Nezvládnutá imigrace v Evropě dlouho patřila do kategorie problémů, pro něž se v angličtině vžilo označení „elephant in the room (slon v pokoji)“. Tento idiom označuje nějaký závažný problém nebo kontroverzní otázku, o níž se sice ví, ale v diskusích je toto téma záměrně opomíjeno a nemluví se o něm.
Poslední doba byla vůbec zvláštní v tom, že jsme v Evropě mohli na vlastní oči vidět a někteří bohužel mohli i na vlastní kůži pocítit negativní důsledky tohoto problému. Projevů bylo bezpočet: Od ostrova Lampedusa přeplněného migranty přes války mezi gangy až po masové vzedmutí antisemitských projevů jen špatně skrývaných pod maskou kritiky Izraele a násilnosti během propalestinských demonstrací.
Propustná středomořská hranice
Po covidové pauze se znovu začalo více hovořit o situaci v oblasti kolem Středozemního moře a ožívajícím strašákovi opakování roku 2015, kdy do Evropy přišel více než milion lidí. Nejoblíbenější cílovou destinací tehdejších běženců byly především Německo a Švédsko.
Ne náhodou se jedná o země, kterým se budu v tomto článku věnovat podrobněji. Oba státy byly dlouho známé svou velmi vstřícnou imigrační politikou, jejíž negativní důsledky se projevují právě nyní.
V dalších letech se počty lidí využívajících pro vstup do Evropy středomořskou cestu snižovaly a na minimum poklesly během pandemie covidu, jakmile se ale situace vrátila do normálu, začaly počty nelegálních migrantů opět stoupat.
V letošním roce jsme byli svědky dalšího zvýšení počtu příchozích lidí, jež představuje zátěž nejen pro středomořské státy, které čelí největšímu náporu. Zatímco loni se touto cestou dostalo do Evropy 159 tisíc lidí, letos je už nyní jisté, že to bude podstatně více. Podle údajů ze začátku října přišlo do Evropy přes Středozemní moře už přes 200 tisíc lidí a číslo do konce roku téměř určitě poroste.
Počty příchozích migrantů se pomalu začínají blížit těm z roku 2015. Problém představuje nestabilní situace zejména v Libyi, což vytváří živnou půdu pro pašeráctví, a dále také neochota Tuniska, které má samo problémy s masovou migrací, přistoupit na dohodu s Evropou. Propustná středomořská hranice představuje problém pro celou Evropu.
Gangy ve Švédsku
Přesuňme se ale více na sever. S nezvládnutou migrací se dlouhodobě nějakým způsobem potýkají zejména staré země EU. V této souvislosti byla v posledních letech zvláštní pozornost věnovaná Švédsku. Severský stát se kdysi těšil pověsti jedné z nejbezpečnějších zemí světa, kde nebylo nutné ani zamykat dveře od domů. To se ale v průběhu posledních několika dekád bohužel změnilo.
Na konci září jsme mohli opět slyšet o zvýšeném počtu případů střelby, která byla ukázkou soupeření mezi drogovými gangy. Přestřelky v boji o vliv nad obchodem s drogami ve Švédsku v posledních týdnech připravily o život několik osob. Podle veřejnoprávní televize SVT minulý měsíc v důsledku války gangů zemřelo 11 lidí, letošní září se tak pro Švédsko stalo nejsmrtelnějším měsícem za poslední čtyři roky.
Skandinávská země se dlouhodobě potýká s přestřelkami různých pouličních gangů a bombovými útoky právě v lokalitách s vysokým podílem obyvatel přistěhovaleckého původu. V oficiální zprávě švédské vlády zveřejněné v roce 2021 se uvádí, že každý rok zemřou ve Švédsku při přestřelkách čtyři lidé na milion obyvatel, přičemž uváděný evropský průměr je 1,6 osoby na milion obyvatel. Ze statistik vyplývá, že 85 % pachatelů z těchto „zranitelných oblastí“ se buďto narodilo mimo Švédsko, nebo pochází z přistěhovaleckého prostředí.
Obětí střelby se stávají i náhodní kolemjdoucí, kteří s činností gangů nemají nic společného. Např. v srpnu roku 2020 šokovala nejen Švédy vražda 12leté dívky, která se stala obětí zbloudilé střely při střetu dvou gangů na předměstí Stockholmu.
Války gangů představují natolik palčivý problém, že vlivem této dlouho opomíjené otázky se výrazně překreslila švédská politická mapa. Současná vláda stojí na podpoře protiimigračně zaměřené strany Švédští demokraté, která využívala toho, že problém byl dlouhou dobu bagatelizovaný.
Současný švédský premiér Ulf Kristersson obvinil předchozí socialistické vlády z „nezodpovědné migrační politiky a neúspěšné integrace“. Nevyloučil, že může být použita i armáda, k čemuž vyzvala premiéra dokonce i sociálnědemokratická opozice.
Kde můžeme hledat příčinu současného stavu?
Pro odpověď musíme jít hlouběji do minulosti. Švédsko si totiž zároveň v novodobých dějinách vždy zakládalo na svém statusu humanitární velmoci. Bylo zemí, která vítala imigranty s otevřenou náručí. V roce 1975 si švédský parlament jednomyslně odhlasoval, že se stane multikulturní zemí.
Od té doby prošla do té doby homogenní švédská společnost velmi výraznou proměnou. Nyní se více než čtvrtina tamních obyvatel buďto narodila mimo Švédsko, nebo má oba rodiče původem odjinud.
Příchod mnoha lidí z často velmi odlišného kulturního prostředí se neobešel bez problémů. Právě nezvládnutá migrace měla za následek zhoršení bezpečnostní situace, protože jejím důsledkem vzrostla činnost organizovaného zločinu. Nárůst můžeme pozorovat zhruba od začátku tohoto století.
Švédsko se stalo dokonce jedinou evropskou zemí, kde míra fatálních případů střelby od roku 2000 vzrostla. Navíc za zmínku stojí, že například u vražd můžeme pozorovat jistou stoupající tendenci. Od roku 2015 byl totiž roční počet vražd ve Švédsku vždy vyšší než 100. Mezi lety 1995–2014 překročil roční počet vražd číslo 100 pouze třikrát – v letech 2002, 2004 a 2007.
Pokud nejsou stávající demokratické strany ochotné řešit bolavá témata budící kontroverze nebo se řeší naprosto nedostatečně, lze očekávat jen jediné: Tématu se chopí uskupení, které je populistické nebo radikální, a nakonec vnutí svůj způsob hry i ostatním stranám.
Jako ve třicátých letech
Nemenší pozornost si zaslouží i Německo, které je největší zemí EU. Nezvládnutá migrace byla vedle zelené politiky, jejíž důsledky pocítili tamní občané ve svých peněženkách, nepochybně jedním z faktorů, který se projevil i na výsledcích nedávných německých voleb do zemských sněmů ve spolkových zemích Bavorsku a Hesensku.
Úspěch zde totiž zaznamenala protiimigračně zaměřená strana AfD (Alternativa pro Německo), která skončila v Bavorsku těsně třetí a v Hesensku dokonce druhá.
Počet žádostí o azyl v Německu skutečně výrazně stoupl. Dosavadní číslo za prvních devět měsíců letošního roku je více než čtvrt milionu, což je o několik tisíc více než za celý loňský rok, a situace se stává jen obtížně zvladatelnou. Německo proto oznámilo, že kvůli zvýšenému počtu žádostí o azyl zavádí kontroly na svých hranicích.
Další příliv žadatelů o azyl však nepředstavuje zdaleka jediný problém spojený s migrací. Situace se nyní stala o to horší, že se musí ještě řešit problémy s lidmi, kteří do Německa přišli už dříve. Německo nyní zažilo sérii nepokojů.
Rozbuškou se stal nedávný útok Hamásu na izraelské území. Dalším důsledkem nezvládnuté migrační politiky je zcela nepochybně i antisemitismus u některých lidí pocházejících z převážně muslimských zemí, který se nyní naplno projevil právě v reakci na současné události v Izraeli a Pásmu Gazy.
Německo v problémech
Někteří migranti především z muslimských zemí otevřeně oslavují teroristické činy v Izraeli a nebojí se zcela otevřeně schvalovat útoky Hamásu. Některé akce přerostly v násilnosti. V německé metropoli došlo také k žhářskému útoku Molotovovými koktejly na židovský objekt se synagogou a objevily se zde případy domů pomalovaných židovskou hvězdou.
Není divu, že místní židovská komunita začíná mít strach. Pokud tohle nedokáže evokovat atmosféru třicátých let minulého století, tak už nic.
Navíc v noci na čtvrtek 19. října došlo k obrovským násilnostem v rámci nepovolené propalestinské demonstrace v berlínském obvodu Neukölln, který má vysoký podíl lidí pocházejících z muslimských zemí.
Agresivní výtržníci zapalovali zábavní pyrotechniku a házeli ji na policisty. V tamní ulici Sonnenallee se shromáždilo více než 400 výtržníků a masivně zaútočili na policisty. Útočníci kromě mnoha jiného zapalovali na různých místech podél Sonnenallee auta. Plameny poškodily sedm vozidel.
Hasiči, kteří na místo dorazili, museli ale s hašením počkat, dokud nebude přítomen dostatek policistů, kteří by hasiče ochránili. Až kolem druhé či třetí hodiny ranní se podařilo obnovit klid. Bylo to podruhé za sebou, co došlo k podobnému incidentu, a bilance násilností byla následující: 174 zatčených, 65 trestních oznámení a 65 zraněných policistů.
K výše zmíněným událostem má mnoho co říct dlouholetý tvůrce americké zahraniční politiky, nyní stoletý Henry Kissinger, který je sám člověkem, jehož rodina utekla z Německa před nacisty. V souvislosti s Německem prohlásil, že „bylo těžkou chybou vpustit do země tolik lidí zcela odlišných kultur, náboženství a přesvědčení, protože to v těchto zemích vytváří zájmové skupiny“.
Mnohé Kissingerovy názory mohou být po právu vnímané přinejmenším jako kontroverzní, nicméně v tomto případě měl naprostou pravdu a strefuje se do černého. A jeho slova platí i pro mnoho dalších evropských zemí, nejen pro Německo.
Podobný názor vyslovila i německá etnoložka Susanne Schröterová z Výzkumného centra globálního islámu na univerzitě ve Frankfurtu, která prohlásila: „Máme obrovský problém. Do Německa jsme vpustili statisíce lidí s antisemitským pohledem na svět, kteří s touto nelidskou ideologií vyrostli v zemích svého původu. Ten si s sebou přinesli při příchodu do naší země. Důsledky vidíme v dnešních dnech na našich ulicích."
Propalestinské demonstrace a teroristické útoky
Propalestinské demonstrace se v reakci na nečekaný útok Hamásu konaly i v mnoha dalších evropských zemích se silnými muslimskými komunitami. Ukázaly nám, jak krátkozraká je politika „otevřené náruče“ a bezbřehého multikulturalismu. Někteří demonstranti zde otevřeně vyjadřovali podporu islamistickému hnutí Hamás a volali po zničení Izraele.
Poslední dny se obecně odehrávaly ve znamení zvýšeného množství projevů antisemitismu a také teroristických útoků. V posledních pár týdnech se v Evropě výrazně zkrátily intervaly mezi teroristickými útoky lidí hlásících se k radikálnímu islamismu.
Ve Francii byl 13. října při teroristickém útoku na střední škole v Arrasu zavražděný učitel. Útok spáchal 20letý Mohammed Mogučkov narozený v ingušském městě Malgobek. Jednalo se o člověka, který byl v minulosti studentem této střední školy a do Francie se dostal s rodinou v roce 2008, když mu bylo necelých pět let a byl ještě nezletilý.
V únoru 2014 rodině Mogučkovových zamítli azyl a zadržela je pohraniční policie v ubytovně v La Guerche-de-Bretagne. Zde ji od září 2013 zadržovali v domácím vězení, než ji odvezli na letiště v Rennes, odkud měla být přes Paříž deportována do Moskvy.
Jenomže rodiče Mohammeda Mogučkova odmítli nastoupit na let do Moskvy a rodina byla umístěna do administrativního detenčního centra v Mesnil-Amelot. Zadržení ale bylo zrušeno poté, co se na podporu rodiny Mogučkovových shromáždily Francouzská komunistická strana a nevládní organizace MRAP (Hnutí proti rasismu a za přátelství mezi národy), CIMADE, RESF (Síť Vzdělávání bez hranic) a další sdružení. Řízení o deportaci bylo okamžitě zastaveno.
Laxnost bezpečnostních služeb
V srpnu 2022 mu byla zamítnuta žádost o azyl. Vyhoštěný však nebyl kvůli pravidlu o "absolutní ochraně před vystěhováním“, protože do Francie emigroval před dovršením třinácti let. Pouhých jedenáct dní před útokem začal být veden u tajných služeb jako nebezpečný pro stát a jeho okolí několikrát varovalo policii před jeho chováním.
Máme zde tedy člověka, který představoval hrozbu a správně měl být už dávno vyhoštěný. Všichni věděli, co je zač, ale nikdo s tím nic nedokázal udělat. Mimochodem, i jeho starší bratr Movsar byl vícekrát odsouzený za teroristickou činnost. Stalo se tak mimo jiné proto, že se před několika lety pokoušel dostat do Sýrie, kde měl v úmyslu bojovat v řadách Islámského státu.
O pár dní později, 16. října, Evropou otřásl další teroristický útok, tentokrát v centru Bruselu, při němž byli zavraždění dva švédští fotbaloví fanoušci, kteří byli na cestě na stadion. Belgická prokuratura posléze uvedla, že muž podezřelý z pondělního útoku v Bruselu je 45letý Tunisan Abdesalem Lassoued, který se měl dostat do Evropy v roce 2011 přes Lampedusu a v Belgii neúspěšně žádal o azyl.
I tento člověk měl být správně vyhoštěný. Celých více než deset let žil v Evropě ilegálně, ale nemusel příliš řešit obavy z vyhoštění. Nejprve pobýval krátce v Itálii, neúspěšně se pokoušel dostat do Norska a mezi lety 2012–2014 žil ve Švédsku, kde byl vězněný za drogové přečiny.
Poté byl navrácený zpět do Itálie, kde žil až do roku 2016, kdy ho italské zpravodajské služby údajně označily za nebezpečného a ohroženého radikalizací. Měl totiž plánovat cestu do Sýrie, aby se tam přidal k ISIS.
Úřady v Belgii, kam odešel, o tom byly informovány, neměly čas to ale řešit. Podobných případů byl v té době bezpočet. V roce 2020 mu byl zamítnutý azyl v Belgii, nicméně Abdesalem Lassoued rozhodnutí ignoroval a zůstal. Nebylo možné ho vyhostit, protože úřady nevěděly, na jakou adresu mu mají poslat rozhodnutí o vyhoštění.
Po útoku muž zveřejnil video, v němž se přihlásil k činu a uvedl, že se inspiroval Islámským státem. Radikalizoval se dříve a už v minulosti byl v hledáčku tajných služeb, nicméně jeho případ se nepovedlo prověřit, tak ho uzavřely. Nakonec byl den po útoku postřelen při zatčení v kavárně v bruselské části Schaerbeek a svým zraněním nedlouho poté podlehl.
Na těchto případech dvou teroristů vidíme, jak nesmírně důležité je pro bezpečnost celé Evropy, aby se vyhošťovali všichni lidé, kteří pobývají na území EU nelegálně. U lidí, kteří jsou v hledáčku tajných služeb jako možná bezpečnostní hrozba, to platí dvojnásob.
Bernard Clerfayt, starosta zmíněné části Schaerbeek, řekl, že tento případ neuskutečněného vyhoštění není zdaleka ojedinělý. "Existují tisíce a tisíce příkazů k opuštění země, které nebyly provedeny, a co víc, postup neobsahuje žádné ustanovení pro sledování adres všech těchto lidí," prohlásil.
Naivní přístup musí skončit
Útoky těchto tzv. osamělých vlků v evropských zemích mají jednoho společného jmenovatele – nezvládnutou migraci ze strany EU. Přílišnou otevřeností vůči migrantům jsme si zbytečně vytvořili atmosféru strachu.
Musíme okamžitě přehodnotit náš naivní přístup k migraci! Evropské země musejí vědět, koho přijímají. Jinak si zadělávají na ještě větší problémy, než mají dnes. Budou mít přímo na svém území ještě více lidí stavějících se nepřátelsky nejen vůči Izraeli, ale také vůči evropským demokraciím, navíc neochotných respektovat zákony a pravidla zemí, které je nechaly žít na svém území.
Jakákoliv účinná opatření dlouhodobě blokuje levice. Proto vítám, že šéfka EK Ursula von der Leyenová minulou středu na tiskové konferenci uvedla, že členské země musí mít možnost donutit osoby, které jsou považované za hrozbu pro národní bezpečnost – jako například bruselský střelec – k okamžitému návratu do vlasti.
Cílem Komisí navrhované návratové směrnice je přepracovat současná pravidla, podle nichž jsou tyto návraty pro členské země povinné. Text se však již více než čtyři roky zasekl v Evropském parlamentu kvůli liberálům, socialistům, zeleným a krajní levici.
Nebezpečí dalších útoků
Pokud se nic nezmění, tak se obávám, že podobných útoků bude i nadále přibývat. Útok Hamásu dodal mnoha jeho příznivcům v Evropě odvahu navázat na jeho činy. Musíme se v těchto dnech zaměřit na vnitřní bezpečnost.
Evropská vstřícnost (či spíše naprostá hloupost) k těmto lidem je zarážející. Koho jiného než takové lidi bychom měli vyhostit? Naší prioritou teď musí být zlepšení návratové politiky a zastavení nelegální migrace.
V Evropském parlamentu už o to usilujeme dlouho, teď to snad dojde i ostatním stranám. Zvláště útoky lidí, kteří v Evropě neměli co pohledávat, představují varování pro všechny země EU, aby se ilegální migrace začala řešit. Podobní lidé tu nemohou být vůbec vpuštěni, a pokud se sem dostanou, musí být co nejdříve posláni pryč.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL
