„Útok na demokracii“, „nástroj totalitářů, sluníčkářů a globalistů“, „podvod“, „protiústavní manipulace“… Takto reagují oponenti na zavedení korespondenční volby, kterou schválila vláda. Opozice slibuje peklo obstrukcí a tvrdý boj, ale rozpoutaná hysterie je velmi přehnaná.
Vláda má korespondenční volbu českých občanů v zahraničí v programu, nejde o blesk z čistého nebe. Po několika odkladech, kdy nechtěla připustit blokování Poslanecké sněmovny obstrukcemi kvůli důležitějším zákonům, jí dala zelenou a nyní směřuje do parlamentu. Jak na ni reagují opoziční strany? Velmi podobně.
Nedostatek představivosti ANO
„Nepochopitelně se hledá cesta, jak do dění v České republice zapojit výrazně více ty, kteří zde nejenže nežijí, ale nemusí mít již ani kontakt s realitou,“ namítá stínový premiér ANO Karel Havlíček. „Rozumím, že tonoucí se stébla chytá a koalice se snaží utéct hrobníkovi z lopaty. Měnit zákony jen proto, že to krátkodobě pomůže té či oné straně, je zvrhlost,“ dodává.
Podle Aleny Schillerové je návrh protiústavní, protože prý není zaručeno, že je to osobní, tajná volba. Její kolega Radek Vondráček míní, že zavedení této možnosti hlasování znamená hazard s důvěrou lidí ve volební systém.
Hnutí ANO přitom mělo zavedení korespondenční volby – tedy údajnou zvrhlost, protiústavní hazard s důvěrou lidí a umožnění volby i těm, kteří nemusí mít kontakt s realitou – v programovém prohlášení vlády v roce 2018.
Babišova vláda šla ještě dál než Fialova. Chtěla umožnit tento typ voleb nejen v zahraničí, ale i v České republice. Jestliže dnes oponenti vytahují problémy s korespondenční volbou ve Spojených státech a Rakousku, týkaly se právě jejího mnohem širšího využívání v domácích poměrech, nikoli v zahraničí.
„Přičítám to určitému nedostatku představivosti v té době,“ odmítá dnes Vondráček námitky, že ANO obrátilo o sto osmdesát stupňů. S takto pružnou představivostí se dá vysvětlit jakýkoli veletoč a část voličů to pokaždé pochopí.
Totalitáři chtějí ovládnout volby
Šéf SPD Tomio Okamura považuje hlas zaslaný poštou za nástroj totalitářů, globalistů a sluníčkářů, jak ovládnout volby, i když by lidé ve skutečnosti hlasovali proti globalistům.
„Jsme přesvědčeni, že korespondenční hlasování je útokem na demokracii a otevřenými dveřmi k případným manipulacím s volebními lístky,“ doplňuje Okamurova pravá ruka Radim Fiala. Pozadu nezůstávají ani neparlamentní subjekty.
„Kde je korespondenční volba, tam je i podvod. Oni ji nezavádějí proto, že jim jde o pohodlí voličů v zahraničí, ale proto, aby se udrželi za každou cenu u koryt,“ hlásá hasnoucí hvězda antisystémové scény Jindřich Rajchl, jehož hnutí PRO v průzkumech preferencí pomalu mizí v kategorii „ostatní“.
„Korespondenční hlasování může ohrozit svobodu volby. Běžný způsob voleb za plentou zabraňuje, aby byl volič při výběru volebního lístku ovlivněn svým okolím. Nahrává manipulaci a padělání hlasovacích lístků,“ tvrdí předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová, která už avizuje ústavní stížnost.
Sluníčkář a podvodník Orbán
Patří už ke koloritu doby, že alarmistická prohlášení o totalitě, ohrožení demokracie a manipulacích státu nejčastěji používají představitelé těch subjektů, které jsou náchylné vnímat zájmy autoritářského režimu Ruské federace po vzoru maďarského premiéra Viktora Orbána. Blízko k němu má i Andrej Babiš, který v šíření mýtů o údajné totalitě nezůstává pozadu.
Jenže v Maďarsku, stejně jako v dalších 21 státech EU a Velké Británii je možné využít korespondenční volbu ze zahraničí už dávno. Kromě Česka není jen ve Francii, kde lze volit přes internet, Chorvatsku a na Maltě. Ve většině zemí EU mohou takto volit i doma a všude prošla testem ústavnosti.
To je ovšem citelná trhlina v konstrukcích, že tam, kde mají korespondenční volbu, pošlapávají osobní svobodu, hrozí podvody a společnost ovládají totalitáři, globalisté a sluníčkáři. Orbán se do tohoto schématu moc nehodí.
Také další námitky jsou sporné. Ani dnes nehlasují za plentou všichni osobně, což se týká „pojízdných uren“ do domovů seniorů, nemocnic nebo domácího prostředí, a nelze stoprocentně vyloučit ovlivňování.
Kdo se bojí voleb?
Korespondenční volba je ve vyspělém světě běžná varianta hlasování a nelze obhájit demagogii, že všude tam, kde existuje, se hroutí demokracie. Naopak tím, že stát usnadní volbu i těm, kteří by jinak museli cestovat stovky i tisíce kilometrů na zastupitelský úřad, vychází svým občanům vstříc. To se týká nejen lidí s českým občanstvím, kteří v zahraničí žijí, ale i těch, kteří tam dlouhodobě pracují nebo studují.
Je proto velmi troufalé prohlašovat, že voliči využívající korespondenční volbu v zahraničí nemají kontakt s realitou. Naopak ho mají často i kvůli svým zkušenostem větší než mnozí populisté, kteří chtějí zemi vychýlit zpět na Východ.
Podobné výhrady nezaznívají poprvé. Bylo by ale věrohodnější říct na rovinu, že nejde o věcný a právní spor, ale o střet politických zájmů.
Ve sněmovních volbách v roce 2021 získaly strany pětikoalice v zahraničí dohromady 85 procent hlasů, ANO 5 procent a SPD 2 procenta při účasti 13 tisíc voličů. Korespondenční volba by otevřela prostor pro zhruba 300 tisíc lidí, což ovšem neznamená, že ji všichni využijí. K vyšší volební účasti v zahraničí by ovšem paradoxně mohl přispět tuhý odpor opozice a její zupácká argumentace.
Alena Schillerová tvrdí, že hlavním důvodem změny volebního zákona je strach koalice z voleb. Totéž ale může platit obráceně. Předpokladem je ovšem taková podoba zákona, která případně obstojí před Ústavním soudem, čehož si musí být dobře vědom hlavně jeho předkladatel, ministr vnitra Vít Rakušan.
To nic nemění na tom, že výhrady odpůrců korespondenční volby nejen v hnutí ANO a SPD připomínají vzhledem k uvedeným okolnostem spíš grotesku.
