Některé obchodní řetězce zavedly od nového roku svéráznou politiku. U řady položek z nabízeného sortimentu začaly uvádět jejich ceny vyčíslené na dvě místa za desetinnou čárkou, tedy na haléře. Řada zákazníků zprvu vůbec nechápala, co skrze nové cenovky obchodníci sledují. Někteří lidé si dokonce mysleli, že obchody se pomalu chystají na přechod do cen v eurech. Důvod je ale mnohem prozaičtější. Obchodníci se totiž úpěnlivě snaží svým zákazníkům dokázat, že si vzali k srdci snížení daně z přidané hodnoty, a potraviny proto zlevnili. Ale provedení tohoto nápadu je typicky české…
Na úvod se ale vraťme o několik měsíců nazpět. V druhé polovině loňského roku začala vláda Petra Fialy chystat takzvaný konsolidační balíček. Jeho cílem je alespoň zbrzdit tempo zadlužování České republiky. Státní rozpočty v uplynulých letech vykazovaly mamutí schodky, a pokud by vláda dané situaci jen přihlížela, čekal by nás v tomto roce jeden z nejvyšších schodků v novodobé historii země.
Do onoho konsolidačního balíčku namíchali ministři různá opatření jak na straně příjmů, tak i výdajů. Na příjmové straně šlo vesměs o úpravu daní a rušení některých odčitatelných položek. Nejviditelnějším počinem bylo zřejmě zjednodušení systému daně z přidané hodnoty (DPH). U ní už nově platí jen dvě sazby – 12 a 21 procent. A zatímco pivaři v lokálech žehrají na to, že čepované pivo bylo přesunuto z původní (a nyní již zrušené) desetiprocentní sazby na 21 procent, u potravin došlo k přesunutí sazby z 15 na 12 procent. Jinými slovy: otevřel se zde prostor pro zlevnění potravin (alespoň) o 3 procenta.
Ale jsme v České republice. Místní lidé v mnoha ohledech na sobě nechají dříví štípat a mnoho firem (které jim nabízejí zboží nebo služby) to ví. Prim v tomto šiku hrají výrobci potravin a obchodníci. Těm se podařilo v posledních dvou letech národu vnutit důvody, proč se musejí potraviny zdražovat. Díky tomu ceny řady položek vylétly do výšin kdysi nemyslitelných. A tam už zůstaly, vracet zpět se nebudou. A když vláda oznámila, že sníží DPH na potraviny, tak hned začala kampaň výrobců i obchodníků, kteří vršili tisíc a jeden důvod, proč určitě zlevnit nemohou, ale spíš naopak bude potřeba opět zvyšovat ceny. Drahé energie, potřeba zvýšit nízké mzdy zaměstnanců, drahá nafta a tak dále. Každý důvod byl dobrý.
Mezitím se ale stalo něco, s čím tu mnozí nepočítali a mysleli si, že se to nenastane. Český spotřebitel řekl „dost“ a začal se podle toho chovat. Výsledkem jsou rok a půl klesající tržby v maloobchodě, a naopak masové nákupní zájezdy do Polska a Německa. Samozřejmě ne všechno bylo či je v sousedních zemích levnější než u nás. Ale pro řadu položek to platilo a platí. A ty Češi také nakupují. Stovky milionů eur či zlotých tak zůstávají v kasách v zahraničí.
Obchodníci v Česku na to chtě nechtě musí reagovat. Kromě klasických verbálních bitev s výrobci či dovozci zboží o tom, kdo může za vysoké ceny potravin v regálech, proto přistoupili k činu. Nejen že nedošlo k vytrubovanému zdražování, ale naopak u řady položek se obchody snaží ukázat, že zlevnily. A to je právě příklad cenovek spočítaných na haléře. Marketing obchodů se snaží lidem pod kůži vmazat tvrzení, že došlo ke zlevnění potravin přesně o tolik, o kolik se snížila daň z přidané hodnoty.
Prezentované řešení je však typicky české. Nově spočítané ceny nejsou u všech položek, ale jen u vybraných (tady jako nižší DPH neplatí?). V řadě případů jsou nově spočítané ceny zkombinované se zbožím v akcích, čímž se obchodníci snaží vyvolat dojem, že zlevnili ještě více. Navíc u nově spočítaných cen nemá zákazník možnost zkontrolovat, kolik daný výrobek stál před započítáním nové daňové sazby. Zde tak může nastat praxe, která není výjimkou například u povánočních slev, kdy obchodníci před zlevněním cenu ještě navýší a slevu počítají z vyššího základu. U potravin či rychloobrátkového zboží denní spotřeby se takové řešení doslova nabízí. Nebo kdo z vás si přesně pamatuje, kolik před dvěma týdny stála kostka másla, rohlík, 100 gramů šunky, plato vajec nebo kilogram jablek? Nevíte, že? Ale obchodníci ano...
Zvolené řešení má ještě jeden háček. Ceny uvedené přesně na haléře ocení spotřebitelé, pokud platí kartou. Pokud dojde k placení v hotovosti, dochází k zaokrouhlování na celé koruny. Při nákupu jednotlivých položek tak skrze něj může dojít k vymazání nižší ceny. Ale to už je jen taková marginálie, protože pokud člověk dělá větší nákup a kupuje velké množství položek, neřeší, jestli celý nákup byl zaokrouhlen na celé koruny nahoru či dolů.
Jsme na začátku roku. Chování a obchodní praktiky obchodníků bude zajímavé i nadále sledovat. Jednak z důvodu, jak jim dlouho tento „novátorský“ přístup k zákazníkům vydrží, ale i jak budou reagovat na vývoj cen vstupů během roku. Mohou nám vršit desítky důvodů a vysvětlení pro svoji politiku, nicméně brzy se budou moct všichni přesvědčit, jestli to je akceptovatelné. A zda opět nejsme taháni za fusekli. Budeme to totiž moct srovnávat s minulým rokem. Takový okamžik nastane, až obchody zveřejní své loňské hospodářské výsledky a z podrobného studia výsledků bude jasné, jak to doopravdy bylo.
