Vánoční poselství založené prezidentem Masarykem, později obnovené prezidentem Zemanem, převzal tentokrát český premiér Petr Fiala.
Ještě než stačil cokoli říct, už první pohled na obrazovku navodil určitý pocit, který současného premiéra těžce limituje. Petr Fiala je v mnoha ohledech nezvyklý a netuctový premiér, kterému ohromě škodí image, kterou si možná nevědomě pěstuje. Je to obraz tak trochu podivínského profesora bez manželky (i když ji má), bez dětí (i když je má), které však neudělal součástí své veřejné role. To není premiérská podmínka, jen v jeho případě to dokresluje obraz politika, který byl většině populace dobrý k porážce Babiše, ale zůstal jí těžce lidsky uvěřitelný, a tedy nesrozumitelný.
Premiér Fiala byl možná první ústavní činitel, který ve svém poselství o Vánocích nedvojsmyslně řekl, že to nejsou svátky konané za účelem sledování Popelky, pojídání bramborového salátu salátu a rozdávání dárků. Vánoce jako svátky nejsou o pohodě, která musí být jenom jejich průvodním znakem. Především jsme si v tyhle dny připomínali narození Ježíše a jeho poselství. V tomto smyslu je Fiala jeden z mála hodnotově ukotvených premiérů. Příznivci Andrej Babiše, pro něž není žlab nikdy dost vysoko, se tomu mohou smát, ale současný český premiér tyto a některé další věci myslí opravdu vážně.
Klasická ekonomie přičítá obrovský význam obyčejným lidským očekáváním. Je to stejná položka, která se podílí na hospodářském růstu, jako míra zadlužení, inflace nebo investice. Optimismus je možná opium lidstva, jak tvrdil Kunderův hrdina Ludvík v románu Žert. Rozhodně je to faktor, který mění jak společnost, tak lidi. Jestli tahle vláda něco neumí, pak je to podněcovat optimismus a předávat naději. Fialovi ministři jsou specialisty na tragický životní pocit, k němuž není žádný velký důvod.
Podle odhadu řady finančních institucí by příští rok měla inflace klesnout pod 4 procenta, schodek státního rozpočtu ke dvěma procentům hrubého domácího produktu, otevře se 133 km nových dálnic a digitalizuje se stavební řízení. Tyhle údaje by samy o sobě stačily u nemalého počtu lidí vyvolat hrdost na zemi a její výsledky. Z aranžmá premiérského projevu, rámovaného masivním nábytkem se zaprášenými knihami, se v člověku zrodil spíš pocit stísněné válečné doby, kdy se musí šetřit a vůbec není jisté, jak to vlastně dopadne a jestli na nás náhodou někdo ze vzduchu nezaútočí.
Je velké riziko, že Petr Fiala po „incidentu s Nutelou“ upadne do oblíbené polohy mramoru, z něhož nebude chtít do konce volebního období vystoupit. Pokud by to tak mělo dopadnout, zničí jen to, o čem ve druhé části sám mluvil – pozitivní očekávání. Ano, rok 2024 může být rokem naděje, a nejenom kvůli výčtu hospodářských výsledků, který premiér podal.
