Zítra se sejde sedmý celostátní sněm hnutí ANO. Jaká kryptická sdělení české společnosti vyšle?
Nikdo asi nečeká od sjezdu ANO biblické ano, ano, ne, ne. Linie hnutí se v minulosti příliš často měnila stejně jako její nositelé. Před půlrokem navíc někteří lidé z vedení ANO ohlásili, že hnutí se bude profilovat jako konzervativní strana. Jedni hovořili o liberálním konzervatismu, jiní o národním konzervatismu a jejich řízenou debatu ve stylu zkoušíme být jako Viktor Orbán měla završit podzimní ideová konference. Ta se nakonec nekonala, ale hnutí mezitím výrazně změnilo rétoriku a dnes je k nerozeznání od voličů SPD i hnutí dezolátů pořádajících čas od času protestní mítinky. Co za tím stojí?
Hnutí ANO získalo ve sněmovních volbách kolem jednoho a půl miliónu hlasů. Sám Andrej Babiš obdržel ve druhém kole prezidentské volby zhruba o devět set tisíc víc hlasů. Vesměs šlo o voliče Okamurovy SPD, který ovšem Babiše výslovně nepodpořil, plus o voliče menších stran z národně konzervativního tábora (Přísaha, klausovci). Právě těmto vrstvám je určena rétorika, která balancuje na hraně podpory Ruska, vystoupení z EU a radikálně obstrukční parlamentní politice.
Tento směr způsobuje jediné. Česká společnost se názorově stále více rozděluje mezi svět reprezentovaný dnešní vládní koalicí, víc liberální a městský, a naopak na venkovsko-maloměstský, jenž požaduje větší moc státu a přerozdělování.
Hnutí ANO se stále více uzavírá do druhého světa, který se snaží zdominovat, což se mu daří. Rétorika posledních týdnů však hnutí ANO odřezává od většiny budoucích koaličních partnerů. Strany z jejich části politického spektra se jich bojí, že jim přetáhnou hlasy. Pro strany z opačného pólu je už jenom kontakt s hnutím ANO velký reputační problém.
Bylo by dobré si položit otázku, jestli to tak bude vždycky, protože minulé krajské a komunální volby ukázaly, že ANO už slušně zakořenilo i ve městech a jen tak nezmizí. V tom je vnitřní rozpor hnutí ANO. Na komunální a krajské úrovni dramatické rozdělení na „my a oni“ nefunguje. Ve většině případů strany vládní koalice s nimi spolupracují, aniž by to způsobovalo nějaké pobouření.
Klíčová je tedy postava předsedy Andreje Babiše, který má neomezenou kontrolu nad celostátní politikou. Dokud on bude hlavou strany, budou změny politické linie nepředvídatelné, jako jsme toho svědky od roku 2011.
Babiš je jednoduše spása i zkáza ANO. S ním i bez něj to jde dobře i špatně současně, čehož si jsou lidé ze stranického vedení vědomi. Takže spíš sázejí na to, mít to „dobré u dvora“ a neprotivit se. Dobře vědí, jak vypadaly první billboardy hnutí a kdo z tehdejších tváří bude zítra na sjezdu.
Pozorovatelé sedmého celostátního sněmu budou v situaci západních analytiků z dob studené války, kteří usilovně četli bezpohlavní komunistický tisk, aby z každého jinak řečeného slova mohli odvodit svoje teorie. Pro ANO však platí něco docela jednoduššího: jakékoli změny linie nevyjdou od skrytých reformátorů z řad delegátů. Ty začínají a končí v hlavě Andreje Babiše.
