Největší země na Pyrenejském poloostrově nyní prožívá turbulentní politické období. Od poloviny listopadu má sice novou vládu, na kterou Španělsko čekalo od červencových parlamentních voleb, ale její vytvoření ostře rozdělilo tamní společnost.
Socialistický premiér Pedro Sánchez totiž ve volbách nevyhrál, skončil se svými socialisty až druhý za středopravicovými lidovci, ale dokázal si „koupit“ parlamentní většinu velmi kontroverzním tahem v podobě amnestie pro katalánské separatisty.
Jejich lídři byli totiž souzeni za to, že v roce 2017 vyvolali referendum o katalánské samostatnosti. Španělská justice je následně odsoudila k vysokými trestům. Tomu ale unikal lídr nacionalistického tábora a katalánský regionální premiér v době referenda Carles Puigdemont. Ten dosud žije v belgickém exilu, přestože na něj Španělsko vydalo evropský zatykač. Dlouho se zdálo, že Puidgemontovo dočasné bydliště ve města Waterloo zůstane symbolem jeho politické kariéry.
„Pes“ premiérem
Politik, který byl už v exilu zvolen europoslancem a „vysoudil“ si mandát bez toho, aby zajel do Španělska, kde mu stále hrozí stíhání, zažil šťastnou chvilku po sečtení výsledků červencových voleb. Ty premiér Sánchez vypsal po tom, co jeho socialisté drtivě prohráli květnové regionální a komunální volby. Sánchez zdánlivě nesmyslně vyvolal předčasné volby, přestože byl v preferencích daleko za opozičním lídrem, šéfem lidovců Albertem Feijóo. Nebylo to poprvé, kdy se předseda socialistů projevil jako politický kaskadér. Progresivní politik Sánchez vsadil vše na jednu kartu, kdy se rozhodl lidovce v kampani odstřelovat jejich spoluprací s pravicově protestní a hodnotově hodně konzervativní stranou Vox. Šéf lidovců Feijóo totiž zkoušel vystupovat jako umírněný politik, ale jeho regionální kolegové byli výsledkem regionálních voleb donuceni k uzavírání místních koalic právě s kontroverzní stranou Vox.
Sánchez navíc v kampani opět ukázal své politické nadání a například ve svůj prospěch mistrně otočil to, že lidovci ho rádi karikovali komolením jeho jména a dělali z něj v překladu „psa Sáncheze“. Socialisté díky tomu ve volbách téměř dotáhli lidovce, ale na většinu jim to nestačilo ani společně s krajně levicovou koalicí Sumar (česky Suma), která sdružuje tradiční komunisty a jejich moderní verzi v podobě hnutí Podemos. Sánchez si na svou stranu získal ještě část katalánských a baskických stran, ale jazýčkem na vahách stejně zůstalo právě separatistické katalánské uskupení Carlese Puidgemonta Junts per Catalunya (česky Spolu pro Katalánsko).
Hlasy za svobodu
Jeho exilový vůdce dal Sánchezovi jednoznačný nůž na krk. Jeho fakticky jedinou podmínkou byla amnestie pro všechny katalánské vůdce, kteří byli souzeni nebo jako Puidgemont obviněni za organizaci referenda o katalánské nezávislosti. Úřadující premiér měl proto jen dvě možnosti – nové volby nebo převrat ve španělské politice v podobě velmi kontroverzní amnestie. Sánchez si zvolil udržení v křesle premiéra a opět velmi zariskoval. Jeho vyjednavači s Puidgemontem dohodli návrh zákona, který přinese beztrestnost katalánským lídrům. Jedenapadesátiletý lídr španělských socialistů opět projevil, že, jestli mu něco nechybí, tak je to velká politická odvaha.
Kaskadérova většina
Proti záměru amnestie se postavila velká většina španělská justice, která v něm viděla pošlapání právního státu a popření rovnosti občanů před zákonem, kdy politici svou dohodou „ohýbají“ trestní právo a negují rozhodnutí nezávislých soudů. Plán amnestie také vyvolal demonstrace příznivců pravice, kteří jsou tradičně zastánci jednoty státu a španělského politického národa. V Sánchezovu kroku proto mnozí vidí prostý kariérismus, který se nezastaví ani před krokem, ohrožujícím jednotu španělského státu.
Možné odpuštění trestů se zároveň nelíbilo ani Evropské unii, která také měla pochyby o tom, jak dohoda socialistů se separatisty odpovídá hodnotám právního státu.
Ani tenhle tlak ale Sáncheze nezastavil na cestě ke zvolení jeho třetího kabinetu. Ten vytvořil spolu s krajně levicovou koalicí Sumar jako menšinový a většinu pro něj získal prostřednictvím hlasů regionalistů a separatistů z Baskicka, Galicie, Kanárských ostrovů a hlavně Katalánska. Staronový premiér si amnestií „koupil“ další čas v paláci Moncloa, kde sídlí španělští premiéři, ale zůstává otevřené, jak dlouho mu výměnou za toto překročení červené linie v dosavadní španělské politice kabinet vydrží.
Nejistá koncovka
Lídr katalánských separatistů Puidgemont se už totiž nechal slyšet, že Sanchézovu vládu nemilosrdně sestřelí, pokud amnestie nevstoupí v platnost. Úskalí jejího schválení přitom nespočívá v parlamentu, kde ji asi nová většina poměrně hladce protlačí, ale v justici. Opozice ji bez pochyby dá k soudům jako protiústavní a výsledek jejich rozhodování zůstává naprosto otevřený. Možná největší současný talent evropské levice proto jede na dost divokém koni, z kterého může velmi brzy spadnout.
