Někdo by mohl nabýt dojmu, že katolický kněz bude zarputilým nepřítelem lidí s odlišnou než heterosexuální orientací. Je to pochopitelně předsudek, který může zapříčinit mnohá nedorozumění. Dovolím si ještě upozornit, že si rozhodně neosobuji právo hovořit za církev, protože tak mohu činit pouze sám za sebe, a to na základě své životní zkušenosti a hlasu svědomí.
Budu zcela upřímný. Dlouho jsem měl z obdobně zaměřených řeholních bratří a kněží nefalšovaný strach. V církvi tvoří opravdu velmi mocnou skupinu, s níž není radno se dostat do křížku. V Římě jsem se jednomu takovému spolubratru františkánovi musel bránit po husitsku pěstmi přímo na pomyslnou obrazovku. Zpovědník mi zakázal o tom mluvit, protože tato skupina je prý velmi mocná a nebezpečná. Nikdo z takovýchto bratří v Kristu ale nemůže říci, že bych mu jakkoli ublížil. Na nabídky podobného rázu jsem pak reagoval proklamací své heterosexuality a ujištěním, že si dotyčného dál budu vážit. V takových případech vše navenek skončilo pokojně a život šel dál. Je ale pravda, že pro mne nebylo snadné to jen tak vypustit z hlavy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
