Stále probíhá proces u Mezinárodního soudního dvora OSN v Haagu ve věci žaloby Ukrajiny proti Rusku a bude trvat dál neomezeně dlouho, neboť 2. února soud rozhodl, že tato žaloba částečně spadá do jeho kompetence. Není důvod domnívat se, že nějaký rozsudek padne brzy a bude k něčemu nutit stranu, která bude shledána vinnou. Svědčí o tom celá řada předchozích rozhodnutí, která v rámci této pře již padla v předchozích slyšeních, naposledy v září loňského roku.
Ukrajina trvá na tom, že Rusko porušilo své závazky vyplývající z mezinárodní konvence o předcházení zločinu genocidy. Porušení spočívalo v tom, že Rusko zahájilo svou agresi proti Ukrajině na základě falešných obvinění z četných zločinů genocidy proti obyvatelům separatistických nikým neuznaných „republik“ v Doněcké a Luhanské oblastí. Vladimír Putin aspoň tak odůvodňoval zahájení „zvláštní vojenské operace“: „Cílem operace je ochrana lidí, kteří během posledních osmi let byli vystaveni ponižujícímu pronásledování, ba přímo genocidě ze strany kyjevského režimu.“ Ukrajina tedy trvala na tom, že podobné výroky Putina a jiných představitelů ruské oficiální moci „posloužily coby absurdní odůvodnění vojenského vpádu a dlouhodobě pro něj připravovaly půdu.“
Již v březnu roku 2022 v rámci rozhodování v této záležitosti soud OSN nařídil Rusku zastavit vojenské akce na území Ukrajiny jako předběžné opatření. Bylo to opatření nejen předběžné, ale také zcela nezávazné. Zůstalo, jak jinak, bez sebemenšího účinku. Rusko totiž neuznává svrchovanost tohoto konkrétního soudního dvora, jakož i jakýchkoli jiných právních instancí a odmítá jurisdikci OSN v této věci, ačkoli žaloba Ukrajiny je podpořena 32 jinými státy světa. Co se týče Putinových výroků, ruští zástupci trvali na jeho právu používat jakékoli rétorické obraty nebo metafory, které nemohou zakládat důvod pro jeho postih. Putin je beztak tímtéž soudem shledán jako zločinec v jiných trestních kauzách, což mu nebrání v jeho hanebné činnosti. Zrovna teď se chystá na oficiální návštěvu do Turecka, tudíž na území NATO.
Soud v Haagu má na svém kontě již řadu dílčích rozhodnutí v této kauze, přičemž větší část základních obvinění již byla soudem zamítnuta jako neopodstatněná. Za závadné nebylo uznáno ani financování místních separatistů, ani totální diskriminace Krymských Tatarů po zabrání poloostrova. Mírnou důtku dostal Putinův režim jen za nedostatky krymského školství kvůli absenci jakékoli zmínky o tatarském období místních dějin. Darmo mluvit o tom, že až doteď Moskva právem pokládala rozsudky v této věci za své diplomatické vítězství.
Slovník formálních písemností haagského dvora se dokázal dokonce vyhnout použití pojmu agrese při popisu ruského postupu. Každý, kdo si při té příležitosti vzpomene na nedávný rozsudek ve věci údajné izraelské „genocidy“ proti Hamásu, musí uznat, že soud OSN, jako ostatně celá tato organizace, mluví rozdvojeným jazýčkem a že o legitimitě jeho rozhodování lze úspěšně pochybovat. Uvidíme, zda pokračování tohoto procesu v dalších měsících a letech přinese nějaké milé překvapení.
