Od 22. srpna se v Jihoafrické republice koná summit zemí BRICS, o němž se zatím mluvilo hlavně v souvislosti s účastí Vladimíra Putina na něm, protože by mu zde mohlo hrozit zatčení. Na summitu, na který byli pozváni také všichni lídři afrických zemí a mnoho jich skutečně přijede, se ale bude řešit hlavně budoucí rozšiřování tohoto sílícího bloku. Jeho emancipace od Západu je při tom vidět i na faktu, že o pozvánku na setkání stál i francouzský prezident Macron, kterého ale pořadatelé odmítli.
Jihoafričtí pořadatelé totiž summit chtějí prezentovat zejména jako projev větší politické váhy toho, čemu říkají „globální Jih“ a co má být protiváhou bohatého a dosud ve světě rozhodujícího Severu, i když tedy zrovna Rusko jako člen BRICS úplně jižním státem není…
Pojem BRIC(S) byl kdysi vymyšlen jedním z ekonomů, aby popsal skupinu rychle se rozvíjejících ekonomik, které tvoří jakousi druhou nejvyšší ligu ve světovém hospodářství. Tou první byla totiž tehdy myšlena skupina nejbohatších zemí zvaná G7. Do tehdejšího BRIC ekonom Jim O'Neill ze společnosti Goldman Sachs zařadil Brazílii (B), Rusko (R), Indii (I) a Čínu (C). Země této teoretické ekonomické skupiny se později samy zorganizovaly a začaly pořádat společné summity. V roce 2010 ještě mezi sebe přijaly Jihoafrickou republiku (S jako South Africa), takže se skupina nově začala nazývat BRICS.
Skupina se během své existence postupně přetransformovala do organizace, která je v první řadě politická. Cílem jejích členů se stalo stále více konkurovat světovému řádu, který je podle nich příliš orientován na Západ. Zejména Čína a Rusko začali BRICS používat jako nástroj, jak omezit úlohu USA jako hlavního světového hráče na světové šachovnici a změnit svět z unipolárního (s centrem moci na Západě) na vícepolární, v němž bude více mocenských center než dosud.
Sen o společné měně
Členské státy chtěly zúročit fakt, že spojují 42 procent celé světové populace, ale také to, že jejich ekonomiky dohromady tvoří dohromady 26 procent celosvětového hrubého domácího produktu. Ke svým politickým cílům samozřejmě chtějí používat i ekonomické nástroje. Začaly proto prosazovat nahrazení dolaru jako hlavní rezervní měny světové ekonomiky a přišli proto s projektem 5 R, protože všechny jejich měny začínají na r (rial, rubl, rupie, renminbi a rand). Zatím spíše utopický je z ekonomických i politických důvodů jejich plán, že dokonce připravují jednu společnou měnu. Minimálně si ale založily společnou banku – v Číně sídlící Novou rozvojovou banku (New Development Bank), jejímiž členy ale už není jen původní pětice členů BRICS, kteří si v ní ovšem napořád drží většinu. Zapojily se do ní i spolupracující země – Egypt, Spojené arabské emiráty, Uruguay nebo Bangladéš.
Čas na rozšíření
Pozice skupiny jako geopolitického hráče by se nyní ostatně měla posílit právě přijetím nových členů.
O vstup do skupiny BRICS se již oficiálně přihlásilo více než 20 států a předběžný zájem projevilo ještě tolik zemí, že se potenciální počet nováčků vyšplhal až někam ke čtyřem desítkám. Většinou se jedná o regionální mocnosti typu Indonésie, Egypta, Etiopie či Saúdské Arábie.
Hlavními propagátory přijetí nových členů jsou Čína a Rusko, skeptičtější pozici zastávají zejména Brazílie a Indie. Obě demokracie se totiž obávají, že přijetí nováčků může skupinu rozmělnit a oslabit v nich pozici současných členů. Navíc jak Brazílie, tak Indie vidí ve skupině spíše skupinu zemí, které stojí mimo konflikt USA a Ruska či Číny a jsou v něm neutrální. Nechtějí proto posilovat výrazněji protizápadní charakter skupiny například přijetím radikálních režimů v Íránu nebo Venezuele, které se také o členství s podporou Číny a Ruska hlásí.
Argentinský favorit
Nastávající summit v Jižní Africe proto zřejmě pouze stanoví kritéria pro rozšiřování a případně vybere několik málo nových budoucích členů, kteří se ale asi budou rekrutovat z umírněných uchazečů.
Největší šance se nyní všeobecně dávají Argentině. Jihoamerická demokracie není vlastně nikomu trnem v oku a „přetažení“ dalšího státu z tohoto kontinentu je považováno za znamení, že Amerika už není doménou USA a Latinskou Ameriku není možné automaticky počítat k Západu.
V první řadě uchazečů o aktuální přijetí stojí také Indonésie. Nejlidnatější muslimská země světa se už v minulosti profilovala jako velký propagátor tzv. Hnutí nezúčastněných, které mělo stát mimo konflikt demokratického Západu a komunistického Východu. Ted proto vidí ve vstupu do BRICS pokračování této mise i prestižní „povýšení“ do minimálně druhé ligy světových mocností.
Jako o třetím možném přírůstku do skupiny BRICS se pak hovoří o Saúdské Arábii, která byla jako všechny ropné monarchie v Zálivu dlouho jednoznačným americkým spojencem, ale nyní začíná prosazovat samostatnější politiku a hlasitě si říká o výraznější postavení na mezinárodní scéně, jak ukázal i nedávný pokus o mírový summit k válce na Ukrajině svolaný právě pouštním královstvím.
Kdy přibude Írán?
Na kontroverznější uchazeče nyní asi nedojde, i když staronový brazilský prezident Lula, jehož vítězství nad Jairem Bolsonarem bylo evropskou levicí i mnoha mainstreamovými médii tolik oslavováni, se už nechal slyšet, že i země jako Írán či Venezuela mají právo být v budoucnu členy BRICS.
Čínou a Ruskem vedená skupina se nyní zkrátka snaží dělat vše, aby se jeho pomyslná mocenská „druhá liga“ co nejrychleji vyrovnala té první.
