Hledaný Čermák, odsouzený za propagaci terorismu na pět a půl roku, se už od konce srpna vyhýbá nástupu trestu. Pro své příznivce natáčí videa, v nichž napadá vládní představitele, vyhrožuje „vlastizrádcům” likvidací a vyzývá k ozbrojenému povstání proti demokratickému zřízení v ČR. Poslední Čermákovo video se na sociálních sítích objevilo v neděli.
Hledaný muž se v posledním videu vysmívá ministrovi vnitra, že ani „neumí pořádně zavírat”, tvrdí, že za ním stojí „nejsilnější velmoc světa” (mává přitom však vlajkou Ruska, nikoliv USA, což je matoucí). Čermák také vyzývá „Čechoslováky, aby vynesli konečně ty parchanty za tu držku ven.” Těmi „parchanty” myslí odsouzený muž patrně českou vládu a obecně všechny, kdo nesdílí jeho světonázor, podle něhož je Putinova genocidní diktatura majákem civilizace a rájem na zemi. Nakonec Čermák vyhrožuje, že pokud se „Čechoslováci” nepostaví na odpor, udělá to on a „přijde s takovou armádou, že se budou všichni divit”.
Nás nedostanete
Video působí uboze komickým dojmem a je natočené spíš u dálnice na Beroun než na předměstí Moskvy. Ministr Vít Rakušan se na svém Twitteru pustil do rozboru, že Čermákovy internetové tanečky s vlajkou vypadají „krajně nepřesvědčivé”, přesto by měl hledaný muž prý zvážit, zda „pár let v českém vězení není lepší než doživotí v Putinově totalitě.” To je jistě pravda, kauza uprchlého Čermáka však zatím není pro represivní složky českého státu dobrou vizitkou.
Tuzemští milovníci Putinova Ruska a různí „vlastenci” zamilovaní do bizarních konspiračních teorií často kritizují dnešní dobu za přehnanou politickou korektnost. Tedy nekorektně: Čermák a lidé, kteří ho podporují a posílají mu peníze, vesměs nepatří k nejostřejším tužkám v penálu. Přesto se této podpůrné síti daří už dva měsíce Čermáka ukrývat někde v kozím chlívku či ve sklepě za uhlím a ještě s ním natáčet pindy na internet. To vše v zemi, která má jeden z nejrobustnějších policejních sborů v Evropě.
„Čechoslováci”, na něž se Čermák obrací, tedy lidé, kteří neuznávají legitimitu České republiky, policii označují za „korporátní ochranku” a chodí dělat bezprecedentní kravály k soudům, jako v případě stání s Čermákovým kamarádem Tušlem v červnu tohoto roku, v podstatě prostřednictvím videí s Čermákem českému státu vzkazují: nás nedostanete.
Suveréni a říšští občané
Od „Čechoslováků” se distancuje i domácí národovecký mainstream. Pro Okamuru či Rajchla jsou lidé, kteří věří, že jsou „legitimními vlastníky ČR”, což kombinují s vírou v zákeřné působení 5G sítí, zmizelou civilizaci obrů, existenci tajemné říše Tartárie na území dnešního Ruska, vesmírné ještírky, ilumináty a jakoukoliv další ptákovinu, nalezenou na internetu, přeci jen příliš extrémní. V rámci ČR se k „probuzeným a živým Čechoslovákům” hlásí stovky, maximálně malé tisíce lidí. Politicky či spoločensky je jejich vliv nulový.
Něco jiného je však bezpečnostní hledisko. Idea „suverénních občanů”, kteří neuznávají demokraticky zvolený parlament, zákony země, v níž žijí, ani legitimitu státu, není českým specifikem. Přišla k nám z „Čechoslováky” tak nenáviděného Západu. Podobné skupiny se začaly objevovat ve Spojených státech v sedmdesátých letech minulého století. Hnutí suverénních občanů, jak se tomuto ideovému proudu přezdívá v Americe, má své kořeny v prostředí občanských milic, radikálních náboženských spolků a krajně pravicových organizací. Američtí „suveréni” se v minulosti už v řadě případů dostali do ozbrojených střetů se státní mocí, jako v případě sekty Davidiánů, kteří se v roce 1993 zabarikádovali na ranči poblíž texaského města Waco.
Zásah policie, FBI a agentů Úřadu pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny (ATF) si tehdy vyžádal na osmdesát šest mrtvých. U našich západních sousedů zase existuje volný spolek Říšští občané, jehož členové věří, že Německé císařství z let 1871 až 1917 nikdy právně nazaniklo, a oni se stále cítí být jeho občany. Příznivci Říšských občanů spáchali podle německé policie jen za poslední desetiletí celou řadu závažných zločinů, včetně vražd, a v prosinci minulého roku byla řada sympatizantů spolku zatčena pro přípravu ozbrojeného převratu v zemi.
Žádná tolerance
Tomáš Čermák, mávající kdesi u lesíčka ruskou vlajkou, či Jana Peterková, žvatlající v livestreamu o boji s režimem, působí spíše komicky než nebezpečně. Ale Jaromír Balda také na své okolí působil jako neškodný vesnický děda s harmonikou, dokud nepokácel stromy na železniční trať, což jen náhodou neskončilo vážným zraněním či smrtí cestujících.
Variantu, že se podobný nápad dříve či později vylíhne v hlavě některého ze zfanatizovaných „Čechoslováků”, nyní nelze vyloučit. Jakkoliv jsou nedávné Čermákovy výhružky o tom, jak se vrátí do Čech s armádou a zatočí s vlastizrádci, mimo realitu, policie by měla dát jasně najevo, že vyhýbání se trestu a otevřeně teroristická a kolaborační rétorika se nebudou v Česku tolerovat nikomu. Nejlépe tak, že Čermáka najde a dopraví tam, kam patří. Do vězení. I kdyby při pátrání po uprchlíkovi měly represivní složky prohledat celé Československo. Lidí a prostředků na to mají dost.
