Zdá se že lidé jsou nepoučitelní. Na jedné straně si chtějí dělat vše podle libosti, což je správné, na straně druhé při jakémkoli problému ihned volají po pomoci státu, což je někdy nesmyslný požadavek. Viděli jsme to v posledních dnech při volání, ať stát neprodleně zabezpečí odvoz Čechů z Izraele, kde se po útocích palestinského zločinného hnutí Hamás na části území odehrávaly odporné násilné scény. Ty podle dostupných informací nezasáhly žádného českého občana. Nevíme ani o tom, že by byl někdo z našich občanů zraněn či dokonce zahynul. Všichni naši lidé, kteří se v inkriminovanou dobu v Izraeli nacházeli, tam byli dobrovolně a každý z jiných důvodů. Všichni věděli, že ve Svaté zemi se občas bezpečnostní situace může rychle zhoršit. S tím je nutné počítat. Chtít pak proto po státu, ať za nás řeší všechny problémy, je nepatřičné.
Pokud někdo cestoval do Izraele na dovolenou s cestovní kanceláří, tak pomoc mu má především zabezpečit ona. Na to je ustrojena, pojištěna a má mít mechanismy, jak to zařídit. Pokud se tak neděje, tak jste cestovali se špatnou kanceláří. Pokud někdo cestoval do Izraele individuálně, je to v první řadě jeho vlastní odpovědnost, jak si poradí v nesnázích. A pokud někdo v Izraeli pracoval či studoval, tak se musí obrátit o pomoc na svého zaměstnavatele, školu, partnera atd. Po vyčerpání všech těchto možností je až pak na řadě stát a využití jeho možností. Slyšeli jsme teď dokonce stesky, že někdo z Čechů nemá peníze, aby se třeba jinou cestou dostal domů. Pak ale nemá jezdit do Izraele, kde se může stát v případě útoků cokoli. Musí dopředu kalkulovat s tím, že má mít finanční rezervu na nouzová řešení. Jinak se chová hloupě a nezodpovědně.
V Izraeli to v minulých dnech nebylo jiné než v jiných zemích světa, které nejsou pro pobyt či cestování úplně bezpečné. Těch je mnoho, a přesto tam někteří Češi jezdí. Je to na jejich vlastní riziko. Není to problém státu. Podobné to bylo v červenci při velkých požárech na řeckém ostrově Rhodos. Někteří turisté chtěli, aby jim pomohl stát, jenže to byla věc, kterou má řešit jejich cestovka.
V případě Izraele, lze samozřejmě pochopit, že po zrůdnostech páchaných Hamásem a vypálení tisíců raket, u mnoha Čechů, kteří se právě v tu dobu nacházeli v postižené zemi, přišly obavy, strach, stres a šok. První myšlenka, která pak člověka napadne je logická – potřebuji rychle domů, potřebuji do bezpečí. A v tom si už ne každý, který jel do Svaté země, kde se po desetiletí občas vyskytnou bezpečnostní problémy, umí poradit. V tom je ale právě riziko podobného pobytu v takové zemi. Že všechno a ihned má pak zařídit stát, je nesmysl. Stát může udělat mnohé, ale není ani všemocný, ani dokonalý. Kritika, jak někoho odvezl či neodvezl český vládní speciál, kdo letěl dříve a kdo později, a komu údajně česká ambasáda v Tel Avivu pomohla a komu nepomohla, je nespravedlivá. Prvotní zodpovědnost vždy padá na toho, kdo někam do ciziny odjel, protože to bylo jeho rozhodnutí.
Český stát v péči o své občany zareagoval i v případě Izraele standardně. Udělal víc, než musel, protože on vlastně některé věci dělat nemusí. Navíc nedělejme z toho žádné hrdinství, jak se to snaží prezentovat někteří vládní politici. Byla to normální postup, i když se musel udělat i neobvyklými postupy. Nedůstojné pak byly nechutnosti, které v tomto případě předvedl (jako obvykle) vůdce opozice Andrej Babiš. Ten by všechno udělal „lépe a rychleji“. Svatá ty prostoto, to vážně někdo zapomněl na naprosto chaotické Babišovo řízení státu v době covidu? Bylo to příšerné a nepřímo to vedlo k smrti mnoha lidí. Mezitím si Babiš v minulých dnech odskočil miliardářským letadlem do Albánie na fotbal. Proč místo toho nezaletěl pro „naše lidi“ do Izraele?
Část občanů si také stěžuje na práci české ambasády v Tel Avivu. Ta má, podobně jako jiná naše velvyslanectví, nouzovou linku právě pro řešení podobných události. Představme si ale, že na ní ve vypjatých okamžicích volají desítky či stovky lidí. Jistěže ne všechno je pak možné vyřídit hned a ke spokojenosti každého. Jeden muž si například vášnivě stěžoval na sociálních sítích, jak se na něj česká ambasáda „vykašlala“ – že se nebylo možné dovolat, že nevěděl, co s ním bude. Ale odletěl první repatriačním letem s ministrem Lipavským do Prahy. Tady něco nesedí. Nikdo vám nepomohl a vy letíte hned prvním možným letadlem domů?
Takže selhal stát v případě návratu těch svých občanů, kteří chtěli odjet z Izraele? Neselhal. Vše se nakonec zvládlo. Opakovaně ale selhává zodpovědnost těch, kteří někdy po pomoci státu volají. Při cestách do ciziny nikdy nelze úplně vyloučit, že něco nevyjde, že se stanou věci nepředvídatelné a dokonce nebezpečné. S tím musíme při cestách počítat a být připraveni je sami řešit. Stát má přijít na pomoc až v druhém sledu.
