Přesně dva dny trvalo angažmá hokejového brankáře Júlia Hudáčka v dresu českého extraligového Kladna. Předchozím působištěm slovenského hráče byl klub z KHL Barys Astana, proti čemuž se důrazně vymezila část kladenských fanoušků, středočeský klub s Hudáčkem nakonec rozvázal smlouvu – ten záhy získal nové angažmá v německém Frankfurtu. Celá záležitost nicméně získala takovou mediální pozornost, že se gólmana zastal například i slovenský premiér Robert Fico. Především se také rozvířila odvěká debata, zdali politika patří do sportu. Takže patří, nebo nepatří?
Pětatřicetiletý slovenský hokejový brankář Július Hudáček má za sebou ryze sportovní optikou velice solidní kariéru plnou zajímavých adres. S Košicemi třikrát vyhrál slovenskou ligu, chytal za švédské týmy Frölunda nebo Örebro a na mistrovství světa 2012 byl kupříkladu členem stříbrného slovenského výběru. V sezoně 2013/14 se poprvé vydal do Ruska, konkrétně do týmu Novosibirsku. V ruské soutěži KHL získal ještě další čtyři angažmá – v Čerepovci, Spartaku Moskva, Dinamu Riga (lotyšský tým tehdy hrál ruskou soutěž) a naposledy v sezoně 2022/23 v kazašském Barysu Astana (soutěžícím rovněž v KHL).
Dinamo Riga opustil po propuknutí války na Ukrajině a přijal nabídku od pražské Sparty. Jenomže v loňské sezoně 2022/23 byl zpátky v Kontinentální hokejové lize, když přijal nabídku z hlavního města Kazachstánu ze zmiňovaného Barysu Astana. A právě zde a tehdy nastal problém.
Sovětská hokejová reprezentace neboli „sborná“ platila dlouhé dekády za jeden z hlavních nástrojů tamější propagandy. Propojení hokeje s nejvyšší politikou v Rusku čile funguje dodnes, když zmiňovaná soutěž KHL velice výrazně podporuje Putinův režim. Přímo Barys Astana, za který Hudáček v loňské sezoně nastupoval, sice neplatí za ten úplně nejvěhlasnější a ruské vojáky nejvýrazněji podporující tým na rozdíl od prominentních celků v čele s petrohradským SKA nebo moskevskými CSKA či Dynamem. Přesto je kazašský tým součástí soutěže podporující ruskou agresi na Ukrajině.
Názorová konzistentnost víc než pár bodů v tabulce
Po loňské sezoně Hudáček v Astaně skončil a v té současné si hledal angažmá v českých extraligových vodách. 3. ledna se domluvil s týmem kladenských Rytířů. I jiné extraligové týmy, jako například Hradec Králové, údajně měly v plánu podepsat s Hudáčkem smlouvu, každopádně se zalekly možných reakcí fanoušků a nejen hokejové veřejnosti.
Už o dva dny později vystoupila s jasným vyjádřením na Instagramu jedna ze dvou fanouškovských skupin Kladna známá jako Haldaři: „Od neděle s námi na kladenské tribuně nepočítejte. Mějte názor, jaký chcete, ale my jako Haldaři se zásadně vymezujeme proti podepsání hráče J. Hudáčka, a tím tedy i přijmutí hodnot klubem, které tento hráč reprezentuje. Pro nás je čest, názorová konzistentnost a smysl pro spravedlnost víc než pár bodů v tabulce a momentální osobní prospěch.“
Reakce samotného Kladna na sebe nenechala dlouho čekat – klub v čele s hrajícím majitelem a prezidentem Jaromírem Jágrem, který na fanoušky hodně dá, s brankářem už po dvou dnech ukončil spolupráci (spekuluje se ale o odstupném ve výši 15 tisíc eur). Hudáček pak 8. ledna podepsal smlouvu s německým týmem Löwen Frankfurt.
Co tedy vlastně nejen tuzemským fanouškům vadilo a proč byla celá záležitost natolik jiskřivá? Český hokejový svaz už před dvěma lety jasně deklaroval, že hráči působící v KHL, kteří podepsali smlouvu po zahájení agrese Rusů na Ukrajině, mají dveře do reprezentace Česka zavřené.
Většina českých hráčů se buď vrátila do tuzemské extraligy, nebo si našla angažmá v jiných, většinou evropských soutěžích. Nicméně pětice Čechů v KHL aktuálně stále působí – Dmitrij Jaškin hraje za Kazaň, Lukáš Klok za Nižněkamsk, Libor Šulák působí ve Vladivostoku a dres Barysu Astana obléká duo David Sklenička a Rudolf Červený.
Hráči, již v KHL působili i po agresi Rusů na Ukrajině, nebo dokonce podepsali novou smlouvu během probíhajícího konfliktu, jsou v Česku nadále velice citlivým tématem a jejich odsuzovaní je územ výrazné části tuzemské společnosti. To ale neplatí například v sousedním Slovensku, kde se na tamější hokejisty působící v Rusku nepohlíží ani zdaleka takto striktní optikou.
Z tohoto pohledu ovšem působí bizarně a také jako dvojí metr se jeví angažmá francouzského hráče Yohanna Auvitua, který momentálně hraje za Vítkovice. Hokejista se zkušenostmi i z NHL podepsal smlouvu v Nižněkamsku hrajícím KHL v sezoně 2022/23, tedy dávno po propuknutí ruské invaze na Ukrajinu. Čtyřiatřicetiletý obránce do moravskoslezské metropole přestoupil už v říjnu, což v zásadě nikoho nezajímalo či výrazněji nepobouřilo, jeho angažování rozhodně nevyvolalo byť jen vzdáleně podobnou reakci jako v případě Hudáčka.
Pane Hudáčku, i já se omlouvám
Samotný Hudáček se už coby hráč Frankfurtu ke kauze vyjádřil 10. ledna na svém facebookovém profilu otevřeným dopisem: „V první řadě bych rád jasně a důrazně prohlásil, že jsem a vždy jsem byl zcela jednoznačně proti válce na Ukrajině. Nikdy jsem verbálně, žádným gestem ani ničím jiným nevyjádřil podporu ruskému režimu. To je holý fakt a snaha podsouvat mi cokoli jiného je účelová manipulace.“
Znamená Hudáčkovo bývalé angažmá v Astaně automatickou podporou ruskému režimu? Většina výše zmíněných hráčů včetně Hudáčka podporu Rusku skutečně explicitně do světa nehlásala. Kromě Dmitrije Jaškina, který se loni v únoru stal coby kapitán Petrohradu ústřední postavou propagandistického videa podporující ruskou armádu.
Sám Hudáček v otevřeném dopise například dále píše, že „to byl kvalitní a normální život, který se odehrával především v klubu a s vlastní rodinou tak, jak to v životě hokejisty všude na světě chodí.“ On a další hráči ale zkrátka byli a někteří stále jsou součástí týmů KHL, které hlasitě a viditelně podporují Putinův režim – určitou formu podpory proto, ač možná nevědomě a nechtěně, zkrátka vyjádřili a vyjadřují.
V celé záležitosti se zároveň ukázala také „pragmatičnost“ hrajícího kladenského majitele Jaromíra Jágra, který sportovní stránku povýšil nad tu společenskou. Někteří novináři a komentátoři poukazovali na fakt, že nejslavnější český hokejista všech dob angažoval Hudáčka i přesto, že dlouhodobě nosí na zádech číslo 68 připomínající vpád vojsk Varšavské smlouvy, které rozcupovaly vidinu svobodného života v Československu, potažmo numerem vzpomíná na své dva režimem perzekvované a vězněné dědečky.
Když Frankfurt představil Hudáčka coby posilu, dal si Jágr na svůj instagramový profil koláž novinářů a komentátora – bývalého hokejisty Milana Antoše – kritizujících dvoudenní Hudáčkovo angažmá. Slavná osmašedesátka ovšem příspěvek po chvíli smazala.
Hudáčka se ovšem zastali slovenští politici. Bývalý premiér Peter Pellegrini ve facebookovém videu říká: „Všichni mě znáte jako člověka odsuzujícího jakékoliv násilí…“ a pokračuje už k Hudáčkovi: „Rozhodl se odejít z ruské ligy, ale ve snaze dohodnout se na působení v české lize byl vystavený bezprecedentním útokům a obviňování z podpory ruské agrese. Je neskutečné, v jaké době žijeme… A prosím, všem těm lidem, kteří vás nesmyslně a pokrytecky obviňují, to, Júliusi, promiňte.“
S vyjádřením přispěchal ve sněmovně také současný předseda slovenské vlády Robert Fico: „Je mi líto, co se stalo známému sportovci. Já principálně odmítám takovéto zacházení. Nikdy bych nevtahoval sportovce do špinavých politických her. Pane Hudáčku, i já se omlouvám.“
Dvoudenní kladenské angažmá slovenského brankáře vyvolalo odezvu, kterou český hokej dlouho nepoznal. Především se ale opět potvrdila jedna věc – a sice že politika do sportu zkrátka patří. A to platí jak pro Júlia Hudáčka či Jaromíra Jágra, tak pro všechny ostatní.
