Jindřich Rajchl a jeho řečníci v sobotu na pražském Václavském náměstí nabídli při protivládní demonstraci všechno, co se dá jen trochu na současném dění v Česku kritizovat. Nenabídli ale nic nového. Zda bude něco podobného stačit na úspěch v příštích volbách, ještě uvidíme, protože opoziční tábor je široký, rozdělený a má stejná témata. Soudě podle posledních Rajchlových projevů, on sám míří k podobě křížence Viktora Orbána a Roberta Fica, tedy vůdce se zázemím spíše mimo velká města a s voliči, kteří natahují ruku po pomoci státu, koketují s vypjatým nacionalismem a Západ pro ně představuje problém. Rajchl tak chce být kočím české buranokracie, ke které ovšem můžeme připočítat i Andreje Babiše, Tomia Okamuru či Zuzanu Majerovou.
Rajchl se obrací k publiku, které je protipólem prozápadního pojímání politiky ve velkých městech, jež je plodem listopadové revoluce. Lovit má zatím kde. Sociální demokracie i komunisté jsou mimo Poslaneckou sněmovnu, Okamura je už hodně okoukaný, Majerové Trikolora je nerelevantní a slabý rétor Babiš, není člověkem, které dokáže strhnout davy na náměstích. Jeho velké a silné hnutí ANO spíše funguje jako sněhová koule, která po cestě nabaluje voličské nespokojené vločky. Rajchl ale vycítil, že část společnosti v době mobilní konzumace informací a života na sociálních sítích, chce vidět akci, chce být přímo zatažena do řešení problému, protože si pak mylně myslí, že je více důležitá, než ve skutečnosti je. Toho umí předseda strany PRO využít i zneužít.
Kdo je buran?
Pokud jde o buranokracii, se kterou máme v českých zemích bohaté zkušenosti zejména z dob komunistického režimu, myslím tím něco jiného, než jaký výklad nabízí čeština. Použiji slova známého publicistiky Bohumila Doležala, který to popsal přesně: „Buranem se v hovorové řeči někdy omylem rozumí člověk prostý, nebo snad dokonce jen venkovský. Omyl! Buran může umět čtyři světové jazyky a být odborníkem na informatiku nebo experimentální biologii. Naproti tomu většina prostých a venkovských lidí nejsou vůbec žádní burani. Definice burana, kterou podávám, zní: hulvátský chrapoun, který nebere ohled na Boha ani na bližní, který vždy u sebe začíná i u sebe končí a na zřeteli má jen sebe.“ No a takový je Jindřich Rajchl, přestože se zaklíná něčím jiným. Pokud někdo touží být v demokratické zemi silným vůdcem, vždy bude muset myslet jen na sebe.
Rajchl i všichni ostatní vystupující v sobotu na Václavském náměstí slíbili, že kdyby byli oni u moci, všechno se zlepší: platy, školství, zdravotnictví, lidi budou na sebe hodnější, budeme mít více demokracie a svobody a země česká bude jen země česká. Tak určitě… V politice je na druhou stranu ale obvyklé, že se před volbami všechno slíbí a pak se to nedodrží. U Rajchla to nebude jiné (tedy pokud by v nějakých volbách uspěl). Kdyby si totiž jeho podporovatelé přečetli program strany PRO, byli by zmatení.
Past pro Rajchla
Program, který strana propaguje na svém webu, nesouzní s tím, co se křičelo na sobotní demonstraci a jakou potenciální skupinu voličů protestující představují. Části publikovaného programu by totiž mohla od Rajchla převzít i nějaká vládní strana. Zatímco na demonstraci Rajchl říká, že „musíme odejít z bruselské kolonie“ a dav by nejraději z EU ihned vystoupil, v programu se píše, že máme být členy Evropské unie. Jsou v něm i pasáže věnující se ekonomice, které kdyby se naplnily, tak by musela štědrá ruka českého státu přestat rozhazovat. S tím ale demonstrující zjevně nepočítají, naopak chtějí vyšší důchody, chtějí vyšší dávky a ty „vyžírky z Ukrajiny by vypakovali“. Kdo by pak dělal za Ukrajince práci, kterou Češi už mnoho let dělat odmítají, nikdo neřeší. A zapomněl jsem, že vůbec nejdůležitější věcí je podle Rajchla vzor 2023 mír. To jsme slyšeli od komunistických bubáků kdysi každý den. I tehdy mělo ten mír zajišťovat imperialistické Rusko.
Rozhodující pro příští volby do Poslanecké sněmovny bude, zda se podaří do té doby změnit ekonomickou situaci v zemi. Pokud ne, bude to vládní pětikoalici pořád oslabovat. Slabinou opozice zase je, že kohoutů je na jejím smetišti moc. Navíc všichni chtějí být jako maďarský gróf Orbán, zatímco on je jen jeden. Rajchl, protože je mimo sněmovnu a nemůže hodiny zadarmo blábolit ve veřejnoprávní České televizi jako Babiš a Okamura, musel vytáhnout na náměstí. Nadržená a rozčílená masa se ale vrací na náměstí jen když uslyší silnou rétoriku se silnými sliby. Pokud možno čím dál silnější rétoriku. A to může být pro Rajchla past. Není jasné, co by chtěl nabízet dál, koho dalšího by chtěl vytáhnout z rukávu (vystupující hosté na demonstraci na Václaváku byla většinou druhá liga). Zatím toho moc vymýšlet nemusí, protože vláda je v letargii. Jenže i to se před volbami změní. Rajchl se bude muset radikalizovat, a to často vede k velkým chybám, které mohou znamenat rychlý konec.
