Česko, stejně jako většina západního světa, stárne. Má a bude to mít své důsledky, o nichž se moc nediskutuje. Je to chyba, už vzhledem k tomu, jaký poprask vyvolalo mírné upravení valorizace penzí a omezování předčasných důchodů. To přitom řeší pořád jen něco přes polovinu problému chybějících zdrojů financování penzijního systému za dvacet až třicet let a bude nutné v budoucnu ve změnách pokračovat. Bude se nevyhnutelně zvyšovat věk nároku na získání důchodu a poroste rozdíl mezi úrovní mezd a penzí.
Už nyní to vyvolává určité mezigenerační napětí a bude hůře. Rostoucí podíl seniorů nad 65 let už v současnosti vyvolává potíže na trhu práce, nárůst nákladů na zdravotnictví i sociální péči, ale také proměňuje spotřebitelské chování.
Kdo bude dělat
Zdroje pro financování důstojného života seniorů se přitom tenčí, protože ubývá práceschopného a práce ochotného obyvatelstva. Jen věkovým posunem ubylo za zhruba posledních deset let nějakých šest set tisíc lidí z naší zásobárny pracovních sil. Ale kromě toho každoročně odcházelo do předčasné penze kolem třiceti tisíc lidí. V posledním roce to díky výhodnosti bylo o desítky tisíc více a letos to nebude jiné, protože spousta lidí utíká před zpřísněním pravidel, k němuž pravděpodobně dojde už na podzim. Dohromady se tak ztratil z trhu práce za deset let skoro milión lidí a to musí být znát na nedostatku pracovní síly.
Je to jeden z klíčových důvodů toho, proč je v Česku rekordně nízká nezaměstnanost. Až tak nízká, že se to stalo limitem hospodářského růstu, ale také rozpočtovým problémem. Samozřejmě to totiž znamená i to, že tito lidé neplatí zdravotní a sociální pojištění, ale už z něj čerpají důchody a zdravotní péči, která je logicky a nevyhnutelně ve vyšším věku potřeba mnohem více a mnohem dražší. Posouvání věku odchodu do penze a restrikce na předčasné důchody jsou tedy logické a nezbytné, ale značně nepostačující.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
