo. A vyložený hněv Západu vyvolalo setkání slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem, kdy oba vesele dodali, že se země chystají obnovit vztahy na meziparlamentní nebo kulturní úrovni.
Tento text byl kvůli redakční uzávěrce tištěného Reflexu napsán už v pondělí, ale shrnuje důvody, proč Petr Fiala zrušil společné jednání kabinetů. Nemůžete prostě přijet na jednání V4 do Prahy, vymočit se na koberec a čekat, že vás pozvou příště.
Ještě předtím v několika projevech naskočil Fico na Putinův narativ, že NATO není obranný pakt před Ruskem, ale spiknutí provokatérů proti Putinovi. V jeho světě může za válku na Ukrajině to, že se NATO rozšiřovalo na východ, a tím donutilo Putina útočit hned na několik postsovětských států, včetně Ukrajiny. Problém je, že ve stejném rozšíření, které Putina tak dráždilo, bylo v roce 2004 i Slovensko, a pokud to Ficovi vadí, měl by svou zemi z tohoto paktu vyjmout.
Náš východní soused tak potvrzuje, že jeho vláda si stranu v ruské válce na Ukrajině vybrala. A není to stejná strana, jakou si vybraly státy NATO. Bohužel. I to má už své mezinárodní konsekvence. Třeba, že Italové si chtějí ze Slovenska stáhnout svou protivzdušnou obranu. Robert Fico kam přijede, tam křičí slovo „mír“. Proč se tedy rozčiluje, že jeho země zůstává nechráněná? On chce přece mír, takže mu žádné nebezpečí nehrozí. A pokud by mu hrozilo, vojenská cesta dle jeho vlastních slov stejně není řešením. NATO podle něj stejně jen provokuje Rusko a Rusko by zas na Slovensko nemělo útočit, protože mu přece stačí Ukrajina. Ficova logika je jasná všem jeho obdivovatelům, ale očividně ne jemu samotnému. Jestli se nyní bojí, že jeho jaderné elektrárny zůstanou nechráněné, může o bezpečnostní záruky požádat Putina. Případně je se zbraní v ruce hlídat sám. Na střídačku s Robertem Kaliňákem a Ľubošem Blahou.
Nebo se snad Fico bojí Maďarska? Na setkání V4 v Praze potvrdil s Viktorem Orbánem nadstandardní vztahy, a pokud by ten chtěl uskutečnit své sny o tzv. Velkém Maďarsku, Fico mu jistě části země rád odevzdá. Vždyť je tam plno lidí, kteří mluví maďarsky, a bránit takové anexi by bylo jen zbytečnou eskalací případného konfliktu. A to by rozhodně nikdo nechtěl, protože všichni chtějí mír. A pokud má už teď Fico nějaké záruky od Putina, jistě budou skálopevné. Vždyť Rusko od roku 2014 porušilo jen nějakých 400 mezinárodních smluv svým počínáním na Ukrajině, takže se s ním dá očividně na všem bezproblémově dohodnout.
Robert Fico a ostatní „chcimíři“ se odvolávají na mírová jednání na Ukrajině, která se uskutečnila v roce 2022, po pár týdnech bojů. Rusko tehdy dostávalo všude na frak a Západ se přestal bát pomáhat. S Putinem to vypadalo bledě, a tak se chtěl se Zelenským dohodnout. Jeho povýšenecká administrativa ale dokázala přijít jen s podmínkami naprosto neakceptovatelnými. A sice: Krym bude ruský, Ukrajina bude neutrálním státem, Ukrajina omezí armádu na 85 tisíc vojáků, 342 tanků a 519 děl a také to, že statut dobytých území se dojedná POZDĚJI. Každý svéprávný člověk, když tyto podmínky čte, v nich vidí jasný záměr Ruska oddychnout si, přezbrojit a za pár let si vzít zchromlou Ukrajinu celou. Viděli to i Ukrajinci, a proto tyto podmínky odmítli a nepotřebovali k tomu ani nějaký „rozkaz Borise Johnsona“, jak rádi šíří dezinformátoři, Vladimir Putin nebo právě Robert Fico.
Dějiny ve své nekonečné podlosti zatím opisují další kruh. Po pětaosmdesáti letech je opět Evropa na rozcestí. Slovensko téměř na den přesně padá do náruče totalitního diktátora. Obrací se zády ke spojencům, kalkuluje. Slovensko opět vede lídr, jehož jméno má čtyři písmena. Místo Tiso se jmenuje Fico. Tak snad si současný premiér uvědomuje, jak to tehdy se Slovenským štátem a jeho představiteli dopadlo.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
