Andrej Babiš pokračuje v prezidentské kampani a následuje Roberta Fica a Viktora Orbána. Evropa řeší další pomoc Ukrajině a posílení vlastní bezpečnosti, zatímco šéf ANO stupňuje protiukrajinskou rétoriku. Měl by aspoň říct na rovinu, o co mu jde ve skutečnosti.
Na pozadí dvouletého výročí zahájení invaze ruských vojsk se odehrálo několik událostí. Francouzský prezident Emmanuel Macron svolal do Paříže summit 21 zemí, kde se řešila další pomoc Ukrajině. V Praze se sešla Visegrádská čtyřka a začalo jednání Poslanecké sněmovny, kde šéf hnutí ANO znovu rozpoutal plejádu vulgarit a farizejského populismu.
Macron přitvrdil
Macron vystoupil s nezvykle ostrým prohlášením, kde varoval před rozpínavostí Ruska. Jeho porážka je podle něj nezbytná pro bezpečnost Evropy. „Postoj Ruska se mění. Snaží se zabrat další území a nehledí jen na Ukrajinu, ale také i na mnoho dalších zemí, takže Rusko představuje větší nebezpečí,“ uvedl a slíbil Kyjevu další vojenskou pomoc.
Za „prioritu všech priorit“ označil dodávky munice. Francie se připojila k iniciativě prezidenta Petra Pavla a Fialovy vlády nakoupit munici za 1,5 miliardy dolarů, jejíž financování zatím přislíbilo kolem patnácti zemí. Oznámil vznik nové koalice pro dodávky raket středního a dlouhého doletu.
Macron nevyloučil ani vyslání vojenských jednotek některých členských zemí NATO, nikoli však do bojových linií, což lze brát spíš jako varovný signál Moskvě, že podpora Západu Ukrajině neochabuje, než jako předzvěst reálného počinu.
Reálnější by byly tyto úvahy v případě, kdyby Rusko napadlo členský stát aliance. Proto se mění geopolitická schémata a pohledy na zajištění národní bezpečnosti. Proto se rozšiřuje NATO o Finsko a Švédsko a v řadě zemí stoupají výdaje na zbrojení.
Putin se dušuje, že nemá další imperiální ambice. Totéž ale tvrdil před anexí Krymu a okupací dalšího ukrajinského území. Psychopatovi posedlému slavomamem a vlastní výjimečností se nedá věřit ani slovo.
Babiš kopíruje Fica
Co říká na apely francouzského prezidenta Babiš, jenž se vždycky přátelstvím s Macronem chlubil a neváhal si za ním před volbami dojet do Paříže pro společnou fotografii na sociální sítě? Nic. Svého „přítele“, jen když se to hodí, nepodpořil.
Bývalý premiér navrhuje pravý opak a kopíruje spíš názorovou linii Fica. Slovenský premiér označil Macronův summit za militantní, protože tam „neslyšel jediné slovo o míru a mírových jednáních“. Babiš reaguje obdobně. Při jednání ve sněmovně, kterou zaměňuje za kulisy předvolebních mítinků, znovu zahrál mírotvornou mantru.
„Proč vede vláda a prezident válečnou propagandu, neusiluje o mír a nezorganizuje mírovou konferenci v Praze?“ tázal se šéf ANO, čímž oprášil svůj starší nápad z prezidentské kampaně. Čím to je, že od té doby žádná mírová konference neproběhla? Jsou Macron a většina dalších evropských státníků jen váleční propagandisté?
„Začněme mluvit o míru. Nikdo nechce válku,“ opakuje Babiš floskule bez konkrétního obsahu. Kdo by si přál válku? Pokaždé se ale vyhýbá odpovědi, kdo s kým by jednal a za jakých podmínek může být uzavřen mír mezi Ukrajinou a Ruskem.
Stejnou rétoriku používal v kampani, kde lživě napadal svého soupeře Petra Pavla z chtivosti po válce. Ve snaze vyjít vstříc voličským skupinám z okruhu SPD, KSČM a dalších neparlamentních extremistů najel na protiukrajinskou linii, kterou zesiluje.
Kdo destruuje V4?
Babiš ukazuje, jak by se dnes choval na evropských summitech. Zařadil by se po bok idolům místní proruské scény Fica a Orbána, nikoli Macrona. Zvedá uspořádání mírové konference v době, kdy Putin před volbami stupňuje agresivitu, obviňuje Západ z rozpoutání války a nehodlá se vzdát ani milimetru dobytého území.
Vládce Kremlu požaduje kapitulaci Kyjeva a chce jít ještě dál. Může být úspěšný, pokud na Západě převládnou mnichovanské postoje, u nás nejhlasitěji artikulované šéfem ANO.
O Babišově skutečném spojenectví svědčí i další čerstvé extempore ve sněmovně, kde napadl premiéra Fialu, že prý „systematicky destruuje spolupráci zemí V4“, jelikož se scházejí na úrovni premiérů až po osmi měsících. Nevšímá si, co dělají troublemakeři Orbán s Ficem, a nemusí zdůrazňovat, že by si s nimi rozuměl líp než Fiala.
Není slyšet jeho reakce na slovenského premiéra kritizujícího západní podporu Ukrajiny, „falešné démonizování prezidenta Putina“ a papouškujícího ruskou propagandu, že válku začalo „řádění neonacistů“. Orbánovo vydírání zbývajících 26 zemí EU při každém schvalování pomoci Ukrajině považuje za hájení národních zájmů.
Zřetelnou symboliku má aranžmá, že po jednání předsedů vlád V4 se sešel prezident Pavel jen s polským premiérem Tuskem, zatímco Orbána a Fica přijal ve svém pokoji bývalý prezident Zeman, někdejší klíčový Putinův spoluhráč na domácí scéně.
Oligarchovi vadí oligarchové
Babiš už naprosto bez obalu vyložil karty na stůl, když se vyjadřoval k členství Ukrajiny v Evropské unii v obsáhlé pasáži o zemědělství. „Doufám, že tam nikdy nebude, to by byla úplná katastrofa, hlavně pro nás, další členské státy,“ uvedl. Důvody si vymyslel.
„Česká vláda podporuje nadnárodní společnosti a ukrajinské oligarchy, kteří vlastní 28 procent půdy na Ukrajině a vyrábějí zemědělské a potravinářské produkty v rozporu s normami EU. Tak abychom si vlastně řekli, o čem to je. Ukrajina má nejúrodnější půdu, 33 milionů hektarů. To je nejúrodnější zemědělská půda na světě,“ říká oligarcha, jehož holding vévodí nejen domácímu zemědělskému a potravinářskému trhu, ale je i největším soukromým příjemcem unijních zemědělských dotací.
„Zemědělci protestují hlavně proti ukrajinskému zboží, které není vyráběno podle standardů EU,“ pokračoval a rozlítil se natolik, že ministra zemědělství Výborného, který podle něj zřejmě málo bojuje za jeho zájmy, označil za „lidský odpad“.
Je dobré vědět, o co jde Babišovi v unii především. Je pro něj hlavně dojná kráva pro jeho dotační byznys, což platí i pro další agrobarony. V ukrajinské produkci, jež by se pochopitelně musela přizpůsobit unijním předpisům, vidí jen levnější konkurenci. Dříve tak bojoval proti polskému dovozu.
Co by to hypoteticky znamenalo, kdyby se Ukrajina stala v dohledné době členem EU? Tamní agrokombináty s kvalitní produkcí a dobrými klimatickými podmínkami by cenově přetlačily unijní velkoproducenty. Agrofert by už nebyl největší. To by si navíc vyžádalo změnu evropské zemědělské politiky.
„Vstup Ukrajiny do EU bude znamenat potřebu zastropovat zemědělské dotace,“ tvrdí současný eurokomisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski. Unijní dotace by se tak neměly nadále vyplácet velkým agroholdingům. To mělo platit už dávno, jelikož původně byly určené jen malým a středním farmám.
Bývalý premiér povinné zastropování dotací zablokoval, nebylo v jeho zájmu. Dnes se děsí levnějších dovozů výhodných pro zákazníky a neváhal by kvůli tomu blokovat i vstup Ukrajiny do EU. Cyničtější a odpudivější chování si lze jen těžko představit. Vlastně ano, měřitelné je s postoji současné slovenské a maďarské vlády.
