Rituál přechodu od jednoho roku do druhého je důležitý nejen v životě člověka, ale i celé společnosti. Proto prezidentská tradice novoročních projevů byla dobrým způsobem, jak se zastavit, vzpomenout na minulý rok a říct si něco o tom příštím.
Na tuto tradici navázal před 34 lety první svobodně zvolený prezident Václav Havel a vůbec se nebál zátěže, jaké sebou nesly frázovité projevy jeho předchůdce Gustáva Husáka. Nakonec rozhoduje obsah. Tohle vůbec nepochopil Miloš Zeman, který tradici zrušil, ale žádnou jinou funkční nevytvořil. Je proto dobře, že nový prezident Petr Pavel se k novoročním sdělením vrátil.
Po jeho posledních projevech byla očekávání hodně malá. Petr Pavel působil jako člověk, který čte frázovité konstrukce vět napsané jeho okolím. Vznikl dojem, že z živého a bystrého chlapa někdo systematicky vytváří „béčkového Havla“. První novoroční projev proto hodně překvapil. Troufám si říct, že celé pasáže si psal nebo aspoň přepisoval sám, a když tak neudělal (slovo k mladým), působilo to jako klišé. Celkový dojem však nebyl vůbec špatný.
Dobrým rozhodnutím bylo aranžmá celé řeči, která se odehrávala v exteriérech mimo budovu Pražského hradu. „Být v terénu“ je přesně to, kam se generál Pavel hodí, aby byl lidem uvěřitelný.
Postup policie by neměl být mimo kritiku
Prezident nenaskočil na vlnu všeobecného truchlení ohledně událostí 21. prosince v Praze. Jednak není dost slov, která by tuto tragédii dokázala popsat. Současně se na „jednadvacátý prosinec“ navěsila falešná prohlášení z různých stran, která chtěla z mrtvých z FF UK vytlouct politický a morální kapitál. Prezident zdůrazňoval, že nás ten čin především nesmí zastrašit a přivést ke změně života. To bylo hodně důležité.
Hlava státu má pravdu, že viník masakru byl jeden a hledání dalších viníků by nemělo zastřít tuto základní věc. Současně se mějme na pozoru před interpretací, která se v oficiálních kruzích šíří a to, že policejní postup je mimo jakoukoli kritiku. Není a neměl by být. Na to je kolem akce z 21. prosince příliš otazníků. Pokud na ně spolehlivě neodpoví vedení státu a její závěry neprojdou veřejnou debatou, bude odvrácenou stranou vznik konspirací. Pak můžeme vytvářet instituce na zkoumání konspiračních teorií, ale nikam se neposuneme.
Když mluvil prezident o české politice je dobré, že zmínil nejen tu „velkou“ parlamentní, ale i „malou“ v regionech, která může mít jenom tu podobu, že zlepšuju svět v určité komunitě. To je přesně masarykovská drobná práce, která má větší efekty na životy lidí než neurotické snahy o přepisování zákonů.
Civilní, uměřený a proreformní
To, že prezident podpořil reformní úsilí vlády, mu určitě nepřinese víc popularity. Je fajn, že hlava státu si uvědomuje, že základem zdravé politiky jsou zdravé veřejné finance. Po deseti letech účelových interpretací z pera minulého prezidenta, zvolejme třikrát sláva. Klíčovou větou bylo, že co dnes z nepopulárních reforem odložíme, to se s větší intenzitou vrátí našim dětem a vnukům.
Základní charakteristikou Petra Pavla by mohlo být, že je to prezident civilní, uměřený a proreformní. Nemá pravdu Milan Uhde, když tvrdí, že je to prezident pro nenáročné. Je to naopak prezident přesně odpovídající pravomocím a možnostem funkce hlavy státu, jak je to popsané v Ústavě České republiky.
Obrovské zevšeobecnění
Kompozičně dobrým tahem bylo oslovit v jednom bloku přímo mladé. Opoziční poslanec Karel Havlíček se ptá, proč se podobně neobrátil na seniory. Odpověď může být tato: celá česká politika od Sobotky, přes Babiše, až po Fialu se neustále točí kolem požadavků seniorů. Někdy je to logické (penze jako největší výdaj státního rozpočtu), jindy si člověk říká, jestli nežije ve světě, jehož pravidla určuje jedna generace. I proto bylo dobré, že prezident vypíchl jinou věkovou skupinu, která ho navíc nadstandardně volila.
Tady se bohužel dopustil obrovského zevšeobecnění, jakoby všichni mladí byli zástupci levicového progresivismu, co se hroutí pod tlakem neustálého sledování sítí a strachu z „hroutícího se životního prostředí,“ což z většiny dělá adepty psychiatrie. Prezidentovými ústy tentokrát promluvil jeden proud mladých, jejichž mluvčí se léta snaží monopolizovat výklad toho, co mladí chtějí a nechtějí. Jak mezi seniory, tak mezi mladými je daleko širší škála postojů.
Euro a milosti
Každý z dosavadních polistopadových prezidentů měl svou aktivistickou linku. Ten současný přesně chápe meze dané mu ústavou a je ve svých vyjádřeních střídmý. Jeho plédování za přijetí eura, které stabilně nechce 70-80 procent populace, by chtělo argumentačně podpořit něčím víc než jenom pocitem. Hlavním kritériem vzdání se vlastní měny musí nutně zůstat ekonomická výhodnost.
Také prezidentovi zatleskejme, že se na rozdíl od Miloše Zemana podřídil duchu ústavy a přijme znovu odpovědnost za rozhodování o milostech. Popularitu mu to sice nepřinese, ale navrací to zvyklosti hlavy státu do svých kolejí. To není málo a chce to jistý druh odvahy.
A trefa na závěr. Možná jako jediný z českých prezidentů výslovně zmínil svou manželku Evu a poděkoval jí za podporu. Malý krok pro něj, velký pro nás všechny, kteří zapomínáme, že bez pomoci svého okolí bychom nebyli tam, kde jsme. I tenhle moment se hodí k žánru novoročních projevů. Petr Pavel ukázal, že i bez patosu a moralizování jde předstoupit před českou veřejnost se srozumitelným poselstvím. Dobře on.
Tímto projevem nastoupil Petr Pavel cestu od „béčkového Havla“ k vlastnímu výrazu.
