Andrej Babiš

Andrej Babiš Zdroj: Blesk:FOTO: Jiří Koťátko / CNC

Martin Bartkovský: Babišovo proruské kejhání na stíhačky. ANO loví ve vodách Rajchla, Vrabela a Okamury

Před necelým měsícem jsem zde psal, jak se z hnutí ANO pomalu stává bezpečnostní hrozba pro Česko. Nedělal jsem si plané naděje na to, že by po přečtení tohoto textu Andrej Babiš a jeho silná dvojka v zádech na rétorice ubrali. Nečekal jsem ale, že by mohli i přidat. Ale přesně to se stalo. A jen to potvrzuje má slova. Do předvolebního ringu vstoupil také Vít Rakušan. V zápase o voliče ale na svých výjezdech bojuje poměrně čestně. Neútočí na kolegy z vládních stran, spíš se jich zastává, a když s těžkým srdcem přehlédneme obří minelu v podobě (ne)podložených úvah na téma zestátnění ČEZ, boj mu u jeho voličů vychází. Hnutí ANO ale od začátku roku rozdává jenom rány pod pás.

Agresívní rétorika všech Babišových poslanců, kterou spustili prakticky ihned poté, co Ústavní soud ČR zcela rozmetal jejich návrh na zrušení novely o snížení mimořádné valorizace penzí, rozdmýchala v české veřejnosti bezprecedentní míru nenávisti. Ta měla za následek dokonce osobní vyhrožování. „Nosím talár prakticky 40 let, byl jsem dlouhý čas trestním soudcem, soudil jsem různé násilníky, zloděje, lupiče i vrahy. Ale nikdy jsem na svoji adresu nedostal tolik urážlivých, nenávistných, výhrůžných projevů jako za poslední týden,“ řekl k tomu předseda Ústavního soudu Josef Baxa.

Na fauly Andreje Babiše a spol. odpověděl druhý tábor podobným faulem. Na sociálních sítích začal kolovat jakýsi seznam údajných proruských osobností a organizací v Evro­pě. Za ním stojí ukrajinský think-tank s názvem TEXTY. V jejich seznamech se nacházejí kromě známých jmen české dezinformační scény i politici hnutí ANO, konkrétně Andrej Babiš a Alena Schillerová. Musím se ale obou opozičních politiků zastat. Kontaktoval jsem prověřené ukrajinské organizace, které mapují ruský vliv v Česku, a všechny jednohlasně tvrdí, že seznamy jsou pochybné, až dezinformační. I prostým pohledem v nich odhalíte odkazy na zavádějící články či na články již dávno smazané. A v některých případech uvádějí třeba osobnosti dávno ­zesnulé.

Ani Babiš, ani Schillerová na žádný seznam proruských zrádců fakticky nepatří a oba se proti tomu začali hlasitě ohrazovat. Jejich populistická honba za hlasy je tam ale řadí mentálně. Sám Babiš začal papouškovat slova kremelské propagandy v rozhovoru pro deník Právo, kde se dopustil mentální ekvilibristiky v rámci nákupu amerických letounů F-35. Ve svých odpovědích předseda hnutí ANO buď prostě jen lže, nebo cíleně vypouští dezinformace. Operuje nereálnými čísly. Srovnává jiné počty letadel, stupně výbavy a kombinuje nákup s pronájmem. Odvolává se na lidi z armády, jimž do úst vkládá značně překroucené výroky. Andrej Babiš zkrátka stíhačky F-35 nechce proto, že mu vyšlo v průzkumu, že je nechtějí nespokojení protivládní voliči. Prostě jen loví ve vodách Rajchla, Vrabela a Okamury.

Jenže když se chystáte do takhle kalných vod, musíte počítat s tím, že budete od bahna. A že u toho budete kejhat jako ruská husa. Stejně tak se nemůžete divit, že vás za ni budou lidé označovat. Hnutí ANO nechce vést o stíhacích letounech ani o české armádě racionální debatu. Chce jen vykřikovat populistická hesla demonstrantů z Václaváku a doufá, že jim to tam díky tomu za dva roky „hodí“ ještě víc lidí. A podle preferencí jim to vychází.

Jenže Vladimir Putin dál zbrojí a evropská i americká liknavost v materiální pomoci Ukrajině mu hrají do karet. Na válku ruský diktátor přesměroval téměř polovinu rozpočtu, takhle rozhodně nejedná člověk, který chce mír. V čele západního světa tak potřebujeme silné osobnosti, které nejenže nebudou se zlem kolaborovat, ale ani se před ním nebudou sklánět. Andrej Babiš tohle zkrátka nechce řešit. Nechce zbrojit, nechce kvalitní zbraně ani efektivní armádu. Nikdy ji nechtěl. Má to za něj celé vyřešit Donald Trump, on si jen sem tam rusky zakejhá a bude se dál věnovat rozvratu veřejných financí a rozkvětu svého impéria. Jenže takový luxus nečinnosti si v době bezprostředního ohrožení ze strany Ruska zkrátka nemůžeme dovolit.

Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>

Reflex 6/2024