Nedělní polské volby se staly dalším dílem souboje dvou velikánů politiky u našich severních sousedů – Jarosława Kaczyńského a Donalda Tuska. Zatímco v ostatních zemích Visegrádu mají Babiše, Orbána a Fica a k nim se vztahuje celá politika, v Polsku, obrazně řečeno, bojují dva podobně výrazní kohouti na jednom smetišti.
Je to vlastně fascinující příběh, přesněji dva příběhy. Dva muži, kteří jsou teď ztělesněním dvou zcela protichůdných polských politických světů, mají v životopise spoustu stejných prvků, ačkoli se dnes už neshodnou na ničem jiném než na podpoře Ukrajiny.
Z jednoho hnízda
Oba byli aktivní v protikomunistické opozici před pádem totality, oba patřili k širokému antikomunistickému hnutí kolem nezávislého odborového svazu Solidarita. Jak ve Varšavě narozený právník Jarosław Kaczyński, tak z Gdaňska pocházející historik Donald Tusk hráli výraznou roli v přechodu Polska k demokracii. Když se široké solidaritní hnutí začalo dělit na různé tábory, každý z nich zamířil jinam. Kaczyński byl dokonce předsedou křesťanskodemokratické Dohody středu (PC), zatímco Tusk se stal významným členem Liberálně demokratického kongresu (KLD). Každý tím projevil svou trochu odlišnou představu o polské politice, ale dlouho ještě patřili ke stejnému táboru, který v mnoha rozličných podobách stál proti postkomunistům z přejmenované komunistické strany. Solidaritní pravice se ale celá 90. léta různě štěpila a následně zase spojovala. Staré strany mizely a k moci se vrátili postkomunisté. Za jejich vlády plné skandálů se do politického popředí opět vrátili jak Tusk, tak Kaczyński. První z nich se zařadil mezi tzv. tři tenory, kteří založili zbrusu novou středopravicovou a spíše liberální či liberálně konzervativní Občanskou platformu (PO). Naopak Kaczyński opět spojil osud se svým dvojčetem Lechem a dali dohromady primárně antikorupční a hodnotově spíše konzervativní uskupení Právo a spravedlnost (PiS).
Prasklina
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
